poster

Léto 85

  • Francie

    Été 85

  • Slovensko

    Leto 85

    (festivalový název)
  • Velká Británie

    Summer of 85

Drama

Francie, 2020, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • claudel
    *****

    Nemohl jsem si k dnešnímu svátku přát nic lepšího než nový film mého nejoblíbenějšího francouzského režiséra. Sám bych se asi v současné době neodhodlal, tak jsem za mimořádný zážitek vděčný svojí partnerce, která mi dala vstupenky jako překvapení. Ozon je zpět v té nejlepší formě. Stále preferuji jeho filmy s ústřední ženskou hrdinkou či hrdinkami, v tom je podle mě i na světové úrovni nedostižný, ale i v tomto případě mě hluboce zasáhl. Zcela iracionálně, zato přirozeně jsem se rozplakal u scény z diskotéky, která má být paradoxně tou veselou a euforickou. Hudební složka filmu je vybroušená jako nejčistější křišťál a nechápu, proč Ozon údajně tak moc bojoval o písníčku The Cure, kterým musel vysolit nemalou částku, neboť já za stěžejní, osudovou a přiléhavou ústřední písničku považuji Sailing od Roda Stewarta. Na závěr musím samozřejmě vyzdvihnout herecké výkony, par excellence, nemám slov. Pro mě zatím nejlepší film roku a tenhle film přesně ukazuje, jak USA dostávají od Evropy na prdel v kvalitě.(29.9.2020)

  • rikitiki
    ****

    Nostalgické retro působilo v první polovině jako velmi poctivé, ale nijak ohromující. Nicméně v polovině, když hlavní hrdina ve vzpomínkách dospěje k bodu zlomu, zlomí se i atmosféra filmu. Najednou už jsem se nedívala na lehce sentimentální vzpomínku hořkosladké první lásky, ale na drásající vyrovnávání se s první velkou ztrátou. Scény nasákly emocemi a Félix Lefebvre hrál celým tělem i celým srdcem. Tanec smutku a bolesti v jeho podání přebil i Stewardovu skladbu Sailing, jakkoliv ta byla nadevše výmluvná. SHRNUTÍ: Do první lásky jdeš vždy naprosto neozbrojený.(8.10.2020)

  • johnn333
    ***

    Na základní úrovni je to samozřejmě trochu otravné, protože tam šestnáctiletý twink v duchu omšelých coming-of-age šablon melodramaticky prožívá nešťastnou lásku, z níž se dostává větami typu "možná jsem miloval jen představu o něm, ne jeho samotného", naštěstí to ale nabízí i další zajímavější (i když nepříliš subtilní) čtení, když to v postupném odkrývání případu nechává všechny vedlejší postavy tápat, hledat vysvětlení (vychovatelka), vidět jen to, co vidět chtějí (Davidova matka) nebo být úplně mimo (Alexův otec), přičemž jediný, kdo příběh dvojice s citlivostí chápe, je teplý učitel. Ostatně i samotný Alex několikrát prohlásí, že "tohle není příběh pro vás", před divákem doslova zavírá dveře nebo musí měnit identitu. Přišlo mi fajn, jak se to díky tomu elegantně vyhnulo tezovitému řešení coming outů i vytěžování queer znaků.(28.9.2020)

  • zolo
    *****

    Ozona já zkrátka můžu a toto jeho Léto se mi líbí. Super týpci, mezi kterými to funguje, umějí hrát a dobře se na ně kouká, žádné ubrečené a ukňourané výlevy, žádná nerealisticky uřvaná a malicherná Amerika, do toho atmoška osmdesátek, dobře zapadající hudba, vše zpracované filmařským harcovníkem. Příběh je přímočarý, jednoduchý a co na tom, že nás Ozon tahá tři čtvrtiny filmu za fusekli. Ještě před závěrečnýma titulkama mu to stejně odpustíte.(17.11.2020)

  • JitkaCardova
    *****

    Film o prožitém osvobození, v němž se konce čehokoli stávají právě a jen konci začátků něčeho dalšího. *** Ozon se "ke kořenům mistrovsky vyprávěných příběhů" dostává od někdejších nádherně přísně spletitých Osmi žen k nádherně oproštěnému a uvolněnému Létu 85, zbavenému všech myslitelných přemoudřelých nadstaveb a okázalých artistních či divadelních výrazů, a proniká tak k zatím možná nejpravdivější a nejblíživější esenci toho, co znamená být probuzeně naživu. *** Dostává se na samu dřeň kořenům odevzdané krásy fascinovaného žití a je to přitom pořád rozpoznatelně François Ozon, jenž k tomuhle uvolňujícímu tvaru dospěl skrze své mnohem složitější stěžejní snímky krok za krokem, stejně poctivě jako Alex. Zraje a pročištuje, krystalizuje. *** Vznikla silně ozdravně a osvobodivě nakažlivá záležitost, zvláště takhle uprostřed covidové pandemie Podzimu 20. Jděte si toho svěžího daru nabídnout, dokud ho dávají.*~(7.10.2020)

  • - Příběh filmu je inspirován románem „Dance on My Grave“ spisovatele Aidana Chamberse. (fanda124)

  • - Natáčelo se od konce května do konce června 2019 v Normandii, konkrétněji v městech Tréport, Yport a Eu (Francie). (fanda124)

  • - Ústřední písní snímku je „Inbetween Days“ od skupiny The Cure. Kromě ní se ve filmu objevují například písně skupiny Bananarama nebo Roda Stewarta. (fanda124)