Conrack
Conrack
Režie:
Martin RittKamera:
John A. AlonzoHudba:
John WilliamsHrají:
Jon Voight, Paul Winfield, Madge Sinclair, Tina Andrews, Antonio Fargas, Hume Cronyn, Gracia Lee, Ruth AttawayObsahy(1)
Na malý ostrůvek kdesi u pobřeží Jižní Karolíny připluje na motorovém člunu učitel a idealista Conrack (John Voight). Je to jediný běloch v tomto kraji a ředitelka školy stále nemůže pochopit, že na toto místo nastoupil dobrovolně. Conrack si usmyslel, že se bude maximálně věnovat pologramotným černošským dětem a za pár měsíců začíná mít úspěchy. (MVanis)
(více)Recenze (19)
Když jsem tenhle film viděla jako náctileté kuře plné idealů, líbil se mi hodně - řekněme čtyřhvězdičkově. Ale ten cynik, co se mi někdy kolem pětadvacátého roku života usídlil v tělesné schránce, ten už holt z naivních multikulturních trubačů lásky k bližnímu a vzájemného porozumění není zrovna na větvi. Sorry, Jone. 65% ()
Příjemný příběh.. ()
Poutavé stejně jako střelba na potrefenou husu. "Idealista vs. předsudky"; aneb x-krát omleté téma v unifikovaně neobjevném podání. ()
Velmi netypický pohled na rasovou problematiku kombinovaný s idylickým prostředím a výpovědními hodnotami vyjádřené skrze umění a krásy života. Conrack vyčnívá mezi ostatními filmy obdobného žánru především samotným pojetím( komorní obsazení, děj situovaný do prostředí ostrova, nevšední závěr atd.). K tomuto faktu přispívá i celková pointa, která se týká spíše podstaty lidské existence, než základního vzdělání. Voight se charakterní role učitele zhostil skvěle a Rittovy charakteristické styly režie jsou zde náležitě zastoupeny. Osobitá a zároveň hluboká záležitost. 80% ()
Prakticky neznámý, ale velice povedený snímek o bílém učiteli, který se snaží změnit způsob výuky v zapadlé škole uprostřed džungle, plné negramotných černých dětí. ()
Do skutečný kvality tomu něco chybí, přesto zachycení nálady na "černoškým" ostrově, kde jakoby se zastavil čas, je přesvědčivý, stejně jako některý momenty - Beethoven, scény se služebnou, ředitelkou, inspektorem. A děti jsou taky dost prima. ()
Akysi ucitelsky film - mlady ucitel sa venuje pologramotnym detom ...... nuda, nic sa nedeje : 25 % ()
Obecná škola v Jižní Karolíně v hraniční době, bohatě symbolické zpracování zásadní proměny jednoho světa. Krásně postavené plastické postavy nabízející překvapení, herecké výkony (včetně dětských) bez slabých míst, situace zasazené do jistého stylu, s kouzelnou jednoduchostí provedené typizující záběry exteriérů, tajemství nedořečeného, jeden z hudebně velkých přínosů J.Williamse díky schopnosti proměn stylizací jižanského instrumentáře + navrch poctivá Osudová s Bernsteinem. Klasika v linii Džungle před tabulí - Nebezpečné myšlenky ad. se zajímavým otazníkem vlivu na českou polistopadovou komediální klasiku. Kdo netrvá na dokonale realistickém příběhu, může si užít velké překvapení. Nacházím jen málo důvodů, proč nedat 5* ()
PODLE SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU. .............. Viděl jsem už hodně těch filmů "Jak se učitel nepoddal a zvítězil", ale marně si vzpomínám aspoň na jeden, kterému jsem dal 5 hvězd. (Až teď. :)) Přitom tady vše na první pohled vypadá standardně - kamera, výkony i příběh. JENŽE je tu také jedno poselství (POZOR, SPOILER!): Učitel původně přijíždí "jen" učit chudé děti, ale zanedlouho se v podstatě mění v misionáře: Místo zápaďácky bezduchého systematického vzdělávání se rozhodne žákům ukázat (pomocí několika vybraných zajímavostí), že existuje i jiný (lepší) svět než ten, do kterého byli celý život směrováni (a nejspíš i budou). - Paradox je, že jsme na tom v dnešní době pokroku a internetu dost podobně jako tihle zaostalí černoši. Informací máme všude kolem přehršel a často se v nich nedokážeme vyznat. I dnes by bylo potřeba Conrackových služeb. ()
Neznámé, ale moc krásné učitelské drama. Mladý bílý učitel přijíždí na zapadlý ostrov učit černé děti. Naráží na absolutně nevzdělané děti a pedantskou ředitelku, která uznává jen dril (ale má k tomu důvody). A rozjíždí úžasnou školu hrou, ve které se stává nejlepším kamarádem dětí i třídním klaunem a na příkladech je učí všemu možnému. Plavání, květiny, gravitaci, zvířata, historii, americký fotbal... nebo třeba slušnosti, hrdosti na to kým jsou a odvaze chtít něco víc. Je to vlastně docela vtipné, hezké a s lehkostí natočené a Jon Voight tady hraje snad největšího sympaťáka své kariéry, který děti miluje nadevše na světě. A rasismus? Toho se to dotýká jen zlehka, ale to silněji, především postavou rádoby konzervativního inspektora (překvapivě odporný Cronyn) a ve smutného konci. Dnešní woke režiséři by podobné téma převálcovali s elegancí buldozeru a vznikla by odporná propaganda, ale tohle byla ještě stará dobrá filmařská škola. PS: Ve vedlejší roli mladičký Paul Winfield a třináctku tu hraje 23letá herečka... achjo :) ()
zajímavé... ()
Pro mě spolu s The Front asi nejlepší Rittův film. Uveden v soutěži za USA na MFF v Karlových Varech roku 1974. ()
Dalo se na to koukat vcelku příjemně, ale je to už takové klišé. Pokrokový hrdina ve špatný čas na špatném místě - mezi přestárlými americkými konzervami... ()
Nevím, jestli má Stegman (viz příspěvek výše) učitelské zkušenosti, ale uhodil hřebíček na hlavičku. Tohle není film o vynalézavosti učitele, ale o tom, kdo pochopil, v čem vzdělání spočívá: nejde o papouškování, ale o přemýšlení; ne o memorování, ale využívání toho, co znáte, co jste pochopili, pro něco dalšího. Vzdělání je pro život, pro celý život, tedy pro teorii i praxi. Tehdejší americký, ale bohužel i ten dnešní český způsob vzdělávání cvičí opice, ale ne budoucí lidi. Kdo nechápe, proč a jak si čistit zuby, tomu bude k ničemu znát všechny orgány v lidském těle. Kdo nezná vlastní město, bude ciznicem ve vlastním státě. Conrack vlastně bojoval s přístupem okolní společnosti, nikoliv s dětmi. On je měl rád a ony to věděly, na rozdíl od ostatních, kteří k nim už a priori přistupovali s předsudky. Pro ně byli ti malí černoušci hloupí, ale chytrými jim vlastně nedovolili se stát. Většina chtěla v podstatě něco, čemu sama bránila. Dokonalý začarovaný kruh. Nejen černoši, ale vlastně jakékoliv menšiny nemohou být ve většinové společnosti úspěšní, dokud jim to ona společnost nedovolí. Zní to hrozně, ale právě proto nekončí tento film zrovna šťastně. Je snad šťastná dosavadní americká pozitivní diskriminace vůči Afroameričanům, byť v čele státu již jeden z nich stojí?! A ani naše vzdělávání zrovna nevyhlíží nejlíp, ne kvůli trablům se způsobem testování (to je až to poslední důležité, jedná se jen o zhodnocení dosaženého, ale podstatný je celý předchozí proces, který vám může věci zošklivit a zprotivit nebo přiblížit, dokonce vás může naučit je mít rád). Problémem jsou možnosti dnešní motivace ke studiu, které narážejí na nepochopení celé společnosti. Lidé už zkrátka žijí, uvažují a vyžadují něco jiného než za dob Marie Terezie, ale základní principy fungování školství z těch dob pocházejí. Na to nestačí ministři a zákony, na to se musí přerodit celá společnost, mnoho jejích generací. Až teprve VŠICHNI zjistíme, že školy nejsou dobré jenom k vyrábění inteligentních strojů, ale že by měly dávat vzniknout multifunkčním zařízením s duší, pak se možná něco změní. Do té doby ale po vzoru "skvělého" západu svorně zblbnem. Proč se totiž něco učit, když si zaplatím toho, kdo to umí? No - ne?! ()
Poměrně příjemná podívaná, nezklame, ale ani nenadchne. ()
To byl ještě pěkný hoch, tenhle Jon. ()
Jednou stačilo. Na to že to mělo být podle skutečné události mi tam chyběl nějaký doslov jak to bylo s jejich osudy poté, a vůbec, že by si ve státech po vydání knihy nechávali takovou výspu Afriky jen tak by mi přišlo přitažené za vlasy. ()
V pražských kinech se promítal od 25.12.1975 (Světozor) ()
Pro mě jednoznačně No1 mezi filmy o učitelích (učitelkách), kteří dokázali nemožné. Skvěle to vystihl v komentáři Stegman, vše co napsal mohu jen podepsat. Přesto si ale dovolím ještě doplnit – nikdy na mě nepůsobila Osudová tak emotivně, jako v tomto filmu. Kdo zatím neviděl, o hodně přichází. ()