La Règle du jeu
The Rules of the Game
La Règle du Jeu
Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Nora Gregor, Paulette Dubost, Mila Parély, Odette Talazac, Claire Gérard, Anne Mayen, Lise Elina, Marcel Dalio, Julien Carette, Roland Toutain, Gaston Modot (více)Obsahy(2)
Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii. (Levné knihy)
(více)Recenze (57)
Konečně jsem to viděl - mistrovské! ()
"Corneille! Put an end to this farce!" "Which one, your lordship?" Satira vo forme frašky, ktorá sa vysmieva z rituálov a pokrytectva vyššej spoločenskej vrstvy. Vo svojej dobe prepadák, po dlhej dobe ale oceňované dielo, zaradené aj medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Priznám sa, že mi bol film spočiatku strašne protivný svojou neskutočnou urozprávanosťou. Nepríjemne strojené postavy iba neustále tliachajú, zo spŕšky všetkých tých prázdnych rečí by jedného aj hlava rozbolela. Traja muži sa chovajú ako úplní blázni, všetko kvôli láske k jednej žene (Nora Gregor ako Christine), ktorá nielenže je tupá ako tágo, ale navyše aj škaredá ako striga (ešteže to pôvabná Paulette Dubost ako slúžka Lisette aspoň trochu vyvažuje). Čo je ale horšie, celé to hlúpe divadielko, ktoré malo byť zrejme komédiou, mi pripadalo úplne nevtipné (ani jediný raz ma nerozosmialo, poľovačka ma dokonca až znechutila). Moje výhrady sa ale našťastie rozplynú pri výbornej scéne na zámku, kedy tá absurdná fraška konečne získava zaujímavé kontúry. Film si už potom udrží svoju úroveň až do silného záveru, ktorý už má vážnejší tón. Za zmienku ešte stojí účasť Marcela Dalia (markíz la Cheyniest), ktorý účinkoval vo viacerých slávnych hollywoodskych filmoch. "I love her so much I want her to be with you. I'm glad though that she fell for someone of our class." ()
Tenhle snímek časem trochu ztratil na své působivosti. V době vzniku to byla satira zobrazující společenské poměry v předválečné Francii tak věrně, ža byla za nacistické okupace pro jistotu zakázána. Jisté prvky satiry v tomto snímku lze pozorovat dodnes, ale bohužel spíš než to se jedná už jen o lehce nadprůměrnou vztahovou komedii. ()
Čekal jsem nudu a usnutí po pár minutách, dočkal jsem se filmu, který mi ani nepřišel tak starý. Na tu dobu velmi precizní, kamerou vyhečmaný nadčasový snímek ! ()
Dekadence šlechty pojatá opravdu karikaturním způsobem. To, co Chaplin načal v Dámě z Paříže, je zde dovedeno do absurdity. Samotný režisér se obsadil do postavy rádoby milého pána, který však za svým úsměvem skrývá neskutečné pokrytectví a zradí na počkání... ()
Jakmile se děj přesune na zámek, začne se příběh pomalu vrstvit, zamotávat a absurdnět, aby vrcholil velmi dynamicky aranžovanou scénou chaosu, kde se tragické linie vtipně křižují (inspirativní i dnes). ()
Prvni setkani s Renoirem dopadlo vyborne. Zpusob, jakym jsou sceny na zamku natocene, je jedinecny, ve sviznem zmatku postav se da s prehledem orientovat, dialogy nam serviruji vse a zaroven nic... ()
Neskutečně krásně natočený film o společenských vrstvách, o lásce, o neštěstí, o pravidlech. Komu se nelíbí záběry, při nichž kamera klouže chvíle sem, chvíli tam jako by nevěděla co dřív, vždyť všechno je to tak zajímavé!, s tím se od teď odmítám bavit. Akce probíhá ve dvou plánech najednou, všichni jsou tak opravdoví, Christine tak ošklivě krásná... Ten film má na svou dobu úžasné tempo! Ten Film, jež předběhl dobu minimálně o 20 let. Znovu a znovu. Tečka¤ ()
Tu lascivní svobodu snad všech zúčastněných jsem si doopravdy užíval a přišla mi maximálně sympatická. Jestli tam mělo být "snobství a přetvářka", tak mně to tedy připadalo spíš jako dětská hra. (Přičemž největší "sranda" pak byla vražda na samém závěru filmu. Hahaha.) ()
Vykreslení povýšenosti, namyšlenosti, sobectví, přetvářky, pokrytectví a falešnosti vyšší společnosti, která tráví svůj čas nesmyslnými činnostmi, pořád řeší záležitosti ostatních lidí a v neposlední řadě neustále mění svoji náklonnost a city vůči druhému na základě situace, ve které se momentálně nachází a která je pro ně nejvíce výhodná. Jean Renoir se snaží pomocí vtipných a satirických momentů vykreslit tehdejší společnost a obdivuhodně dokázal vyobrazit veškeré konflikty mezi všemi zúčastněnými a jejich vzájemnou propojenost a návaznost. Na druhou stranu mi moc nesedlo neustále prolínání vtipných a vážnějších scén, které mají za následek to, že je poté těžší si v hlavě srovnat, jakým způsobem má člověk veškeré dění vnímat. Závěrečných 45 minut jsou naprosto vynikající, je jenom otázkou času, kdy dojde k vážnějšímu okamžiku a byla radost sledovat, jak se kamera pohybuje po chodbách zámku a zachycuje všechno dění, které vygraduje až do mrazivého finále. Proč je ale La règle du jeu mnohými považován za jeden z nejlepších filmů francouzské kinematografie, mi je ale záhadou. ()
Film na svoji dobu poměrně akční a zajímavě filmařsky zpracovaný (kamera, atd.), ve své době jasná kritika společenské smetánky. Docela mne překvapilo hodnocení na IMDb, které je k dnešku 81% a hodnotilo 10826 lidí... ()
#216 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/295-the-rules-of-the-game ()
Přehlídku francouzských filmů v Uh.Hradišti pokud si pamatuji dobře zahajoval právě tenhle film. Úžasné dílo. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1987/88. ()
Podle různých žebříčků je tohle nejlepší francouzský film, což vůbec nechápu, protože mě to vůbec ničím nenadchlo. Tři muži jsou bláznivě zamilovaní do jedné ženy, nevím z jakého důvodu, protože na ní nevidím nic zajímavého, a všichni společně i s více hosty, stráví jednu noc na zámku, a to je podstatě všechno. U Občana Kane slávu aspoň chápu po technické stránce, ale tady není nic, čím bych mohl film nazývat výjmečným, bohužel. ()
Mimo jiné by Pravidla hry mohli sloužit jako docela trefná parodie dnešních romantických filmů s rúznorodou žánrovou příměsí. Vyznání lásky létají sem tam, ale při tom nikomu nejde o nic jiného než o sebe. Společnské konvence velí jasně a podle nich se musí řídit přeci každý. Základy morálky tak nabývají hrůznostrašné prázdnoty a v ústech hlavních hrdinů působí jako hloupé fráze. Vizionářský film, obsahově i formálně. ()