Reklama

Reklama

Soud nad českou cestou

(TV film)
  • angličtina The Judge over the Czech Way (festivalový název)

Obsahy(1)

Verdikt nad 30 lety naší demokracie. Byly úspěchem, nebo selháním? Unikátní televizní projekt Roberta Sedláčka kombinuje herce se skutečnými odborníky a zástupci veřejnosti v úlohách svědků a poroty... 30 let demokracie v České republice v reflexi soudního přelíčení spojujícího herce v rolích žalobkyně, obhájce a soudce s reálnými lidmi – svědky a jedenáctičlennou porotou. Východiskem pro tento soud je programové prohlášení Občanského fóra. „Co chceme“ z listopadu 89, jehož nenaplnění je předmětem žaloby a soudního jednání. Pořad ke třicátému výročí sametové revoluce, který se nebude zabývat událostmi před třiceti lety, ale tím, kam jsme za ty roky od revoluce jako společnost došli a jak jsme naplnili to, co jsme si na konci roku 89 snili, že jednou jako Češi, jako společnost, chceme a můžeme být. (Česká televize)

(více)

Recenze (14)

plo koon 

všechny recenze uživatele

Film otevírá závažné otázky posledních 30 let a představuje velmi dobrý výběr "svědků" i porotců jakožto mixu intelektuálů a pracujících. Problém je v samotném vedení procesu. Sice je vysvětleno, že jde o soud morální a neřídí se právními předpisy, ale přesto právník úpí nad nedodržováním elementárních procesních pravidel, kdy soudce rozvádí v průběhu jednání své úvahy a advokáti vkládají svědkům slova do úst. Bylo by podle mě mnohem vhodnější sehnat skutečného soudce a skutečné advokáty a nechat proces žít vlastním životem. Myslím, že by to nebylo složité a výsledek mohl být mnohem zajímavější, než mix skutečných výpovědí a sáhodlouhých patetických proslovů, které scénárista vložil hercům do úst. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Možná je to spíš jakási forma reality show, bohužel bych k ní ale potřeboval brožuru s pravidly. Kdo a podle jakých kritérií vybíral porotce? A ti z nich, co ani nepromluvili, jsou němí? Ty čtyři hvězdičky nejsou za to, jak film vypadá (dost špatně), ale za otázky, které otevírá a nad kterými se pak divák má čas i sám zamyslet. Možná to chtělo ubrat trochu prostoru hercům a přidat porotcům, ale jinak to bylo docela myšlenkově podnětné. ()

Reklama

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Považuju za velké faux pas tohle pouštět na plátně. A vlastně i na obrazovce. Vlastně i na mobilu... Vlastně je faux pas, že to existuje. Při pomyšlení, co dokážou některý dokumentaristi vyčarovat v nepředvídatelných a někdy i nebezpečných podmínkách, je vážně nepochopitelné, jak odporný audiovizuál Sedláček vyprodukuje v dokonale kontrolovaném a z velké části aranžovaném prostředí, kde má 10 okázale rozestavených kameramanů, kteří mají ale každý problém udržet postavu v rámu. Fakt není nárok na "záměry", když mají zjevně maskovat neschopnost. Plus ten zvuk! Proč zní většina českých věcích tak, že dialogy visí nad postavami? Pro tohle není omluva. Co do konceptu to je stejně tristní. Když se něco stylizuje do podoby soudního dramatu, tak primární soustředění by logicky mělo patřit rozpracování procedury (ne nutně procedury odpovídající realitě, ale smysluplné procedury) - tenhle zkonstruovaný proces ale žádnou proceduru ani logiku nenásleduje, kdykoliv si může kdokoliv cokoliv ohledně pravidel vycucat z prstu a prostě se to "nějak střihne". Polopatické monology "právníků" jsou na úrovni středoškolské eseje na téma demokracie. Nejsilnější materiál je ten dokumentaristický, který je manipulací maximálně znehodnocován a měněn v nedůstojný cirkus. Zatím největší selhání Roberta Sedláčka (kterého pořád ještě považuju za jednoho ze zajímavých filmařů, ale nevím, jak dlouho to ještě půjde udržovat). Jak se to stalo? Existuje někde nějaká informace o tom, že to jako sázka bylo natočeno a sestříháno během jednoho víkendu? ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Vojáci a policisté, nazdar! Spojení čerstvého objevu české televizní tvorby Ondřeje Gabriela (obdivuhodný scénář k Zachariášovu Bez vědomí) a Roberta Sedláčka, režiséra se zjevnou zálibou v historických tématech, nese zajímavé plody. Zatímco ten druhý se snaží ukázněně nehodnotit resp. hodnotit vyváženě, ten první pro příkré stanovisko daleko možná nejde. Na záměru 30 let svobody soudit se ale zjevně shodli a je to zajímavý nápad. Jestli něco současná debata o nejnedávnější minulosti a potažmo přítomnosti fatálně postrádá, je to kultivovaný formát, jenž soudní síň s arbitry v osobách soudce a poroty, a za dodržování pravidel dialogu spolehlivě zajišťují. Dávný, živý rituál produkce pravdy vnáší do rozdělené společnosti tolik potřebný nadhled a výsledek je mile střízlivý, byť se s ním jako v případě jakéhokoliv jiného rozsudku nemusí každý ztotožnit. Rubem relace je zpracování. To je rozpolceno mezi vabank a la Hříchy pro pátera Knoxe (asi nebylo času víc než na jednu klapku) a kultivovanější formu Událostí, komentářů, s výměnou názorů členů poroty a svědků. Trapný dojem z mísení poloh dosti výrazných herců (Švehlík, Míčová, Bambušík) s výkony neherců bez předepsaného textu působí samozřejmě uměle resp. neuměle. Za pokus podat co nejobjektivnější obrázek rozpolcenosti názorů na polistopadový vývoj to ale stálo a výsledek si divácký respekt zasluhuje- Všichni vinni...! / Nemáme se za co stydět... ()

Galerie (18)

Zajímavosti (1)

  • Natáčelo se v prostorách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. (awful)

Reklama

Reklama