Večerní zvony

Naprostý majstrštyk , a dle mého názoru nejlepší z celé trilogie pana Lordana Zafranoviče, který mi byl celý život zapovězen. A to nejen mi, ale několika generacím ….a zřejmě i těm budoucím. Protože tento snímek nebyl nikdy u nás promítán či vysílán, jak tvrdí přebal poměrně luxusního vydání levných knih z roku 2012, kdy jsem dývko vyhrabal až na dně krabice v nějakém bazaru v roce 2014. Což tak minimalistický počet hodnocení zde jen tuto hypotézu potvrzuje. Jugoslávie si vždy dělala, co chtěla a tak v roce 1986 byl vypuštěn na svět tento klenot, který byl jen možná „bojkotován“ nebo uzamčen. Soudruzi již jistě na FFP byli pokálení z Okupace ve 26 obrazech, kdy nám asi omylem film dovezli. Tady si film už nebere servítky s žádným režimem. Žádná správná cesta neexistuje, válka požírá všechny bez rozdílu, tak jako každá revoluce své děti. Nemám sílu tady všechno vypsat, jak mě film zasáhl. Mimořádně nasnímané, vynikající hudba, fantastický casting (neušlo mi cameo řezníka z autobusu z prvního dílu), budování atmosféry… kdy vše pomalu spěje k nezvratitelnému konci, bez ohledy na rodiny, lásku a přátelství a veškeré vznosné ideály. Velmi nepříjemný film, jenže pokud se lidé nepoučí, bude to tak neustále pokračovat. Lidé jiní nebudou. Za pět let po natočení filmu, vypukl na tehdejším území Jugoslávie konflikt s prvky genocidy, který pohřbil minimálně 200.000 lidí. (07.01.2015)

Při prvním zhlédnutí cca před deseti lety se mi film líbil více. Nyní už se jevil spíše takový utahaný, stejně jako hudba, která ho provází. Příběh už na předcházející díly nenavazuje, což je škoda a v duchu perestrojky (jugoši byli v tomto vždy v prvních řadách, zejména, když už byl Josip Bros po smrti) se víceméně nese v kritice komunistů. Nic proti tomu. Tomislav je pěkná svině už od začátku a svůj osud si zcela jistě zasloužil. Zůstalo jen nepochopeno, proč ho tolik lidí, pro které kontakt s ním nedopadal vůbec dobře, tak milovalo, když to byl sobec a na ně víceméně kašlal. Jinak schéma, podle kterého se děla ta svinstva, ta nesvornost, rozeštvané rodiny a přátelé, v poválečném období, je stejné ve většině východních, převážně slovanských zemích. Schéma je stejné protože Alan Dulles. Čtyři hvězdy jen díky obligátnímu připsání jedné za plné autorství. (19.04.2024)

Zafranovič pochopitelně svůj režijní styl oproti předchozím dvěma dílům volné trilogie o Jugoslávii zmítané běsy 2. světové války nezměnil. Poslední část se od Okupace a Pádu Itálie liší jen větším záběrem - místo soustředění na jeden citlivý bod historie a konkrétní události sledujeme proměny společenské atmosféry země na osudech jednoho člověka a jeho nejbližších. Hlavní hrdina organizuje odpor proti okupantům, pozná důvěrně komfort německého koncentráku a po válce i ošemetnost politické angažovanosti v období stalinismu a Titova kultu osobnosti. Na dobu vzniku jde o značně otevřenou výpověď - minimálně oproti zbytku socialistického tábora. Pokud chcete zachytit čtvrtstoletí v dějinách tak komplikované země, nevyhnete se určitému zjednodušení a zploštění některých charakterů, které by si zasloužily větší prostor. Přesto se čtyřmi hvězdičkami a 80% spokojeností nemám problém. Z jediné scény, kdy se dva ustašovci vracejí z lovu na Židy, si člověk uvědomí hrůzu genocidy a důvod, proč je moderní historie jugoslávského území nasáklá krví. (14.11.2013)

Obecně se soudí, že Zafranovičova volná trilogie má sestupnou tendenci. Nemyslím si to. Ve Večerních zvonech prakticky zmizely působivé scenérie a filmové obrazy. Film je spíš psychologickou drobnokresbou, která na pozadí historických událostí zobrazuje osud hlavní postavy, jejíž život z mnoha příčin směřuje k nesmyslnému a snad i zaslouženému konci. To, co se (anti)hrdinovi jevilo ve válečné situaci jako prosté a správné, získává po válce svůj skutečný význam a zrůdné kontury vyvstávájí, aby smetly vinné i nevinné. Zůstává Stjepan a malý syn, symbol značně nejisté naděje. Ne, není to nijak příjemný film a jeho hloubka je hodně temná. Ale jeho poselství zdaleka přesahuje hranice balkánských konfliktů. (11.03.2014)

Príliš veľa tragédie v jednom filme. Podobne ako kontraverzný režisér Lordan Zafrenovič ide o jednen z najkontroverznejších filmov natočených počas komunistickej Juhoslávie a celého sovietskeho bloku. Režisér Zafrenovič patrí do tzv. „Pražskej školy“, študoval u Oskarového Emara Klosa. Ako Chorvát (!) kritizoval fašistické Ustašovské Chovátsko, bol disidentom a väznený za Tita, ale v 1989 bol členom vedenia komunistickej strany Chorvátska, po nástupe nacionalistického Tudžmana odišiel radšej do dobrovoľného exilu na viac ako 10 rokov. Žil v Paríži a Prahe. Po smrti Tudžmana sa vrátil a pokračuje v práci v Chorvátsku. Film Večerné zvony je politická dráma a zachytáva obdobie rokov 1928 až 1948 veľkých spoločenských zmien v Juhoslávii. V Európe nastupuje nacizmus, v Chorvátsku fašistické Ustašovské hnutie a zároveň silnie komunistické, až napokon vypukne druhá svetová vojna. Po vojne v 1948 sa Tito, teraz už Krvavý pes rozchádza so Stalinom a Východným blokom. Nastupuje znárodňovanie, vyháňanie iných národností (Maďari, Nemci), kolektivizácia. Hlavným hrdinom je Tomislav, intelektuál, spočiatku až fanatický komunista. Neváha dať stranícky pokyn k bratrovražde. Všetky tieto udalosti majú vplyv na jeho rodinný a súkromný život a domino efektom všetko padá k tragédii. Na rozdiel od predchádzajúcich filmov Zafrenoviča (Okupácia v 26 obrazoch, Pád Talianska) tento až protikomunistický film Východný blok sabotoval. Na svatbe Tomislava sa objavuje ako gratulant budúci minister domobrany Chorvátskeho fašistického štátu Slavko Kvaternik (dvojka po Pavelovičovi) a mladomanželom blahoželá biblickým : Milujte sa a množte sa. Pripitý svadobčan Edo doplňuje... a jebte a jebte. Našťastie (aspoň pre mňa) to 3 roky po uvedení filmu s celým socialistickým blokom jeblo. (31.08.2019)