Akira

Ani opičí ksichty některých postav (samotný Tetsuo má na stupnici ošklivosti jasnou desítku) a notný zmatek v postavách a ději (chvílemi jsem musel film stopnout a srovnat si v hlavě, co jsem právě viděl) mi nedokázaly pokazit silný filmový zážitek z naprosto úžasně animovaného a zrežírovaného filmu, ve kterém sice veškerá filozofie působí jako záminka pro rozehrání velkolepých akčních scén, ale i tak jsem ani na vteřinu nezapochyboval o jeho smysluplnosti a nepodezíral jej z laciné líbivosti. (25.07.2008)

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90% (02.07.2006)

Těžkopádně zdlouhavý začátek a příliš překombinovaný konec, vše mezi tím je dokonalé. Nikdy bych nevěřil tomu, že anime lze použít jako geniálního vypravěčského prostředku, sloužícího pouze jako formální podklad pro obsah, který stojí na prvním místě. Akira se divákovi neprodává lehko, postupně odhaluje svá tajemství, na spoustu otázek odpovídá příliš otevřeně a na ještě větší počet neodpoví nikdy. Režisér se často spoléhá pouze na výpovědní sílu obrazu a zvuku a na to, jak moc je divák ochoten toto vše smysluplně vnímat. A proto je Akira audiovizuálně našlapaná až po okraj a přitom jsem ani jednou neměl pocit samoúčelného tvůrcovského hraní si. A vzhledem k tomu, že jsem se díky tomuto filmu seznámil s anime, jsem nadmíru spokojený. (02.10.2005)

84% - Kdo je to Akira? Co je to Akira? Já... já nevim. Koukal jsem na tenhle animák dvě hodiny jako uhranutý, a teď téměř netuším, proč se v něm dělo, co se v něm dělo. Film mě ohromně zaujal, a napínal až do konce. To, že stručně neumím shrnout děj, či poselství, jsem si uvědomil až teď. Hledat různé alegorie a symboliku atomové války je sice možné, ale já se omezím na konstatování, že Akira je výborný a zábavný film... Jeho klady jsou zajisté animace, zvuk, tempo, atmosféra a schopnost udržet napětí. Jediný, pro mě však podstatný zápor je, že jsem ne vždy chápal jednání postav, a následnou "ztrátu nitě" mi přehlušily akční a destrukční scény... Otázkou teď vlastně zůstává, jestli Akira není právě o chaosu a panice, ve které místo odpovědi na mnoho otázek slyšíte jen exploze, a nechápete, co ti lidé kolem vás dělají... (11.05.2006)

Stoprocentní kultovka a drtivý inspirační zdroj pro devadesátkový eklektický Hollywood. Zpočátku úžasný drajv a nekompromisní vizi poválečné budoucnosti však střídá obtížně uchopitelné přebíhání z místa na místo a objemná existenciální východiska, jimž zřejmě plně porozumí či je cinefilně docení jen část obdařených diváků. Já po celou dobu upřímně obdivoval odvahu a vynalézavost spojenou s neutuchajícím tempem, ale vyznění mě docela minulo. Výjimečně bych byl zvědavý na americký remake, byť samozřejmě hrozí úplná ztráta nenapodobitelné poetiky a syrového komiksové charakteru. 80% (15.03.2020)