Poručík Alexander Rjepkin

Hraje zde mnoho znamenitých herců. Svůj debut zde měla ve svých 36 letech! Marie Rosůlková. Skvělý výkon podala Adina Mandlová v pro ní dost netypické roli. Mistrovsky zahrála těžký vnitřní boj, kdy se musí jako jediný vhodný dárce rozhodnout, zda zpočátku nenáviděnému Rjepkinovi poskytne svou krev k záchraně, nebo zda ho nechá zemřít. Přes dobře vykreslenou tísnivou atmosféru první světové války, zde probleskují zrnka humoru, zvláště při vzájemném povzbuzování mezi pacienty při odchodu ze špitálu zpět na bojiště. V závěru použité krátké dokumentární záběry z bojů na frontě a pochodujících legionářů v slavnostním průvodu po skončení války, vyvedou diváka z nemocničního prostředí a umocní tak jeho zážitek. Film byl uveden do kin v létě roku 1937 a jeho stáří prozrazuje jen černobílá barva a pochopitelně lehce snížená kvalita záznamu. Svojí úrovní ale svoji dobu předběhl o pořádný kus. Možná i proto rychle zapadl a byl dlouhá léta opomíjen. Německá propaganda ho v našich kinech pochopitelně nemohla tolerovat. Samotný rešisér byl po válce souzen za vlastizradu a díla takových měla u nás vždycky problematickou cestu na výsluní. I v porovnání s dnešní tvorbou patří Rjepkin mezi to nejlepší s válečnou tematikou co se kdy natočilo (26.02.2011)

Docela atypický film na svou dobu vzniku, v roce 1937 to musel být celkem solidní snímek, dneska však působí místy hodně úsměvně, válečným dramatem bych to určitě nenazval. Většina filmu se totiž odehrává ve špitále, hlavní zápletka je zde romantická, místy s prvky komedie. Mandlová je zde rovněž v netypické roli nepříjemné zdravotní sestry - zastupující nordickou (později bychom řekli árijskou) rasu - povyšující se nad ostatními. Celý film budí dojem, jako by byl natočený tak o pět let dříve (tedy raná třicátá léta). Většina filmů v roce 1937 už byla vyspělejší. (09.06.2012)

V první polovině filmu z prostředí vojenské nemocnice dominuje Pištěkovo švejkování a soustavné naschvály, které provádí J.Plachtovi, kořeněné Kreuzmanovým rýpáním do rozpadající se habsburské monarchie (píseň Jedna, dva, tři, čtyři na nápěv Hej, Slované), druhá část patří zejména postavě lékaře F.Smolíka a jeho profesním a lidským dilematům. (21.02.2010)

"Nenávidím ho." "No jo, protože ho milujete." Tohle mohlo být zdrcující drama hrdosti a žárlivosti. Pracuje ale s přemírou dalších motivů, od švejkovství po lásku k vlasti, hrdinství legionářů a slovanskou vzájemnost. To ho sice činí na první pohled vrstevnatějším, ale bohužel velmi rozostřuje výsledný dojem. O emocionálním dopadu si možná nechám v noci zdát. (15.02.2010)

Jak je vidět, za první republiky se točily i filmy se složitějšími náměty, které dávaly hercům možnost ze sebe vydat víc, než jen ten povinný základ. Tento film k nim bezesporu patří. Krásně nastíněná atmosféra doby i zmatku, ve kterém se nacházel náš národ před koncem první světové války, milující Rusko, nenávidící Rakousko, přebíhající do ruské armády (aby proti ní posléze bojoval), posléze zbavený nenáviděného Rakouska budující Československo, aby ho nakonec slavně začlenil do té (sovětské) všeslovanské říše. Výborný film..skvělá Adina, Plachta, Smolík i Pištěk...90% (26.06.2011)