Láska pod kapotou

My se prostě nechceme snažit pochopit lidi, kterýma pohrdáme a se kterýma odmítáme soucítit, protože jsou podle nás hloupí "na základě jakési volby". Minimálně odmítáme přijmout, že k těm fotkám na koncertech "vlasteneckých kapel" a k plackám s přeškrtnutou mešitou vede komplikovaná životní cesta, mnohdy dlážděná pohrdáním nebo jen nepochopením ze strany intelektuální či názorové "elity", kterou si může projít každý druhý soused od vedle, do kterého bychom takovou "blbost" přece nikdy neřekli. Postavit ten film přesně takhle, jak ho Miro Remo odvyprávěl, bylo naprosto klíčové. Nehledě na to, že je to audiovizálně zábavné a protkané perfektními leitmotivy. (03.01.2022)

[KVIFF 2021] Trochu jako Dálava, ale nějak jinak. Dokument to je v jistém ohledu velice zábavný. Jenže proč? Kvůli tomu, že se díváme na lidi z okraje společnosti, kteří mají vtipný přízvuk a jsou to tak trochu vidláci? Smějeme se jako ta "privilegovaná" třída někomu hloupějšímu a odhozenějšímu? Já to asi soudit nebudu. U filmu jsem se prostě dost nasmál. I auto tématika se mi dost líbila a hudba k tomu i dopomohla. Jenže už to pak začne být monotónní. Ty samé problémy a karamboly, ta samá hudba, která navíc rve uši. To nakonec z filmu dělá určitý kolovrátek, který vám spíše zadělá na tinitus. Finále filmu ani není moc uspokojivé, protože vám ukáže, že postavy jsou nakonec tak trochu oběti národoveckých bludů a lží, takže vaše poslední sympatie tak trochu opadnou. To nemluvím o nedokončených kapitolách a tématech. Když se ohlédnu za festivalem, tak toto mě alespoň bavilo. Ale o čem to teda jako bylo, tak fakt teda nevím. (30.08.2021)

Nejlepší československý akční film za poslední dekádu. Poctivé, dojemné, silné. Jen ve vztahu k ženám je film vlastně dost nedotažený, ale jako portrét ztracených a mačo devadesátek, kdy se mohlo všechno, je to překvapivě trefné a bolavé. A ta hudba? Ty kokos! Dokumentární podívaná, jakou si málokdo v Česku dovolí. (30.09.2021)

Vyborna vec. Krasne civilne, obdivuhodne citlive a rovnko tak vtipne a pocas zavodov vkusne adrenalinove. Toto nie je tradicny dokument a pokojne ho vdaka jeho pribehovosti a dramaturgickym oblukom zvladnu aj divaci mimo tradicnej cielovky. Velmi pekna praca a jedna z najlepsich tuzemskych "filmovych" dvojic za dlhe roky. (25.08.2021)

Hustší už tenhle dokument snad ani nemohl být. Obnažuje syrový život svých hrdinů až na dřeň a tak trochu jim dává příležitost poznat sama sebe. Panímáma Jiřina (asi moje nejoblíbenější postava) glosuje jednotlivé situace neskutečně přesně, ovšem padesátník Jaroslav se svou přítelkyní Jitkou si s ní v ničem nezadají. Jedná se o sociologickou sondu v našich končinách dosud nevídanou. Vše je navíc zpečetěno absolutně masakrózní hudbou. Ač s Jaroslavem nesdílím stejný pohled na svět, tak připouštím, že některé jeho poznatky a názory nejsou daleko od pravdy. (85%) (26.03.2022)