Reklama

Reklama

Soud nad českou cestou

(TV film)
  • angličtina The Judge over the Czech Way (festivalový název)

Obsahy(1)

Verdikt nad 30 lety naší demokracie. Byly úspěchem, nebo selháním? Unikátní televizní projekt Roberta Sedláčka kombinuje herce se skutečnými odborníky a zástupci veřejnosti v úlohách svědků a poroty... 30 let demokracie v České republice v reflexi soudního přelíčení spojujícího herce v rolích žalobkyně, obhájce a soudce s reálnými lidmi – svědky a jedenáctičlennou porotou. Východiskem pro tento soud je programové prohlášení Občanského fóra. „Co chceme“ z listopadu 89, jehož nenaplnění je předmětem žaloby a soudního jednání. Pořad ke třicátému výročí sametové revoluce, který se nebude zabývat událostmi před třiceti lety, ale tím, kam jsme za ty roky od revoluce jako společnost došli a jak jsme naplnili to, co jsme si na konci roku 89 snili, že jednou jako Češi, jako společnost, chceme a můžeme být. (Česká televize)

(více)

Recenze (14)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Považuju za velké faux pas tohle pouštět na plátně. A vlastně i na obrazovce. Vlastně i na mobilu... Vlastně je faux pas, že to existuje. Při pomyšlení, co dokážou některý dokumentaristi vyčarovat v nepředvídatelných a někdy i nebezpečných podmínkách, je vážně nepochopitelné, jak odporný audiovizuál Sedláček vyprodukuje v dokonale kontrolovaném a z velké části aranžovaném prostředí, kde má 10 okázale rozestavených kameramanů, kteří mají ale každý problém udržet postavu v rámu. Fakt není nárok na "záměry", když mají zjevně maskovat neschopnost. Plus ten zvuk! Proč zní většina českých věcích tak, že dialogy visí nad postavami? Pro tohle není omluva. Co do konceptu to je stejně tristní. Když se něco stylizuje do podoby soudního dramatu, tak primární soustředění by logicky mělo patřit rozpracování procedury (ne nutně procedury odpovídající realitě, ale smysluplné procedury) - tenhle zkonstruovaný proces ale žádnou proceduru ani logiku nenásleduje, kdykoliv si může kdokoliv cokoliv ohledně pravidel vycucat z prstu a prostě se to "nějak střihne". Polopatické monology "právníků" jsou na úrovni středoškolské eseje na téma demokracie. Nejsilnější materiál je ten dokumentaristický, který je manipulací maximálně znehodnocován a měněn v nedůstojný cirkus. Zatím největší selhání Roberta Sedláčka (kterého pořád ještě považuju za jednoho ze zajímavých filmařů, ale nevím, jak dlouho to ještě půjde udržovat). Jak se to stalo? Existuje někde nějaká informace o tom, že to jako sázka bylo natočeno a sestříháno během jednoho víkendu? ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Vojáci a policisté, nazdar! Spojení čerstvého objevu české televizní tvorby Ondřeje Gabriela (obdivuhodný scénář k Zachariášovu Bez vědomí) a Roberta Sedláčka, režiséra se zjevnou zálibou v historických tématech, nese zajímavé plody. Zatímco ten druhý se snaží ukázněně nehodnotit resp. hodnotit vyváženě, ten první pro příkré stanovisko daleko možná nejde. Na záměru 30 let svobody soudit se ale zjevně shodli a je to zajímavý nápad. Jestli něco současná debata o nejnedávnější minulosti a potažmo přítomnosti fatálně postrádá, je to kultivovaný formát, jenž soudní síň s arbitry v osobách soudce a poroty, a za dodržování pravidel dialogu spolehlivě zajišťují. Dávný, živý rituál produkce pravdy vnáší do rozdělené společnosti tolik potřebný nadhled a výsledek je mile střízlivý, byť se s ním jako v případě jakéhokoliv jiného rozsudku nemusí každý ztotožnit. Rubem relace je zpracování. To je rozpolceno mezi vabank a la Hříchy pro pátera Knoxe (asi nebylo času víc než na jednu klapku) a kultivovanější formu Událostí, komentářů, s výměnou názorů členů poroty a svědků. Trapný dojem z mísení poloh dosti výrazných herců (Švehlík, Míčová, Bambušík) s výkony neherců bez předepsaného textu působí samozřejmě uměle resp. neuměle. Za pokus podat co nejobjektivnější obrázek rozpolcenosti názorů na polistopadový vývoj to ale stálo a výsledek si divácký respekt zasluhuje- Všichni vinni...! / Nemáme se za co stydět... ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Sedláček celkem překvapil i když mi tento ,,dokumentární film'' dost připomněl film Bůh před soudem (2008). 30 let ušlé cesty nutí k ohlédnutí. Dnes je leckdo rozumbrada a ví jak to mělo být správně, čemu se vyvarovat, na koho si dát pozor... Jenže tak to zkrátka nefunguje. Právě proto, že když se jde neprobádanou cestou vpřed, neví se co je za příští zátočinou... A vždy se najde někdo dravější, kdo vyrazí kupředu a předběhne ostatní. Vždy budou vládnout především ekonomické zájmy, protože o peníze jde až na prvním místě... Přesto však myslím, že celá naše společnost ušla pořádný kus cesty a je to jednoznačně posun vpřed. Není to stagnace či dokonce touha vrátit se kamsi zpátky. Já mám jen jednu obavu. Zatímco my jsme leckdo na tu cestu vyrazili téměř bosí, za těch 30 let už má každý ty své ,,boty''. Někdo pravda mokasíny z té nejlepší jelenice, někdo obyčejné farmářky... Naše děti ale už neví co je být ,,bosí''. Narodili se během té cesty, zajištěné obětavými rodiči a spolu s námi vyhlíží vzdálený horizont. Neznají ale celou tu ušlou dálku ani ten krutý šedivý svět, který jsme my zažili a který tůtal za námi než jsme se na cestu svobody vydali. Ba co víc, naše vyprávění o tom jak to bylo je ani nezajímá. To byl náš život, tenkrát. Teď je jiná doba. A v tom je to nebezpečí. Neumí si totiž vážit toho všeho co jsme za těch 30 let vybudovali, získali, co jsme pro ně obětovali... Svoboda je pro ně samozřejmá. Jen my víme, že to tak není a tak si myslím, že naším největším úkolem je z nich udělat inteligentní uvědomnělé občany, kteří budou schopni s předstihem identifikovat příštího Hitlera či Gottwalda... Jestli se to nepovede, tak si naši cestu dají sami, bosi, pěkně od začátku. A to by bylo vzhledem k té námi ušlé vzdálenosti sakra škoda.  Nemyslíte? * * * * ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Možná je to spíš jakási forma reality show, bohužel bych k ní ale potřeboval brožuru s pravidly. Kdo a podle jakých kritérií vybíral porotce? A ti z nich, co ani nepromluvili, jsou němí? Ty čtyři hvězdičky nejsou za to, jak film vypadá (dost špatně), ale za otázky, které otevírá a nad kterými se pak divák má čas i sám zamyslet. Možná to chtělo ubrat trochu prostoru hercům a přidat porotcům, ale jinak to bylo docela myšlenkově podnětné. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (1)

  • Natáčelo se v prostorách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. (awful)

Reklama

Reklama