Hra na oliheň

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)

Korejci mě zase dostali. Po Království zombie je tu další jejich seriál, který mě zaujal. Je to vážně dost drastické. Místy mi to připomnělo Hunger Games nebo Battle Royale. Náš hlavní hrdina se topí v dluzích a neví, jak z toho ven. Jednoho dne ho osloví záhadný muž a nabídne mu řešení jeho situace pomocí jakési hry. On souhlasí, ale to ještě neví, že to je hra na život a na smrt. Ani další hry nejsou žádný med. Hráčů ubývá a vysněná výhra je na dohled. Některé hry jsou zajímavé, jiné celkem nuda. Je dost zajímavé sledovat jednotlivé hráče, jak se mění a co všechno jsou ochotní udělat pro výhru. Vítěz ale může být jen jeden. Je to celkem otevřené, tak uvidíme, jestli bude nějaké pokračování. "Jaké je heslo?" (21.09.2021)

Budu nosit dříví do lesa a slzy do korejského dramatu, ale začnu s tím, že tenhle film má fakt úžasný vizuál. Někdy je to "wow" hned, někdy jsem si i zpětně říkal, jak krásný to všechno je a jak to dobře vyjadřuje náladu jednotlivých epizodek. Pro mě osobně jsou hodně kontroverzní postavy. Na jednu stranu mě bavilo po zhlídnutí seriálu sledovat různé rozhovory s herci, ale na druhou stranu jsou ty jejich postavy dost jednorozměrné (někdy i dvou, abych neškudlil). Jsou to dost stylizované typy, takže mi seriál často přišel jako spíš nějaká hraná verze anime. Vyniká mezi nimi hlavní hrdina, který je i nejlépe zahraný (ale to možná i proto, že má co hrát) a není úplně tak jednoduchou postavou - však taky herce při čtení scénáře šokovalo, že v jedné vyhrocené scéně na konci není 100% dobrák. Holt je zvyklý na korejská dramata, kde je všechno jasně vymezené. Což mě tolik nebaví, obzvlášť pokud jde o vážnější a delší záležitost. Jinak i když to samozřejmě není poprvé, co někdo bojuje na život a na smrt v nějaké soutěži, tak celkově působí seriál dost originálně. Oproti ale některým "battle royale" filmů jsou tu smrti docela drsné. Násilí tu není "cool". Příběh je fajn, ale je trochu natahovaný a občas se narazí na nějaký ten korejský patos. Není to však hrůza. Sice jsem seriál nehltal a koukal na něho docela dlouho, ale musím říct, že jsem se u něho celkově skvěle bavil a užil si ho. Navíc hodně věcí, které seriálu vyčítám, byl i účel, takže trochu přimhouřím oko. (8/10) (26.02.2022)

Aneb jak mainstream-fandom objevil ve 21. století Ameriku. Kupodivu (na Koreu) až nečekaně konvenční reflexe kapitalismu a role lidské morálky a svědomí v něm. Pěkně natočené, pěkně zahrané a někdy i pěkně symbolické. Není to ale nic, co by přineslo do žánru nic moc nového (španělské El Hoyo mi v tomto směru přišlo poněkud výmluvnější, odvážnější a sympatičtější). Eric Berne by při sledování tohohle seriálu ale určitě měl žně. (17.10.2021)

Schématem zábavné, minimalistickým vizuálem chytlavé a délkou tak akorát odpovídající bohatosti příběhu, který to chce vyprávět. Vytkl bych možná až přílišnou předvídatelnost osudu některých postav a ten prapodivný zvrat v poslední epizodě, bez kterého bych se obešel. Jinak jde o velmi solidní show z Jižní Koreje. (18.11.2021)