Dva papežové

Poctivá komorná konverzačka, ktorá spolieha na gescie a spôsoby patričné vatikánskej komunite. Extrémna detailizácia priestoru a tvárí pomôže preniknúť divákovi do otvorenejšieho úsudku dvoch hláv katolíckej cirkvi, ale zároveň ma táto téma aj tak neoslovuje. Nevidím tam skoro nič, čoby ma uchvátilo. Možno je to tou extrémnou uzavretosťou a korektnosťou, ktorou sa toto prostredie vyznačuje. Herci splnili to, čo sa od nich očakávalo a prekvapia aj realistické kamerové výjazdovky pripomínajúce reálne zhromaždenia z Námestia sv. Petra. (23.12.2019)

Vynikajicne nasnimana konverzacla dvou stariku. Z hlediska vyrovnanosti byl Ratzinger scenaristicky ponekud v nevyhode na to, ze je bran za intelektuala, ale reziser se holt vice zameril ma dobraka Frantiska. Za me tempo filmu ztracelo prilis dlouhymi flashbacky, ale byla to jen drobnost v grandiozni herecke show. (05.01.2020)

Hodně dobrá a pro církev pravděpodobně kacířská podívaná, která největší body sbírá tím, že oba kardinály a papeže polidšťuje, protože je nechává společně jíst dovezenou pizzu, které požehnají, koukat se na fotbal a popíjet Fantu. Fernando Meirelles nijak neexhiboval, spíše ustoupil do pozadí a prostor nechal výtečně napsaným dialogům a postupnému sbližování dvou postav, jejichž pohled na fungování katolické církve je zcela odlišný. Film nemá nijak strhující tempo a je převážně komorní podívanou, která se odehrává jen v pár prostředích a asi je to dobře, jelikož hlavními hrdiny jsou dva staří pánové, kteří bilancují a zároveň se pokoušejí nahlížet na současnou podobu církve a potřebu jejích reforem. Obsazení je naprosto excelentní, protože to, co předvádí Anthony Hopkins a Jonathan Pryce v titulních rolích, je vynikající, a i když Pryce má trošku vděčnější roli a může se do ní trochu víc vcítit, Hopkins pozadu moc nezůstává. Na plné spokojenosti ubírá snad jen lehce přehnaná stopáž a možná zbytečně dlouhé flashbacky do života papeže Františka, které už tak pomalé tempo ještě zpomalily a celý děj natáhly. Ryze osobní výtka spočívá i v tom, že filozofování a názorů na fungování církve a vůbec smyslu náboženství v současném světě tam mohlo být i více, ale dá se pochopit, že to už by asi většina diváků úplně neocenila. 75 % (12.04.2020)

Výtečné konverzační drama s fantastickým obsazením. Svižně zpracované, humorné a tklivé. Papežové jsou oba sympaťáci a díky skvěle napsaným dialogům přesně chápete postoje obou dvou. Když si Tony Hopkins dává fantu a pizzu za dveřmi sixtinské kaple nebo s Prycem koukají na kopanou a popíjí pivo, jsou to chvíle k nezaplacení. Neuvěřitelně lidský a pozitivní snímek. (06.09.2020)

Film vyvažuje lehkovážné momenty s vážnými. . Téma víra a odpovědnost, vývoj víry jak postupně rosteme a hlavně příběh dvou mužů na osobní a ideologické křižovatce. Anthony Hopkins a Jonathan Pryce podávají vynikající výkon a plně vykreslují postavy a dělají je uvěřitelnými. Film má také skvělé kostýmy a je příležitostí dozvědět se něco o Racingerovi a Františku. Zdá se nemožné, aby 125 minut rozhovoru dvou vrcholných představitelů římskokatolické církve v roce 2019, ještě navíc v bezvěreckém Česku, někoho dokázalo zaujmout. Benedikt a Jorge, budoucí František, se ale, stejně jako jejich reálné předobrazy, v otázce naboženství a jeho přístupu k věřícím absolutně neshodnou, velmi rychle tedy přejdou do filozofičtější roviny a diskutují o podstatě víry samotné. To už je zajímavé pro každého, jehož uvažování alespoň mírně přesahuje zvířecí úroveň každodenního přežívání. Kromě hlubokých rozhovorů o těžkých tématech ale sledujeme také dva muže na osobním rozcestí. To už je něco, s čím se dokáže ztotožnit opravdu každý bez ohledu na postoj k Všemohoucímu. Snímek může vzdáleně připomenout Sorrentinovo Mládí, kde Harvey Keitel a Michael Caine coby dva umělci před důchodem přemítají nad významem největších hodnot, které bohém zná - krásy a mladosti.Režisér scény citlivě prokládá odlehčenými momenty a drží se nenáročného vyprávěcího stylu. Meirellesův film má díky tomu sílu vtáhnout a bavit i ateisty. (22.01.2020)