Stalinův státní pohřeb

Zpočátku si lze prohlédnout všechny světové komunistické vůdce, co se tam sjeli a také vůdce sovětské. Mezi těmi, kdo měli projev z ochozu mausolea je intrikán Berija, ten s lesknoucími se sklíčky brýlí. Ostatně ten Stalina údajně odpravil. Škoda, že v dokumentu není uvedeno, že během pohřbu byly ušlapány stovky lidí, viz: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/stalinovu-rakev-chteli-videt-vsichni-vzpomina-pametnik-ktery/r~32116836032d11e78af8002590604f2e/ (06.09.2020)

Nikdy bych neřekl, že vydržím sledovat oficiální zpravodajství z pohřbu více než dvě hodiny a nebudu se vůbec nudit. 1)  Síla dokumentu je ve velmi přesvědčivém zachycení atmosféry stalinské propagandy. Podobné záběry jsou dnes k vidění snad jen ze severní Korey._____ 2)  Dokument není žádnou propagací diktatury. Argument, že človek s trochu pomýleným myslením môže pri tých ódach začať diktátora obdivovať (Autogram***), je lichý. Stejně bychom mohli zakázat používat nůž, protože jím lze i vraždit._____ 3)  Působivost díla umocňuje zvukový doprovod - hudba, oznámení i verše. Rovněž kombinace černobílých a barevných záběrů na stejná místa očividně z různých zdrojů umocňuje celkový dojem. 4)  Vidíme dobovou Moskvu s Rudým náměstím pečlivě očištěným od sněhu a další sovětská města, dobové oblečení a chování lidí (ti ušlapaní na Трубной площади i jinde při návalu bědujících vidět nejsou). Dojem zvyšují plačící ženy, občas i muži._____ 5)  Před uložením do mauzolea mluvili Malenkov (na dva příští roky Stalinův nástupce v úřadě premiéra), Berija (ještě v roce 1953 bude popraven) a Molotov (bude vyloučen z KSSS v roce 1961, o 23 let pozdějí pak bude slavnostně rehabilitován). Řečníky uváděl Chruščov (budoucí šéf strany a státu)._____ 6)  Rovněž příchozí delegace socialistických zemí a komunistických stran z dalších zemí stojí za zmínku. Hned první ve filmu je Gottwald, který na záběrech působí jako špatně vyspalý nevrlý mafiánský šéf._____ 7)  Rakev byla vystavena tři dny ve Sloupové síni Domu odborů a pak tělo uložili do Leninova mauzolea. V roce 1961 ho přemístili na pohřebiště u Kremelské zdi. Спи мой сынчок родной..._____ 8)  Film mi přijde zbytečně dlouhý a repetitivní, hodina by stačila._____ 9)  54letý Sergej Loznica se narodil v Bělorusku, vyrůstal ale na Ukrajině a od svých 37 let (2001) žije v Německu._____ 10)  Snímek získal cenu Vavřínová větev - Лавровая ветвь - na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Artdokfest v Moskvě v roce 2019._____ 11)  Pěkné barevné fotografie z pohřbu, z Moskvy i SSSR od amerického diplomata pěkně dokreslují atmosféru doby._____ 12)  Podle titulků byl film vyroben v roce 2018. (22.03.2023)

Zde půjdu proti proudu. Čekal jsem od dvě a čtvrt hodiny dlouhého dokumentu mnohé. Upřímně řečeno se nám ale nejvíce dostalo, krom sáhodlouhého žvanění sovětských představitelů buď na samotném pohřbu nebo do tlampačů, pohledů na tisíce a tisíce lidí, mířících k tělu Josifa Vissarionoviče Stalina. My sami jsme Stalina zahlédli jen v úvodu a pouze na chvíli. Ty zajímavější momenty se mísily s pořád dokola se opakujícími tytéž záběry, které jsme viděli už stokrát. Jen se měnily obličeje, jinak šlo pořád o totéž. A to je ve více než dvě hodiny dlouhém dokumentu trochu problém. (04.11.2021)

Fascinující filmařský počin, který mě zbavil slov. Myslím, že to je asi nejzajímavější dokument, jaký jsem kdy viděl (pokud to tedy lze nazvat dokumentem...). Sledovat ten nepředstavitelný bizar mě zcela šokovalo a ohromilo, nikdy jsem nic tak neskutečného nezažil. Myslím, že dokud člověk neuvidí tenhle film, nemůže si ani zdaleka představit, co to byl Stalinův kult osobnosti. Při sledování se mi mimochodem bezděčně vybavila vzpomínka na loňský pohřeb Karla Gotta, který se vedle této gigantické kolosální megaakce jeví jako maličký provinční pohřbíček s hrstkou smutečních hostů a to nepřeháním. To šílené měřítko celé akce, které je zde ukázáno, a ta nepředstavitelná přelidněnost všech záběrů, naprosto bere dech, a nedovedu si vůbec představit, jaké organizační peklo muselo být to celé zorganizovat, a navíc v tak šibeníčním termínu pár dní. Btw. pro českého diváka není bez zajímavosti, že se zde v pár záběrech mihne ta svině Gottwald, který Stalina přežil jen o 9 dní, což mi vždy přišlo jako zajímavá náhoda (v případě zájmu doporučuji ke zhlédnutí dokument Mauzoleum Klementa Gottwalda, který vhodně doplňuje tento film). Ještě teď, když si vybavím ty záběry Stalina v rakvi, podbarvené Mozartovým Requiem, a to nekončící defilé hluboce zarmoucených lidí stírajících slzy a poslušně nesoucích obrovské smuteční věnce (obzvláště všechny ty staré plačící báby jsou naprosto fascinující), tak mě znovu mrazí. Nechápu, že se něco takového skutečně kdysi stalo, že to není jen nějaký zlý sen, a že to vlastně i mohl někdo natočit a že ho pustili tak blízko. Životní zážitek, který nikdy nedostanu z hlavy. (30.08.2020)

Jeden z najšpičkovejších historických dokumentov, aké som ked videl. A pritom informácie zhola žiadne, okrem vystúpení komunistických pohlavárov v závere. Ale z filmu ide obrovská atmosféra, mráz, a to nielen preto, že tam zúril ruský marec. Striedanie čiernobielych a farebných scén bolo fantastické. Pozerať sa na ľudí ako povinne, ale aj úprimne plačú za svojim diktátorom, to ma nechávalo v nemom úžase. Celý Sovietsky Zväz sa na pár hodín povinne kompletne zastavil. A na tribúne bolo zaujímavé sledovať, ako si Chruščov hrkúta s Berijom, aby ho o pár mesiacov nechal odstrániť... (10.11.2021)