Reklama

Reklama

Francouzské pobřeží v Normandii, léto roku 1985. Z rádií a kazet znějí The Cure, Bananarama a Rod Stewart. Šestnáctiletý Alexis potkává staršího, charismatického a tajemného Davida. Začíná přátelství plné plaveb na moři, výletů na motorce, nocí beze spánku, svobody a poznávání dospělého světa. Zážitky rychle nabývají na intenzitě, než se vše osudově zvrtne a Alexis se stává hlavním podezřelým v policejním vyšetřování... Režisér François Ozon (8 žen) se vrací ke kořenům mistrovsky odvyprávěným příběhem, který dokonale zprostředkovává atmosféru poloviny osmdesátých let. (Aerofilms)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (34)

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Nostalgické retro působilo v první polovině jako velmi poctivé, ale nijak ohromující. Nicméně v polovině, když hlavní hrdina ve vzpomínkách dospěje k bodu zlomu, zlomí se i atmosféra filmu. Najednou už jsem se nedívala na lehce sentimentální vzpomínku hořkosladké první lásky, ale na drásající vyrovnávání se s první velkou ztrátou. Scény nasákly emocemi a Félix Lefebvre hrál celým tělem i celým srdcem. Tanec smutku a bolesti v jeho podání přebil i Stewardovu skladbu Sailing, jakkoliv ta byla nadevše výmluvná. SHRNUTÍ: Do první lásky jdeš vždy naprosto neozbrojený. ()

claudel 

všechny recenze uživatele

Nemohl jsem si k dnešnímu svátku přát nic lepšího než nový film mého nejoblíbenějšího francouzského režiséra. Sám bych se asi v současné době neodhodlal, tak jsem za mimořádný zážitek vděčný svojí partnerce, která mi dala vstupenky jako překvapení. Ozon je zpět v té nejlepší formě. Stále preferuji jeho filmy s ústřední ženskou hrdinkou či hrdinkami, v tom je podle mě i na světové úrovni nedostižný, ale i v tomto případě mě hluboce zasáhl. Zcela iracionálně, zato přirozeně jsem se rozplakal u scény z diskotéky, která má být paradoxně tou veselou a euforickou. Hudební složka filmu je vybroušená jako nejčistější křišťál a nechápu, proč Ozon údajně tak moc bojoval o písníčku The Cure, kterým musel vysolit nemalou částku, neboť já za stěžejní, osudovou a přiléhavou ústřední písničku považuji Sailing od Roda Stewarta. Na závěr musím samozřejmě vyzdvihnout herecké výkony, par excellence, nemám slov. Pro mě zatím nejlepší film roku a tenhle film přesně ukazuje, jak USA dostávají od Evropy na prdel v kvalitě. ()

Reklama

dopitak 

všechny recenze uživatele

Ozon se toho nebojí. Samozřejmě bych uvítal raději, kdyby se vrátil ke svému protežovanému tématu mladých krásných dívek, ale tak David taky nebyl špatný. Fajn retro (diskotéka, oblečení, účesy), ale ten krimi přesah je trošku slaboučký, i když scénář umně diváka natahuje a co se vlastně Alexovi stalo, zjistíte až asi tak v půlce. Pro přísné zapšklé heteráky silná káva, na kterou ani legendární Zkrocená hora nemá, hoši se toho filmování nebáli. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Film o prožitém osvobození, v němž se konce čehokoli stávají právě a jen konci začátků něčeho dalšího. *** Ozon se "ke kořenům mistrovsky vyprávěných příběhů" dostává od někdejších nádherně přísně spletitých Osmi žen k nádherně oproštěnému a uvolněnému Létu 85, zbavenému všech myslitelných přemoudřelých nadstaveb a okázalých artistních či divadelních výrazů, a proniká tak k zatím možná nejpravdivější a nejblíživější esenci toho, co znamená být probuzeně naživu. *** Dostává se na samu dřeň kořenům odevzdané krásy fascinovaného žití a je to přitom pořád rozpoznatelně François Ozon, jenž k tomuhle uvolňujícímu tvaru dospěl skrze své mnohem složitější stěžejní snímky krok za krokem, stejně poctivě jako Alex. Zraje a pročištuje, krystalizuje. *** Vznikla silně ozdravně a osvobodivě nakažlivá záležitost, zvláště takhle uprostřed covidové pandemie Podzimu 20. Jděte si toho svěžího daru nabídnout, dokud ho dávají.*~ ()

johnn333 

všechny recenze uživatele

Na základní úrovni je to samozřejmě trochu otravné, protože tam šestnáctiletý twink v duchu omšelých coming-of-age šablon melodramaticky prožívá nešťastnou lásku, z níž se dostává větami typu "možná jsem miloval jen představu o něm, ne jeho samotného", naštěstí to ale nabízí i další zajímavější (i když nepříliš subtilní) čtení, když to v postupném odkrývání případu nechává všechny vedlejší postavy tápat, hledat vysvětlení (vychovatelka), vidět jen to, co vidět chtějí (Davidova matka) nebo být úplně mimo (Alexův otec), přičemž jediný, kdo příběh dvojice s citlivostí chápe, je teplý učitel. Ostatně i samotný Alex několikrát prohlásí, že "tohle není příběh pro vás", před divákem doslova zavírá dveře nebo musí měnit identitu. Přišlo mi fajn, jak se to díky tomu elegantně vyhnulo tezovitému řešení coming outů i vytěžování queer znaků. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (4)

  • Příběh filmu je inspirován románem „Dance on My Grave“ spisovatele Aidana Chamberse. (fanda124)
  • Ústřední písní snímku je „Inbetween Days“ od skupiny The Cure. Kromě ní se ve filmu objevují například písně skupiny Bananarama nebo Roda Stewarta. (fanda124)
  • Film je natočen na 16mm film. (fanda124)

Reklama

Reklama