Tajemství levného bytu (S02E07)

Hned od začátku je jasné, na jakou notu bude tenhle díl hrát. Je to hodně komediální, a to i v tom smyslu, že tu jsou krásné karikatury, hlavně ten agent FBI je prostě ukázkový. Poirot se ale také překonává v tom, jak je zábavný, protože jen ta úvodní scéna v kině o něm hodně řekne. Dobrý je ale i příběh, který je výborným a funkčním propletencem událostí. (18.01.2015)

"Chcete ju unaviť rečami?" Poirot vs. FBI vs. vražedná špiónka vs. Cosa Nostra. Trochu nudná, ale inak celkom fajn epizóda, až na megatrápnu scénu s nočným votrelcom - akčné scény v tomto seriáli sú proste jednou veľkou nočnou morou, čo narobíme. Každopádne, moja srdcovka to nie je. "Môj" Poirot sa odohráva na ponurom anglickom vidieku a je plný vrážd. tieto "mestské komediálne" diely ma dosť nudia. (26.03.2018)

Jeden z důvodů, proč mám Poirota tak rád je fakt, že je to takový malý egocentrický hajzlík, který neodolá možnosti ukázat pakoni, že je opravdu pakoněm (v tomhle případě dokonce americkému pakoni). Tenhle konkrétní díl má sice děj poněkud hovadivý, který se hrozně spoléhá na velké shody náhod a na lehce deus ex machinální hrátky, ale skvěle to zachraňuje přítomnost velké trojky vedlejších postav Hasting - Inspektor Japp - Slečna Lemonnová, jejichž přítomnost v seriálu zvedne zábavnost skoro vždycky, plus je taky zábavné parodování dobových kriminálek (teda, to si spíš jenom domýšlím, dobové kriminálky z let meziválečných mám nastudované asi tak jako výskyt trojhlavých dvojčat u afgánských chrtů v průběhu devatenáctého století). (02.05.2014)

Hercule Poirot byl jako vždy skvělý. Agent FBI Burt byl strašný vůl. S ním to musela FBI skutečně dotáhnout daleko. Vždyť by s ním musel každý vyběhnout jak s horkým popelem. Poirot používá skutečně nevšední metody pátrání a hlavně u toho pracuje mozkem, což je důležité. Tenhle díl beru jako oživení. Čekala jsem, že když Poirot ukáže na své dlani vyndané náboje z pistole, tak je nechá spadnout na zem. Bylo by to zajímavé gesto. (27.02.2012)

Tajemství levného bytu mě na rozdíl od takové Podivné loupeže, která měla rovněž takový gangstersko-špionážní nádech, zaujala přece jen o něco víc. Líbily se mi Poirotovy narážky na americkou policii a skutečnost, že se nebál jednat na vlastní pěst. Třešničkou na dortu byla pěkně udělaná sekvence z kulis New Yorku odkazující na staré špionážní filmy ze 30. let a vedle toho postava potrhlého majitele klubu u Černé kočky. (10.09.2016)