Léto 85

Nejen díky použitému filmovému materiálu mi ten film dost připomínal prology erotických scén takových těch osmdesátkových ambiciózních pornáčů. Tak pitomě je to zahraný, natolik působí všechno kolem jako apatická kulisa, tak strašný stereotypy jsou všechny postavy. Snaž až na Davidovu matku. Režisér, nerežisér, přijde mi to jako vypočítavé prolnutí současných evropských filmových trendů, tedy retra, coming of age a queer. Se všemi jejich obvyklými berličkami. (30.12.2020)

Film o prožitém osvobození, v němž se konce čehokoli stávají právě a jen konci začátků něčeho dalšího. *** Ozon se "ke kořenům mistrovsky vyprávěných příběhů" dostává od někdejších nádherně přísně spletitých Osmi žen k nádherně oproštěnému a uvolněnému Létu 85, zbavenému všech myslitelných přemoudřelých nadstaveb a okázalých artistních či divadelních výrazů, a proniká tak k zatím možná nejpravdivější a nejblíživější esenci toho, co znamená být probuzeně naživu. *** Dostává se na samu dřeň kořenům odevzdané krásy fascinovaného žití a je to přitom pořád rozpoznatelně François Ozon, jenž k tomuhle uvolňujícímu tvaru dospěl skrze své mnohem složitější stěžejní snímky krok za krokem, stejně poctivě jako Alex. Zraje a pročištuje, krystalizuje. *** Vznikla silně ozdravně a osvobodivě nakažlivá záležitost, zvláště takhle uprostřed covidové pandemie Podzimu 20. Jděte si toho svěžího daru nabídnout, dokud ho dávají.*~ (07.10.2020)

Naprosto úžasné, ať svou romatickou částí nebo tou lehce kriminální. Anotace jsou poněkud zavádějící, ale to je ostatně jedno. Krásně vykreslena atmosféra 80. let (ač teda tu francouzskou znám jen z vyprávění). A především prvních lásek (to už znám dost jasně), což byl pro mě takový návrat v čase, kdy si člověk říká "no na tohle bych radši nevzpomínal, ale je to přesně tak". Skvělě vybraní herci, kteří odvedli perfektní práci (Lefebvre opravdu "k sežrání", Valeria Bruni Tedeschi snad od doby Crustacés & coquillages nezestárla), dobrá kamera, jen by zvukař mohl lépe sladit hlasitost. (17.11.2020)

Čisto objektívne by som mala udeliť dve, maximálne tri hviezdy, lebo dejová línia bola dosť banálna, predvídateľná a ničím neprekvapila. No celkom neobjektívne dávam 4, pretože Ozon z tohto neoriginálneho príbehu dokázal spraviť extrémne šarmantnú letnú retro jednohubku, na ktorú bolo radosť pozerať. Prvá polovica filmu odsýpala super, posledná polhodina už ťahala za o dosť kratší koniec. Napriek tomu som však celkom nadšená. (25.06.2021)

Zajímavá variace na Call me by your name, které se podařilo výborně zachytit esenci letní bezstarostnosti, optimismus první lásky, půvab Francie let osmdesátých a euforickou éru funku a diskoték. Divák velice intimní optikou sleduje dvě retrospektivní dějové linky, jimž François Ozon vystavěl atypický paralelní syžet. S fabulí to už taková sláva není – snímek měl solidní náběh na nadstandardní příspěvek do (doslova) análů queer cinema. Namísto toho děj v poslední třetině zničehonic otočí o 180° a tenhle twist doslova zmrví vše, co zde bylo tak pečlivě budováno. Poslední třetina příběhu je tak plná patosu a nehorázný apatie. Nemám tucha, co tím chtěl režisér sdělit, a jaký poselství měl v úmyslu předat. Že by se pokoušel vytvořit metaforu o zklamání ze ztráty první lásky? Nevím. Dost promarněný potenciál...... [#PRIDE2022🏳️‍🌈] (28.06.2022)