Režie:
John SchlesingerScénář:
Waldo SaltKamera:
Adam HolenderHudba:
John BarryHrají:
Dustin Hoffman, Jon Voight, Sylvia Miles, John McGiver, Brenda Vaccaro, Barnard Hughes, Ruth White, Jennifer Salt, Bob Balaban, Paul Morrissey, Taylor Mead (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Bouřlivá šedesátá léta proměnila tehdejší americkou společnost k nepoznání. Boj za občanská práva, radikalizace mladé generace, vrcholící masovými protesty proti válce ve Vietnamu, sex, drogy a rokenrol – tím vším Amerika žila, ale ve filmu se to prakticky neobjevovalo. Hollywood přes počínající generační výměnu dál pokojně setrvával ve starých dobrých časech. Teprve v roce 1969 se ve větším rozsahu objevily první vlaštovky toho, čemu se později začalo říkat Nový Hollywood – road movie Bezstarostná jízda, revizionistický western Divoká banda či syrové drama dvou ztroskotanců v New Yorku Půlnoční kovboj. A právě poslední snímek se stal překvapivým oscarovým vítězem roku 1969 se třemi soškami, za nejlepší film, režii a scénář podle předlohy. Adaptaci stejnojmenného románu Jamese Lea Herlihyho režíroval jako svůj americký debut proponent hnutí Free Cinema, anglický tvůrce John Schlesinger (1926–2003), a stvořil klasické dílo, jež už desítky let úspěšně odolává zubu času. Klíčové pro jeho kvality bylo zejména obsazení ústřední dvojice méně známými, ale přesně vybranými představiteli. Naivního Texasana Joea Bucka, který se chce v New Yorku uplatnit jako gigolo, hraje Jon Voight (nar. 1938) a tuberkulózního chromajzla, jemuž žádný podfuk není proti srsti, přesvědčivě ztvárnil Dustin Hoffman (nar. 1937). Oba herci byli za své kreace nominováni na Oscara i na Zlatý glóbus (Voight navíc dostal prestižní Cenu newyorských filmových kritiků a Hoffman zase Cenu BAFTA). Ve scéně mondénního večírku se objevuje řada uměleckých osobností z okruhu Andyho Warhola, mj. Viva, Ultra Violet, Taylor Mead a Paul Morrissey. Hudební supervizi filmu měl známý skladatel John Barry, pod úvodními titulky zní píseň Everybody’s Talkin’ v podání zpěváka Nilssona. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (310)
Tak tohle byla opravdu silná káva. Už se nedivím, proč na přebalu psali Film který překonal svou dobu o třicet let, měli pravdu. Kamera nádherná, příběhově dojemný a herecky dokonalý snímek o přátelství a síle lidskosti. Hoffmanovu roli "Ratsa" nikdy nezapomenu, to samé platí pro skvělého Voighta. Korunu nasazuje smutný konec, u kterého oko nezůstane suché. ()
Filmy o lúzeroch, outsideroch a tých, čo sú v prdeli a na dne, mám veľmi rád, pretože pri ich sledovaní zabúdam na sračky všedných dní a pomáhajú mi prežiť v tomto svetskom bordeli. Hned' sa mi bude i ľahšie chodiť do práce a znášať prítomnosť odporných držiek svojich mamonárskych kolegov a im podobných zmrdov! ()
Film je to zprvu zvláštní (zmatené vzpomínky), postupem času se však začíná rýsovat úžasně dojemné - a místy absurdní - drama o jednom hodně podivném přátelství a o nenaplněných snech. Upřímně SMEKÁM před výkony obou hlavních představitelů, a kdybych si měla vybrat "toho lepšího", odpověděla bych stejnak OBA JSOU STEJNĚ OKOUZLUJÍCÍ - Voight svou dobrosrdečností a naivitou, Hoffman mimikou těla a roztomilou otevřeností. Amen.:-( ()
Vidět v krátké době Jona Voighta dvakrát za sebou a z toho v jednom filmu ze současnosti, je téměř nostalgicky bolestný zážitek. Ovšem vidět Dustina Hoffmana v roli Rica, je nezapomenutelný zážitek. Smutné, ale skvěle natočené drama o tom, jak rychle se naivnímu Joeovi rozcupoval jeho americký sen, za kterým tak nadějně vyrazil. Jejich snové představy byla jedna z věcí, které tomu přidaly ten správný šmrnc. A úvodní a závěrečná píseň byla vybraná taky výborně. Jediné, co mi moc nesedlo, byl ten prapodivný večírek, na který byl Joe pozvaný, ale na druhou stranu to tam taky patřilo, protože to charakterizovalo přesně 60léta. Určitě je to jeden z těch silnějších filmových zážitků, které stojí za to vidět. A za Dustina jdu určitě na plný počet. ()
Už dlouho jsem neviděla tak výbornej nezávislej filmeček. Dustin Hoffman a Jon Voight jsou oba ve svých rolích naprosto skvělí a celý film výjimečně věrně zachycuje dobu střízlivění ze zlatých šedesátých (hippies, drogy, sex...). Mimochodem ta psychedelická scéna z nočního drogového podniku vypadá jako by ji Schlesinger sám natočil pod vlivem nějaké omamné látky a je prostě dokonalá, konečně mám opravdový sugestivní zážitek, jak to vypadá po požití drogy. ()
Galerie (99)
Zajímavosti (26)
- Inspirací pro film byl podle Johna Schlesingera méně známý jugoslávský snímek Až budu mrtev (1967). Vizuální styl filmu ovlivnil Warholův My Hustler (1965). (džanik)
- Role Ratsa byla nabídnuta také Robertu Blakeovi, který ji odmítl. (džanik)
- Dustin Hoffman (Ratso) si dával do boty oblázky, aby jeho kulhání bylo v každém záběru stejné. (džanik)
Reklama