Vinobraní

Bočan zaštítil svůj pokus o ztvárnění generační výměny na prahu normalizace odzbrojující tváří Josefa Kemra. Ta také jediná v celé té polozhroucené stavbičce rozmarně vybraných společenskokritických epizod zpřítomňuje život – život chybujícího, zodpovědného, milujícího, odepírajícího si i přesycujícího se… Vše ostatní kolem míjí, ne však plynule a zvolna a mučivě dusivě, jak tomu ve skutečnosti bývá, ale nevyváženě, právě tak nahodile, jak se ty pokyny vyřinuly z dýchavičného scénáře. Dokládá to již zvuková rovina filmu: Bočan se ji pokusil co nejúčelněji využít, ale v těch nejvypjatějších scénách, kdy se nová doba konfrontuje s tou předcházející novou dobou, až ohlušuje, jak nic nezní, jen vše – to minulé i přítomné – řve. Sama pointa filmu je pak více než vražedná – jako by si nebyl režisér nebyl dost jistý, že všechno dojetí z diváků ještě nevyždímal, a tak sahá po lopatě. Normalizace... (23.12.2019)

Těch vztahů děda-vnuk jsme v našich filmech mohli vidět už několik, ať už v nich byli herci Kemr, Menšík nebo Deyl ml., vždycky šlo převážně o totéž. Josef Kemr tyto všecky vesměs bodré samorosty rozdávající své učení a životní moudrost uměl vždycky velmi přirozeně zahrát, ale jako celek je film krajně únavný, nezáživný a dost rozštěpený (nejspíš všemi těmi postupně navazujícími epizodami), nějaké oživení téměř nečekejte, jen všední řeči, které moc dobře každý zná, které vás navíc časem unudí k smrti.. Reliastický obraz jihomoravské vesnice je dneska také jaksi už minulostí.. (05.12.2009)

Marně jsem hledala ve filmu nějakou poetiku a nějakou hloubku, která by mě donutila přemýšlet nad tím, co vlastně sleduju. Ani jedno jsem tam nenašla. Pan Kemr se vždycky zatvářil tak moudře, jako by z něho měla promluvit staletí, ale nic takového se nestalo. Všechno plynulo moc poklidně, až mě to prostě přestalo zajímat. raději jsem šla připravovat večeři. To bylo daleko zajímavější. (26.09.2012)

Macháček s Kemrem jsou chvíli nejlepší kamarádi, pak se zase nemohou vystát. Kemrovi hrozny sežrali špačci a nemá do čeho píchnout. Nabídne tedy pomoc Macháčkovi. Ten ho vyžene, ani mu nepoděkuje a ještě mu vynadá. Kemr odchází naštvaně pryč, otočí se a vytáhne koštýř. Macháček: jé koštýř, vždyť já ho nedávno rozbil a nový né a né sehnat. Kemr mu ho ale před očima rozláme vejpůl. Na vteřinu jsem zbystřil a přál si: dej mu ten koštýř - zvítězíš. Nepochopil jsem tu zapálenou konzumaci rumu u vinařů. 60 % (20.10.2020)

Výborný a neprávem opomíjený film se skvělým hereckým obsazením. Tady si někteří stěžují, že je to smutný film. A to je špatně? Není to přece komedie, ale spíše tragikomedie, nebo komediální drama s hořkou příchutí. Řada životních mouder a i pár komických situací. Asi to nenapíšu přesně, ale jeden z Kemrových citátů: "Život je hrozně krátkej, a to si ještě nejméně polovinu radostí zkazíme svojí vlastní blbostí". (23.09.2011)