Lítost

Ty budeš šťastnej ! Když nám se to nepovedlo..." Brilantní, neskutečně brilantní záležitost. Když jsem to zde viděl, a vzal jsem to od režiséra přes scénář, až k poslednímu herci, můj úžas byl skutečně upřímný. Rudla, Vlasta i Jan tak, jak jsem je nikde jinde neviděl. Evald Schorm tak nějak zabouchl dveře za 60. léty a novou vlnou, a zavřel je tak, abych na to skutečně nezapomněl. Naprosto geniální, civilní a uvolněný herecký tým, pod taktovkou výborné režie a skvělou linií příběhu. Bývalí manželé Kopfrkinglovi jako zpívající vážná známost, bojují o mladíka, který je na rozcestí další životní cesty. Tohle prostě československý divák nemůže nevidět. (15.05.2013)

Hlavní hrdina snímku Evalda Schorma se řídí heslem "Člověk není to, co je, ale to, co si o něm lidi myslí." A takovým stylem vychovává i svého syna. Hraje Rudolf Hrušínský a jeho syn Jan. Bohatě stačí sledovat jen je a od obrazovky neodtrhnete oči. Navíc se přidává i Vlasta Chramostová, která hraje Rudlovu přítelkyni, podobně jako panu Kopfrkinglovi hrála ženu. Námět a scénář Jiří Hubač. Zážitek dokonalý. (30.11.2018)

Asi jen málokdo to nezažil. To rodičovské kázání, mentorování, vnucování a zakazování. Čím lépe míněné, tím více otravnější.Tatínek v podání Rudolfa Hrušínského to tady předvádí tak mistrně, až mě dostal do kolen. A oba s Vlastou Chramostovou skvěle zahráli ten přechod, či spíše přetvářku, z truchlivého rozpoložení k rozjásanému dechovkovému juchání na společném vystoupení. Pozorovat, jak se mění výraz Járy Zárubeckého, který při své exhibici pozoruje naslouchajícího syna a my z něho čteme, co se právě děje, i když nemáme synka právě v zorném poli, to je taky lahůdka. To, že má kluka rád a opravdu mu na něm záleží, je z otcova jednání rozhodně cítit, jen dává tu lásku najevo poněkud nešťastným způsobem. Ale závěr pro mě vyznívá tak, že je lepší snažit se udělat aspoň něco, i když blbě, než mávnout rukou a zůstat lhostejným, jak tomu asi bylo u rodičů ostatních trotlujících kluků. (20.12.2014)

Jan Hrušínský měl v úvodu filmu tak krásně telecí výraz, že jsem si myslela, jestli si náhodou něco nešlehnul. Ten výraz se po celou dobu filmu moc neměnil. Přidal k němu ještě náměsíčnost za bílého dne. Tatínek jiné představy o životě než jeho šestnáctiletý synek. Oba dva ale hledali uplatnění. U nás na základce byla taky jedna povedená partička. Hráli podobnou hru, jen s tím rozdílem, že vbíhali před rozjetá auta. Kdo vběhl blíž byl borec. Až se pak jednou stalo, že auto nestačilo zabrzdit. Byla z toho aféra jako Brno. Bylo moc příjemné v jedné scéně vidět ještě stále fungující restauraci Terasy Barrandov. Dnes už bohužel můžou na svou tehdejší slavu jenom vzpomínat, protože je z nich ruina pro bezdomáče. S věčně svítící žárovkou uvnitř. (05.10.2016)

Jeden z tých divácky prístupnejších filmov Ewalda Schorma. Čo však neznamená, že by sa tu uberalo na kvalite. Dialógy sú vynikajúco napísané a rodina Hrušínských hrá dokonale nesúrodú dvojicu otca a syna. Jaro je veľkohubý mudrlant, od ktorého by ste ale rady dostávať asi nechceli. Pavel totiž chudák nevie, čo si z nich zobrať. Na jednej strane treba byť v živote priebojný a snažiť sa, na tej druhej treba mať tie správne kontakty a tak si v živote všetko uľahčovať. Výsledok? Máte chuť si pustiť plyn... (30.11.2018)