Stillwater

Samozřejmě že po fenomenálním Spotlightu se tak vysoko nastavená filmová laťka nepřekonává snadno, ale Tom McCarthy je prostě originální a nadaný filmový režisér. Stillwater je primárně koncipován jako přímé kulturní a civilizační srovnání USA a Evropy, McCarthy na to jde ovšem rafinovaněji - postrumpovské rozčarování je tu umně trasformováno do partnerského střetu (pravda trochu nepravděpodobného) konzervativní křesťanské trumpovské Ameriky (v podobě typického amerického workingclassmana - dělníka) a liberální levicové Evropy (francouzské umělkyně - divadelní herečky) v aréně jihofrancouzského města Marseille, které je jedním ze symbolů nezvládnuté imigrační evropské politiky - což je jeden z fenoménů, na kterém vyrostl i Trump. Komparace sice nepřechází v žádnou výraznou pointu a vyznívá trochu do ztracena tím, že místo kulturní a ideologické konfrontace ústřední pár zaoblením názorových i politických hran nastoluje (spíše nepravděpodobný) kooperující a později i partnerský vztah, každopádně filmů, v němž by byl hlavním hrdinou konzervativní křesťansky založený americký dělník, nevzniká v současném Hollywoodu zrovna mnoho... McCarthy samozřejmě rozvíjí i kriminální linku, která na konci překvapivě vygraduje, závěr zůstal depresivně otevřený, celý film diváka ale svým složitým dějem trochu nechává spekulovat o skutečných motivech postav. Suma sumárum - Stillwater je solidní civilní a komorní drama a McCarthyho tvorba dál zaslouží pozornost... (29.06.2022)

Damon ztvárnil oklahomského balíka snažícího se zorientova v multikulturním a vlastně i kulturním francouzském bordelu přesvědčivě, ačkoliv mu k tomu stačil jeden výraz. Problém je, že já v tom příběhu neviděl nic extra. Těch chlapů a ženskejch, kteří se snaží dostat z kriminálu osobu blízkou už tu bylo hafo a ještě hafo bude. A nic na tom nemění ani závěr, který tomu všemu dal trošku jiný rozměr. Chyběly i emoce zejména co se problematického vztahu otce a dcery týče. A uvítal bych  trochu víc nějaké kriminální linky, která tu je jen naznačená. Celkově je na mě film příliš chladný. Čekal jsem víc. 55% (16.09.2021)

Narkoleptické stilnoxdrama a lezavá hemoroidální pruda s prkenným Démonem, prdeli hostilním tempem mapující americkou noční můru nižší střední třídy prostřednictvím účelového kurvení skutečného příběhu opíchání Meredith Kercherové. A tak děj přesunuli z Itálie do Francie a z opíchané velkobritky udělali zislamizovanou hadrovou hlavu, aby ukázali, jakými jsou konzervativní staří Francouzi, neomarxistickým etablišmentem nuceni na stará kolena žít v životu nebezpečných imigračních ghetech, zmrdskými a jak jinak než předsudečnými rasisty, a jak jinak než spravedlivě tímto rozhořčené francouzské feministky z árijských čtvrtí děsně kůl sympatickými sluníčkářkami. Ovšem hospodyňky pozor! I přes tuto nechutnou demagogickou epizodu se pořád jedná o ukrutně unylé, tupopointové a bezladoskladné šourání přitroublého otylého Meta oklahomskými staveništi a marsejskými uličkami s Bohem, rodinou a neustálými doporučeními, ať jíte sýry a mámy, na rtech, u kterého vám i těžce znuděná žehlička odmítne napařovat, a bylo by dozajista mnohem zábavnější raději dvě hodiny čumět na to, jak vám pod peřinou kyne těsto. Za něco takového by scénáristu i dramaturga měli veřejně unudit xmrti, třeba furtdokolovým čuměním na Birdmana. Inkriminovaný příběh i to kýžené lkaní nad sociálním a intelektuálním statusem amerických solvin se s trochou fantazie určitě dalo zpracovat tak, aby u něj nezívali čerti, nepospávali hadi či nejásali artoví hnědopichové a jiní masochističtí prudofilové. (01.09.2021)

Dobrý film, pekne zahraný, len dosť dlhý a tie twisty, ktoré prišli boli celkom očakávané. Vlastne aj preto, že film je založený na prípade Amandy Knox a ten bol aj sfilmovaný, zdokumentovaný a dosť propagovaný. Od filmu som mal tiež trocha iné očakávania, že ten boj otca za svoju dcéru bude akčnejší, možno nejaké spory v súdnej sieni, dostali sme však skôr vzťahovú drámu a Damonovo nekonečné: "Yes, Madam." (10.08.2021)

Já vím, já vím, většina z vás si u toho asi dobře zdřímla, počítala prsty na rukou, případně pozorovala lezoucí šváby pod televizí. Ale já si tohle Mattovo kvazi detektivní ´Ztraceno v překladu´ užil dost. I v pomalu vyprávěných filmech si lze najít hodně zajímavého, a tady navzdory úctyhodné stopáži je řečeno jenom to podstatné. Ten rodinný vztahový balast okolo by bylo škoda vystříhat, protože tomuto civilně působícímu vyprávění by to jenom uškodilo. Ten příběh má hodně realistický esprit, s morálním dilematem na konci, jak ve skutečném životě, nic není jenom černé a bílé. A tlumené herectví Matta Damona se mi líbilo moc, přesně takhle by vypadal zabejčený modlící se republikán. (26.10.2021)