Pinocchio

Já se na to tak strašně těšila. Pinocchio nepatří mezi mé nejoblíbenější pohádky, vždy mi přišla taková strašidelná a depresivní, ale podle mě je to pro filmaře obrovská výzva co se živého filmu týká. Tihle je ale bizár. Do kolen mě dostal cvrček velikosti batolete, hlemýždice a mluvící tuňák. Možná na to jen nejsem zvyklá kvůli Disney, ale tohle bylo na mě moc. Až na tohle a pár malých drobností je to vizuálně ale krásně zpracované. Pinocchio vypadá realisticky a opravdu povedeně. Nicméně jako celek se mi to nelíbilo. Bylo to příliš dlouhé, negativní, depresivní, nic pro mě. Disney je za mě pořád lepší a doufám, že další live-action Pinocchio bude povedenější. (15.05.2021)

Knižní předlohu Pinocchia jsem nikdy nečetl, ale kdykoliv jsem někdy jako menší viděl nějaké filmové zpracování, tak mě víc děsilo než bavilo. A to se mi vybavilo i u této novodobové verze. Začátek je sice celkem hezký, pak  ještě třeba scény s vílou a její slimákovou babičkou mají jisté pohádkové fantasy kouzlo, ale zbytek příběhu tvoří Pinocchiovo dlouhé putovaní, kde ho většinou čeká jen samý zmar a přetvářka a krutost ze strany lidí. Chápu, že tohle asi vychází už z knižní předlohy, ale ono celé tohle zpracování je trochu zvrácené. Dialogy o smrti, rakvi nebo scény jako přeměna v osly jsou natočeny až zápáleně  znepokojivě... Původně jsem si říkal, že si   nedokážu moc představit, že by mě to jako menšího bavilo. Ale na druhou stranu jsem si vzpomněl, že jako už trochu  staršího mě některé dětské temnější napínavější příběhy (jako třeba Čaroděj ze země Oz) vlastně celkem bavily a Pinocchiovi jisté napětí nechybí. Když ve mě rodinný film dokáže v pár místechi  vyvolat strach o hlavní postavu, je to celkem zajímavý úkaz. Ačkoliv se musím k bonusové třetí hvězdě trochu přemlouvat, protože mi byl film svou náladou i tak  spíše nesympatický,  tak nutno podotknout, že mě i přesto ten ponurý styl občas celkem pohltil a ta atmosféra nebyla vytvořena špatně. Vypráva a masky se navíc opravdu povedly a to, že hlavního hrdiny hrál skutečný člověk jsem zjistil, až při čtení zdejších zajímavostí (považoval jsem ho za naanimovaného.) Takže se objektivně nejedná o úplný propadák, ale v několika ohledech i celkem zdařilý projekt, který mi ale prostě jen nesedl.   Zkrátka jsem si tuto podivnost fakt zrovna neoblíbil a trochu mě děsí, že pokud Roberto Bengini už v roce 2002 natočil svou vlastní (hodně kritizovanou) autorskou verzi Pinocchia, tak že může být tohle ještě ta uhlazenější verze. (30.08.2021)

Určite zrejme politika nedala PINOCCHIA zvíťaziť na Oscaroch za masky a kostýmy, ale nie o tom som chcel. Jedna z najnovších verzií je rozhodne aj jednou z tých tradične netradičných. CGI triky iba dokresľujú rozprávkové postavy, ktoré hrajú skutočný namaskovaný ľudia. Pôsobí to reálnejšie a životnejšie. Kým vizuál je výborný, celkový drajv snímku trošku klopýta a je možno zbytočne rozvedený na dvojhodinovú dĺžku. Občas som sa nudil a pravdupovediac som to nečakal, aj keď námet poznám. (07.11.2022)

Mnohí sa dodnes nevylízali z traumy, ktorú im v roku 2002 spôsobil Roberto Benigni Pinocchiom... a už je tu Benigni s Pinocchiom zas! Neuveriteľné. Aj keď uznávam, že často to vyzerá skôr ako nová verzia Ostrova Dr. Moreaua (alebo pokračovanie Tuska od Kevina Smitha). Obesený Pinocchio, gigantický ženský slimák s búdkou zanechávajúci za sebou slizkú stopu, Pinocchio hádžuci veľké kladivo do hlavy malého chlapíka (pardon, cvrčka), zmutované čierne humanoidné zajace nesúce rakvu pre chlapčeka: to sú veci, ktoré len tak z hlavy nedostanete. Som si istý, že mnohí budú šokovaní, znechutení a vulgárni. Myslím si ale, že ak by to robil Terry Gilliam, tak by vraveli o uhrančivej vízii. Takto si z toho robia srandu. ja som niekde uprostred. (02.09.2020)

„Pinocchio” je v podstate výtvorom Majstra Geppetta, chudobného ale priateľského rezbára, ktorý raz dostane akési, špeciálne, magické drevo (dub), aké snáď nemá ani obdoby, lebo po finálnom opracovaní tiež i zázračne ožíva, a to v podobe, meter vysokého, dreveného chlapca, ktorého všetci jednoducho považujú za «burattina» , a práve ten sa čochvíľa vydáva na nepredstaviteľnú vandrovku, so začiatkom, štartom z bábkového divadielka Marioneta, a keďže k tomu má i strašne neposedné, drevené nohy, že nikoho ani poriadne nepočúva, skrátka, nedá si vôbec povedať (je extrémne tvrdohlavý), aby do školy poctivo šiel, kam ho prišiel sám Geppetto odprevadiť, jeho to i napriek tomu najskôr lákalo jednoznačne vidieť svojich kolegovcov, priviazaných na nitiach, kde zrovna upúta riaditeľa Mangiafuocoa, a tak si viac-menej koledoval o to, že tým pádom možno prežije najväčšie dobrodružstvá svojej existencie, ktorá by mohla byť ešte o čosi VIAC, než čím momentálne je... ? Trebárs by sa mohla pričiniť samotná Víla, ktorá už vie, čo mám na mysli, ale pokiaľ k tomu dôjde, bude musieť absolvovať vyčerpávajúcu túru, naprieč celou krajinou, preplnenou množstvom bizarných postavičiek od výmyslu sveta, medzi ktorými sú napríklad extra prefíkaná Líška s Kocúrom... Geppetto, ako oddaný otec, sa taktiež odhodlá vypátrať svojho jediného syna ! Síce sa po dlhom čase konečne znovu stretnú, ale na tom najnepravdepodobnejšom mieste, aké si dokážeme predstaviť. / Videl som vskutku dosť čudný film, v ktorom sa donekonečna opakovalo meno - PINOCCHIO, až to začínalo byť trochu otravné ! V prvom rade je nakrútený naprosto svojským spôsobom, za ktorým si zrejme hrdo stojí taliansky mág Matteo Garrone, ktorý to už miestami preháňal. Dýchala na mňa neuveriteľná atmosféra, ktorá patrí do žánru fantasy. Triky boli voľným okom neviditeľné, a tak sa dostavil určitý pocit spokojnosti, zároveň s tým, že ma nerušil digitálny Pinocchio, myslím si, že sa s ním obstojne popasovali. Masky a výprava sú fantastické. Herci sú tak skvelo zamaskovaní, že ich ani nemáte najmenšiu šancu všetkých spoznať a chodia po takých miestach, čo Capuaniho predstavivosť nakoniec dovolí. Slávny Roberto Benigni síce nemal toľko priestoru, koľko by asi chcel mať, ale v poslednej tretine si to dostatočne vynahradil, i keď hlavnou postavou ani zďaleka nebol. Snímok, najviac, najideálnejší na jedno pozretie, no neľutujem, že som ho videl. (12.09.2020)