Devs

Velmi zaujimave sci-fi. Prva polovica serialu je prakticky thrillerom, kym ta druha pomalsie az filozoficke sci-fi z mnozstvom "artu" a az fatalistickych myslienok. Kazdopadne vyborny napad a Sonoja Mizuno (a ja ze, odkial mi bola povedoma - Ex Machina 2014) to spolu s Offermanom "pretancuju" az k zaveru. I ked som ocakaval viacej pribehu a dufal i v trochu rychlejsi spad, serial nebol rozhodne sklamanim. Slabsie, ale odporucajuce stvorhviezdie. Snad vam tiez sadne a nebude nudit. (22.04.2020)

Zajímavé, jak si Garland stihl během pár filmů vybudovat svůj specifický styl. DEVS je úkaz v současné seriálové tvorbě. Svojí mimózností, atmosférou, pomalostí, jinakostí zaujme od prvního dílu. Mysteriózní krimi thriller zvládneme v podstatě bez akčních scén, ale nestačí vůbec nudit. Tajemství a napětí vydrží udržet takřka do konce. Parádička. (04.08.2020)

Garlandův styl se mi líbí a s výjimkou Anihilace jsem si užil jak 28 dní poté, tak Sunshine, Dreda, nebo Ex Machine. Takže mě zvěsti o autorském seriálu potěšíly a hned jsem se po něm vrhl. Garland se v Devs opět zaobírá hledáním alternativy, nebo upgrade k víře v boha, nebo naopak k jeho popírání. Snaží se najít vzorec, takže se to neobejde bez filozofických úvah, které jsou na hraně seriálové zábavy. Vše je navíc podpořeno znepokojivou hudbou i zvuky. Zprvu mě iritovalo, že tvůrci pracují s zjevně chybnými přístupy, ale nakonec vyšlo najevo, že pouze podceňují diváky a chtěli si připravit půdu pro efektní finálové pukrdle. Co se týče časových paradoxů, nebo paralelních světů, dává smysl pouze teorie mnohosvětů/verzování, nebo některé z náboženství. Nakonec se s tím ale tvůrci popasovali velmi dobře a díky atmosféře a nemožnosti dokázat, že nežijeme v "Matrixu", "Devsu", snu někoho jiného, nebo svém vlastním, není potřeba šťourat a hledat chyby ve scénáři. Alex Garland dává Devs zapomenout na zbabranou Anihilaci. Tento seriál plně naplňuje označení vědecko-fantastický a současně je díky fresh filozofické-teologické příměsi i fajn "indie" odbočkou od mainstreamu, podobně jako byla kdysi OA s Brit Marling.. (03.11.2021)

Srovnání s vynikající Annihilation ukazuje jedny z hlavních problémů Devs - doslovnost Garlandovi fakt nejde, obzvlášť když se o ni pokouší ve spojitosti s jeho fabulováním v exaktní vědě. Annihilation dokonale funguje jako alegorický trip, Devs žádné interpretace nad plán nenabízí. On prostě jen až do konce vymýšlí svůj zjevně alternativní kvazideterministický vesmír a dělá tím tak trochu debily z diváků, aby pak haha trololo obrátil a naopak udělal naprosté debily ze svých postav. Takto to zní asi jako velký hejt, ale to je asi přehnané, mě to navzdory tomuto zklamání bavilo, mám rád když se sci-fi dotýká méně primitivního námětu než je obvyklé a vybízí k přemýšlení, i když není úplně originální (vidím tu třeba velkou inspiraci ve Svit vzdálených dní od A.C.Clarka), a tak oceňuju i ty které nejsou úplně promyšlené. Ex Machina na tom vlastně byla co si matně pamatuji podobně, a vizuál i atmosféru zvládá i s minimem prostředí na výbornou. I ten kvantový počítač co tu má vypadá fakt moc pěkně. No ale pak je tu ta trochu zásadní chyba, že seriál má sedm hodin, když to přitom měl být dvouhodinový film - protože místo zajímavého a lehce intelektuálního sci-fi (byť nic mindblowing, ale budiž, holt ne každý je Terry Gilliam, který snad jako jediný v tomhle žánru dokázal všechno dotáhnout smysluplně) musím po velmi fajn úvodní půlhodině zdlouhavě sledovat úplně zbytečnou detektivní linku nějaké pipky. Kdyby v prvním díle umřela a zbytek děje byl opravdu jen o Devs, jejich vynálezu, a hlubším zkoumání jeho důsledků, z technického i etického hlediska, mohla to být fantastická věc. Takhle jsem měl ale pocit jako by se po úvodní vesmírné bitvě v Star Wars: IV přistálo na Tattoine... a dalších pět hodin se místo poletování po předaleké galaxii strávilo na farmě Lukovy tetky a strýčka. (26.04.2020)

Ryze postmoderní projekt. Forma místy sice hodně přebíjí obsah (ten ji dorovná až v posledních dvou třech dílech), neboť ten banální příběh o korporátním zlu je dost omšelý a hrátky se světem kvantové fyziky vyznívají ze začátku dost samoúčelně - škoda, že ona teorie paralelních světů založená na superpozici subatomárních částic nehraje od začátku jednu z ústředních rolí a není hybatelem samého příběhu/ů, neboť divák první polovinu seriálu ztrácí čas s detektivní linkou, která ale nefunguje skoro vůbec, když většinu mu tvůrci prozrazují dopředu...stejně dopadla rovina romantická, navíc ani ten casting tomu vůbec nepomohl, v podstatě všechny zúčastněné postavy jsou nesympatické...to se po mně opravdu vyžaduje empatie s ruským špionem a čínskou anorektičkou, která navíc vypadá spíš jako kluk? Takhle stupidní romantickou linku už jsem dlouho neviděl...a nepomáhá tomu ani vzniklý (posmrtný) partnerský trojúhelník... Škoda, estetická a hudební stránka tohohle projektu nevypadala vůbec špatně, kdyby se vypustila zhruba první polovina seriálu a děj se zkoncentroval třeba do podoby celovečerního filmu, mohlo jít o filosoficko-fyzikálně-popularizační pecku... PS. Velmi dobrá je ale symbolická rovina, jestli tak byla zamýšlena, totiž nová podoba či etapa Studené války, kterou ilustrují hlavní postavy, dříve byla dichotomie znepřáteleného světa zřetelná a nepřekrývala se, demokratické Spojené státy proti bolševickému totalitnímu Sovětskému svazu, kteréžto bloky neprodyšně oddělovala fyzická i mentální Železná opona, dnes je podoba nové Studené války spíš nezřetelná a hybridní, všechny tři entity absorbují v globálně propojeném světě mnohé z nepřátelské části tábora, včetně lidí... (03.05.2020)