František, prosťáček boží

Kdysi jsem četl knižku s názvem (asi) Kvítka sv. Františka a jeho bratří, kterou někdy za války vydal knihtiskař Fr. Obzina ve Vyškově. Ty příběhy měly občas až zenový nádech, zvláště ty, kde vystupoval bratr Ginepro. Tento film zřejmě vznikl na motivy této knihy. Ale asi není náhoda, že si přední tvůrce neorealismu, tedy směru, který se prudce zajímal o sociální otázky, vybral zrovna tohoto světce. Tento film vypadá hodně "autenticky", nádherná kamera pojí se opravdu až se středověkým duchem bláznů pro Krista. Snad jen ten tyran Mikuláš, který tak trápí bratra Ginepra, vypadá trochu moc expresivně, až jako karikatura (připomněl mi i mimikou Sašu Rašilova, což moc tyranský typ nebyl). Jen nevím, zda duch tohoto filmu ještě může zapůsobit dnes. Zasnoubit se s Chudobou v současnosti asi není populární ani v církvi. (18.08.2015)

Kvítky ze života svatého Františka z Assisi a jeho bratří jsou fascinující sbírkou legendaristických miniatur plných pokory a zázračnosti. Roberto Rossellini z ní vyňal jedenáct a svázal z nich podobně čistou kytičku. Z neupovídaných, ale sdělných legend dokázal vytěžit neuvěřitelně imaginativní a dramatická vyprávění. Původní tóny zintenzívnil pronikavou obrazností (především úžasnou konfrontací člověka a krajiny) a příběhy odlehčil jemným humorem. Nepatetické nahlížení života prvních menších bratří plně odpovídá jejich prvotní spiritualitě, dodnes povzbuzující. Nezbývá než litovat, že Rossellini zůstal jen u těchto jedenácti. Natočeno s láskou a „ke chvále Ježíše Krista a chudičkého Františka.“ (31.01.2010)

Pekný film. Na živote Františka a jeho bratov je možno obdivovať, že oni dosvedčovali evanjelium nielen slovami, ale aj konkrétnymi skutkami. Film je zároveň aj výzvou pre tých súčasných služobníkov cirkvi, ktorým už chudoba, čistota, poslušnosť, alebo kázanie spásy jedine v mene Ježiša Krista už nič nehovorí. (17.04.2018)

Také byste chtěli žít ve společnosti veselých a zbožných mužů? Na to se nás ptá tento Rosselliniho film, natočený v kongeniálním františkánském duchu. Jak na úsvitu 13. století žil a myslel tvůrce Laudes Creatuarum (Píseň tvorstva či Óda na stvoření) to snad ví, jen Roberto Rossellini. František se svou partou opravovali pobořené kapličky, jako tato v Porziuncole, zasvěcená sv. Marii andělů (nyní opět pobořená), a přitom konali skutky mající téměř donkichotskou patinu (František neměl do rytíře nikdy daleko) - třeba: setkání s Klárou, prasečí nožička, návštěva v knížecím táboře, setkání s nakaženým leprou a co je to opravdová radost, musí nadchout každého, kdo se dosud nestal skalním pesimistou. "Chválen buď, můj Pane, skrze sestru vodu, která je tak užitečná, dobrá, pokorná a čistá." (Přeložil Jaroslav Pokorný). A co my, můžeme chválit vodu, která je ochucená, balená, znečištěná a sterilní. A naví je jí stále méně a méně. (02.12.2018)

Z počátku jsem si říkal, že to bude asi něco hodně naivního, ale postupně jak dál film epizodně běžel, mě stále více a více přitahoval a vtahoval do doby svatého Františka. Špičková scéna, kdy františkánským mnich přišel mezi hordu divokých vojáků, a to co se tam odehrává, to mě absolutně dostalo. Na svoji dobu geniálně natočené a i dnes uhrančivé. (20.12.2016)