Normální lidi

nedala jsem celý ani první díl.To zkrátka nejde pozřít.A docela jsem se těšila ,protože Britové vztahovky fakt umí!Scénář byl poměrně kvalitní ale zpracování přímo diletantské.Když se k tomu přidá naprosto neprofesionální kamera,kdy už mi ty detailní záběry na obličeje šly po pár minutách na nervy.Zřejmě jsme tam měli vidět nějaké emoce které měli herci vyjádřit když nemluvili .No ale bohužel,ber na dlani chlup když tam není!.....V desáté epizodě to vzdávám ani mě nezajímá jak to skončí.Utahané až hrůza věčně ubolený on věčně ubulená ona -  to dějová linka .Někteří jásají jak se rozcházejí a vracejí se k sobě ,ale nikomu nevadí že za sebou nechávají nešťastné lidi, jen aby zase spolu skončili v posteli (15.12.2020)

Série, která Vás bude buď nudit a štvát nebo na ní budete závislí. Oba hlavní hrdinové jsou na můj vkus hodně citliví, ale ano, to patří k životu. Po všech těch nekonečných peripetiích mě ten náhlý hořký konec trochu rozesmutnil, ale je pravda, že má svůj smysl. Geniální atmosférický soundtrack (Imogen Heap z druhé epizody mi stále zní v uších). Velmi dobrá sonda do života dnešních mileniálů se vším, co k němu patří. A příběh o dvou lidech, kteří jsou pro sebe přes všechnu tu neschopnost komunikace a upřímnosti navzájem kotvami. Jsem ráda, že jsem to mohla vidět. (21.03.2021)

Co je to za svět v tom Irsku? Ve škole kázeň, kluci mají konzervativní účesy, holky sukně, není vidět tetování, jenom jeden černoch v epizodní roli, sex mezi klukem a holkou. A hlavní hrdina, vyrůstající bez táty, se snaží dospět. Jde to těžko, pomalu, zdá se to nemožné, povede se to? A hlavní hrdinka, poznamenaná rodinou, jak ta se popere se životem? Obě postavy skvěle promyšlené i zahrané. Stejně jako komplikovaný vztah mezi nimi, nejsem daleko od maxima: 90 % (18.03.2021)

Zcela výjimečný audiovizuální počin. Je to nejenom silná pocitovka plná výjimečných hereckých výkonů Daisy Edgar-Jones a Paula Mescala, ale také výjimečná práce s kamerou a zvukem obohacená o reálné dialogy, i když je na seriálu jasně poznat, že byl natočen podle literární předlohy (stejnojmenný román Sally Rooney). Při sledování Normal People jsem cítil k tvůrčímu týmu obrovský respekt i proto, že jde fakticky o ženský projekt (včetně citlivě zachycených milostných scén). Jsem přesvědčen, že podobných ženských projektů by mělo vznikat mnohem více. Zcela speciálně děkuji za objev Paula Mescala. Nádherný mladý herec, který Connellovu postavu bravurně vystřihl. Jeho citlivý herecký výkon mi po celou dobu sledování dělal obrovskou radost a zcela právem si zaslouží být odměněn mnoha cenami. (02.07.2020)

Bez sebemenšího povědomí o předloze jsem od takto pojmenovaného seriálu čekal nějaký twist. Jak příjemné tedy bylo překvapení, že Normální lidé vypráví o úplně normálních lidech a jejich úplně normální romanci, a to tak přesvědčivě, že si málem nezadá ani s mou srdcovní (taky úplně normální) Aférou. Překvapení tak příjemné, že jsem si pohrával i s označením dosavadního osobního objevu roku. Stejně jako ten úplně normální vztah má ale i seriál své ale. Velké ALE. Náhlé časové posuny ještě byly v pořádku, ústřední dvojice je tak dobře obsazená, že jsem jim věřil jak úvod na střední, tak i průběh vysoké školy a proměnu, kterou si sami prošli. Pro jejich autenticitu jsem byl ochotný přejít mávnutím ruky i karikatury mužů v životě Marianne (i když to s každým dalším šlo hůř a hůř). Samotný vynucený závěr, který přišel odnikud a nevím jestli má sloužit jako cliffhanger nebo jako uspěchaná tečka, ve mě ale nechal tak hořkou pachuť, že mám chuť si ji zkusit opravit knižní předlohou. Snad se nespálím i u ní. (02.05.2020)