Čest a sláva

Nihilistká renesanční freska s nejen dokonalým Rudolfem Hrušinským. U nás málo známe dílo, které by mělo být uctíváno po boku Vláčilových snímků. Surovost, nihilismus a apatie ve výnikajícím Bočanově scénáři podtržená plejádou perfektních hereckých výkonů (Höger, Kemr, Janžurová), Šámalovou temnou kamerou a jako obvykle naprosto nelidským soundtrackem Zdeňka Lišky. (22.09.2016)

"Duše zaslepená, věčně štvaná z místa, Bohem opuštěná, žes tam málo čistá....Není spásy, není kudy kam. Běda nám, Bázeň boží je ta tam.“ Už jen za ten úvod se skvělou chorálovou Liškovou hudbou, při níž sledujeme výjev hořícího kříže a zohavených těl okolo a mrtvoly muže zavěšeného hlavou dolů nad doutnajícím ohněm si Hynek Bočan zaslouží absolutorium. Naturalisticky syrové drama, jemuž vévodí hrůzu a absolutní respekt vzbuzující "komandant" Hrušínský. Trošku mě překvapila místy dost jadrná mluva. Úplně jsem se nedokázal ztotožnit s tím, že by český rytíř za třicetileté války mluvil zrovna takto. Ale to je asi tak jediné, co bych tomuto filmu vytknul. Jinak je to naprosto geniální reflexe českých dějin v období třicetiletí války (těsně před uzavřením Vestfálského míru). A taky se zde (asi i s ohledem na to, že film vznikal těsně po okupaci Československa) celá řada jinotajů (např.. "Kdo má schopnost si vybrat, co má jíst, proč by si dal nutit mínění, víru." "Já věřím, co si z toho vyberu, jen to nesmím nikde říkat...") na tehdejší poměry. Asi i proto si tento film musel na svou premiéru počkat až do roku 1991. I dnes se zde najdou výroky aktuální i na dnešní dobu. Minimálně tento: „Jste ovce a svět patří řezníkům, není kam utéct“. A možná i ten o blbosti, jež je "tak trošku Boží dar“. (25.10.2017)

História nie je mojou parketou, ale Bočanov film, ku ktorému som sa dostal až teraz, mi poskytol skvelý zážitok. Nie je to jednoduchý príbeh o osudoch jedného rytiera na konci zničujúcej vojny. Pre podobenstvo o postojoch ľudí v zlomových časoch ho komunistickí cenzori zaslúžene poslali do trezoru, odkiaľ však vyšiel rovnako aktuálny, ako pôvodne bol. Je zbytočné chváliť herecké výkony hlavných predstaviteľov a fascinujúcu hudbu Zdeňka Lišku. Asi najviac ma zaujala autentickosť ľudí tej doby. Poznám tri - štyri vynikajúce české filmy s obdobnou tematikou a Čest a sláva zaujíma dôstojné miesto po ich boku. Tak prečo "iba" štyri hviezdičky? Chvíľami mi prekážal chaotický strih a takmer celý film výborne zahraná, ale s dejom málo kompatibilná postava, ktorú stvárnil Karel Höger. (14.03.2011)

„Co myslíte, že bych mohla chtít. Je mi smutno. Bojím se v noci sama…“ – „Petlice je tady, dobrou noc.“ Výborné historické drama. Ve jménu zobrazované doby náležitě plné naturalismu, špíny, vulgarit, buranství, chudoby, strachu, zmaru, ale také pohodlnosti, falešné nábožnosti (vhodně vypíchnuté knězem, se kterým ON už nemluví) a možná trochu překvapivě i (černého) humoru. Stojící na hercích, nechybí mu ani něco k zamyšlení. Hodně výrazná je hudba Zdeňka Lišky (která mi zpočátku nesedla, ale čím dál víc jsem jí v průběhu přicházel na chuť, až mě ke konci dokázala uhranout), zdařilé jsou také kostýmy, konec je nanejvýš emočně působivý. Solidní 4*, opět 1 z případů, kdy nechápu, jak mi mohl film takového formátu tak dlouho unikat. „Krásné stříbro, po rodičích, viďte? Měl jste je rád?“ – „Mají to za sebou.“ – „Snad pro ně líp, ne?“ – „Taky si říkám, těžko by se dneska vyznali.“ (14.03.2014)

Dnes polozapomenutý (jakým neprávem!) český historický film se sice nemůže měřit s Markétou Lazarovou nebo s Údolím včel (na podobnou výpravnost se zjevně nedostávalo prostředků, umělecky byl František Vláčil také trochu někde jinde), přesto patří v rámci historických snímků k tomu výrazně lepšímu, co tu bylo kdy natočeno. Silná je paralela těžké doby totalitního režimu a období po bitvě na Bílé hoře, kdy komunismus i Třicetiletá válka zdevastovaly český národ, především pak jeho elity. Pobělohorská i poúnorová emigrace české šlechty i prvorepublikových elit a jejich faktická ztráta byla (a dodnes vlastně je) fatální. Za velký klad lze považovat fakt, že v příběhu a popisu dobové situace zcela absentují obrozenecké mýty, takto ideově obnažený film se dal realizovat jen v krátkém období pražského jara, tedy právě v roce 1968. Málokde jinde si kdo dovolil českou národní povahu obnažit takovýmhle způsobem... (20.12.2013)