Last and First Men

Filozofický odkaz z budúcnosti v podaní úžasného hlasu Tildy Swinton. Posolstvo z prázdneho vesmíru nám ľuďom je drsný, nekompromisný a krutý. Ale potrebný. Horšie je to s obrazovou zložkou filmu, ktorý sa utápa s pomaličkých pohľadoch kamery na betónové pamätníky z druhej svetovej vojny. Síce sa dá chápať, ale pôsobí únavne a neatraktívne. Vedel by som si predstaviť prestrihy do nekonečných diaľav vesmíru alebo aj na iné pamätihodnosti z vojnových čias. (02.03.2022)

Konceptuální esej, která nedávno běžela v našich kinech- Johansson je vyhledávaný skladatel hollywoodských filmů a pohybuje se na hraně mezi zvukem, hudbou, filmem. Zde jeho hudba krásně souzní s emocemi a s obrazy. Co si pamatuji s přednášek čtyř předmětů sci-fi na Karlovce, autor sci-fi Stapleton ovlivnil mnoho sci-fi spisovatelů jako Aldisse, Lovecrafta, A.C.Clarka aj. Dokument evokuje různé představy, třeba tipovačku, jestli poslední lidé budou žít ve změněném klimatu a přemnožením, nebo zapracuje náš predátor, lidově nazvaný mikroby. (01.01.2022)

Po hlášce, že jsme se museli vydat na pláně Neptunu, jsem to musel přestat brát vážně. Aneb umělci dělaj sci-fi, takhle to dopadne vždycky. Byl by to úžasný videoklip, kdyby trval deset minut. Ta děsivá jistota, že první minuta bude vypadat úplně stejně jako ta poslední, se samozřejmě naplnila. Nejvíc mi na tom vadily ty kecy vypravěčky. S obrazem absolutně nesouvisející, rádoby chytré, ale v jádru jen neskutečné bláboly beze smyslu, které nikam nevedou a nic neznamenají. Ty obrazy samotné jsou úchvatné, ale pořád stejné, není tam žádný vývoj. Střihač to mohl poskládat naprosto jakkoliv. Hudba je pochopitelně dobrá, však taky podobný film je na to jak dělaný a samostatně by na mě působila daleko lépe. Stejně jako ty jednotlivé obrazy. Když to mám ale hodnotit jako celek, tak jdou vlastně všechny tyto klady proti sobě a navzájem se vylučují. Navíc je úplně jasné, jakým způsobem to udělali. Našli pár monumentů, pár jich možná vytvořili ve zmenšené podobě, natočili to ze zajímavých úhlů a stran, hodili to do černobíla, aby to vypadalo dobře....a je to. Je to v podstatě sympaticky amatérská záležitost (krom hudby), kdyby si to nehrálo na něco víc. Nerozumím vůbec tomu, proč by tyto obrazy ukazující beton různých tvarů měly vzbuzovat pocity, že jsem v super vzdálené budoucnosti (jakože prý 2 miliardy let). (04.09.2022)

Snímek Last and First Men je v prvé řadě exhibicí kameramanských schopností Sturly Brandtha Grøvlena (Chlast) a skladatelského umu Jóhanna Jóhannssona, teprv v druhé řadě je pak narativním dílem. Nic proti ničemu - během projekce jsem se cítil hypnoticky pohlcen audiovizuálem, ale že bych na to zpětně vzpomínal jako na komplexní divácký zážitek, to říct nemohu. Jsem v každém případě rád, že jsem si mohl tohle dílo užít v prostředí technicky vybaveného kinosálu, ona by totiž projekce doma z hlediska limitovaného obrazového a zvukového vybavení v tomto případě postrádala veškerý smysl. [KVIFF 2021] (14.09.2021)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 46: ISLAND: Můžou za to pandemická omezení v době vzestupu COVID-19, že se v roce 2020 roztrhl v rámci sci-fi žánru menší pytel s filmy ve stylu pouhé série vizuálních výjevů doprovázených jedním hlasem? Nedlouho po rumunském The Astronaut of God, jehož vizuální stránku tvořily z 90% vesmírné scenérie, vidím tento islandský počin, jehož tak 98% obrazové stránky pozůstává výhradně ze statických zoomovaných černobílých záběrů na různé stavby a tahle video-fotografická prezentace tu pak tvoří doplněk k něčemu zvukovému, co připomíná ospale přečtenou audioknihu přerušovanou ještě víc monotónními hudebními tóny. Případná atmosféra této podívané žel na mě nefungovala, vzhledem k tomu, že tu nedojde ani snad na jediný pokus o její vyvíjení. Prázdnem oddělované kousky příběhu, čtené k absolutně nesouvisejícím obrázkům, na mě případným poselstvím v tomhle podání rovněž nepůsobily. Dávám jednu hvězdičku za více pěkných záběrů a nějakou tu zaznělou myšlenku. Jinak mi u tohoto snímku včera večer došlo, že doba, kdy jsem oceňoval podobné experimentální filmy, už zřejmě skončila, pokud se u mě vůbec někdy plně konala. Z tohoto druhu artových filmů ve stylu dokumentární videoeseje o naší planetě určitě stokrát víc doporučím Reggiovo Koyaanisqatsi. [30%] (05.09.2023)