Reklama

Reklama

Vysoké podpatky

  • Španělsko Tacones lejanos (více)

Mezi slavnou zpěvačkou Becky del Páramo a její dcerou Rebeccou panuje dlouholeté napětí. Rebecca trpí matčinou popularitou a k její nejistotě a méněcennosti přispívá i to, že populární a zaneprázdněná matka se o ni starala a zajímala jen sporadicky. Když se Becky po 15 letech vrací do vlasti, její dospělá dcera je odhodlána se s problematickým vztahem vypořádat. Mezi ženami však záhy propukne nový konflikt kvůli Manuelovi – bývalému milenci matky a současnému manželovi dcery. Propletené rodinné vztahy brzy fatálně naruší vražda...
Film zosobňuje přechod mezi ranými Almodóvarovými filmy s jejich bláznivou komikou a perverzní sexualitou a pozdějšími citově vypjatými melodramaty. Almodóvar klade důraz především na vyjádření emocí a možná proto dokáže suverénně a vkusně natočit zápletku, jejíž převyprávění by vyznělo neskutečně či banálně. Strhující výkony herců v tenatech tragikomických vztahů podtrhuje hudba Rjúičiho Sakamota. Za povšimnutí stojí vizuální stránka filmu včetně oděvů a doplňků obou hlavních hrdinek, z nichž některé (náušnice, podpatky) hrají v příběhu důležitou roli. (Česká televize)

(více)

Recenze (70)

emma53 

všechny recenze uživatele

Co je to jenom za vlákna, kterými mě Pedro Almodóvar přitahuje ke svým filmům. Možná jsou to vlákna plné emocí, nebo vlákna jeho barviček, kterými ve filmu jen hýří, já nevím, ale po jeho příbězích jsem téměř vždy chvíli mimo realitu. I tady v jeho skoro režijních začátcích mě dokázal vtáhnout mezi své ženy, matku Becky a dceru Rebeccu, obě plné citů a přesto tak komplikovaných, že je mezi nimi téměř nepřekonatelná propast. Další vztahové drama, kde pochopitelně nechyběli ani muži a já jsem se těšila hlavně na Javiera Bardema, který se ale tentokrát ke slovu moc nedostal, za to Miguel Bosé si tady mohl vyzkoušet, co všechno dokáže a obstál velmi dobře. Byla to Almodóvarova docela zajímavá žánrová barevnost, která mně ale vůbec nevadila, protože tak dokázal podpořit celou škálu lidských emocí.70% ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Musím říct, že převládá spíše zklamání. Pedra považuju za vynikajícho hráče s emocemi a právě tady se ty emoce moc rozmělńovali mezi všechny zůčastněné a flákali to hlavní, vztah matky a dcery. Za trestuhodné pobvažuji například skok kdy milenec matky se proměňuje v manžela dcery, možná tohle by vydalo na celý film, možná. Ke konci film sice nabere obrátky (nemocnice), ale dojmu, že jsem tentokrát nedostal tak velkou pyrenejskou porcí emocí jakou mistr Pedro uměl navařit v jiných filmech už jsem se prostě nezbavil. Záležitosti jako herecký výkony, hudba, kamera jsou na vysoké úrovni, takže času stravenýho u filmu rozhodně nelituju, ale... . ()

Reklama

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Natočit vkusně film, kde si žena vezme bývalého milence svojí matky aniž by o tom věděla a den před jeho smrtí s oběma navštíví klub, kde si to v šatně rozdá s transvestitou, který napodobuje její matku (známá zpěvačka) zvládne skutečně jen Almodóvar. Výborný film, krásně stylizovaný do červené barvy (nebo se to zdálo jenom mně?), prostě Pedro nikdy nezklame. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Film na pokraji nervového zhroucení. Vysoké podpatky nikdy nemají daleko k tomu, aby se zlomily v Almodóvarovu sebe-parodii, pro kterou je samotný akt recyklování dřívějších motivů důležitější než vyprávění. Nebýt silného ústředního tématu, kterým je rozporuplný vztah matky a dcery, hledajících k sobě po letech odloučení cestu (podobně jako se mladí Španělé snažili pochopit svou vlast po Francově smrti), film nic nedrží pohromadě. Je příliš očividné, že zápletka vznikla poslepováním námětů slavných „ženských“ filmů (Stella Dallas, Mildred Pierce, Vše o Evě). Snaha vzdát hold co nejvíce starým mistrům vede k tomu, že cca každých dvacet minut dochází k překvapivému dějovému zvratu a lehkému pozměnění žánru (včetně krátké muzikálové vsuvky), z nichž žádný není tak docela „čistý“ (groteskní policejní vyšetřování). Film nám sice nedává šanci, abychom se začali nudit, ale vinou svého překotného střídání nálad se nikdy nedostane víc do hloubky a pořádně nepředstaví hrdinky. Neustálé poukazování na vykonstruovanost narativu není – jako ve Spoutej mě! nebo v Rozervaných objetích – odůvodněné prostředím, v němž se příběh odehrává (nanejvýš skutečností, že se minimálně dvě postavy živí hraním), a překáží v soucítění s protagonistkami, které vyjma pár autenticky působících scén (dialog v kostele) slouží jenom jako neživotné stavební prvky. Přes kontraproduktivní antiiluzivnost (slovní spojení na zabití, uznávám) se mi líbilo, jak Almodóvar pokračuje ve svém queer tažení proti žánrovým klišé. Nečitelní jsou zde muži, kteří mohou mít mnoho tváří, ale pořád touží po tomtéž, a kteří v záběrech s přísně symetrickou kompozicí (ženy) oddělují, namísto toho, aby spojovali. V souladu s výraznou výtvarnou stylizací elegantně odívané dámy neplní úlohy pouhých dekorativních objektů, ale svého křehkého vzezření naopak sebevědomě využívají (počínaje flashbackem z dětství, který měl pravděpodobně odkazovat ke Starému domu uprostřed Madridu). Z konvenčního rodinného modelu byla vyloučena postava otce a ani štěstí žen neodvisí od jejich vztahu k mužům (v ženské rovině by se dala interpretovat také erotická scéna Rebeky s mužem, který ještě před chvíli ztvárňoval její matku). Vykonstruovaná zápletka nakonec paradoxně slouží k tomu, aby byly jiné, genderové konstrukty bourány. Stejně ambivalentní jako tato skutečnost je můj postoj k celým Vysokým podpatkům, filmu postmodernímu v dobrém i zlém. 75% ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Všechny znaky Almodóvarovy tvorby jsou sice přítomné, ale k jeho vrcholným filmům to má hodně daleko. Dal jsem mu 45 minut na to, aby mě vlákal do světa svých hrdinů, ale asi jsem mu za to nestál, protože s přibývajícími minutami jsem k těm postavám a jejich problémům cítil čím dál větší lhostejnost. Opět jde o vztahovou záležitost, kde se prodávají emoce jak v nějaké latinoamerické telenovele, opět hrají prim ženské postavy, které Almodóvar umí mnohem líp než ty mužské, znovu se objevuje motiv transvestie atd., ale co naplat, kdyby Almodóvar točil snímky na téhle úrovni, hvězdou festivalového publika by se určitě nestal. V červeném poli je tenhle kousek především kvůli režisérovu renomé a jeho početnému fandomu. Celkový dojem: 40 %. Jsou filmy, které vás nudí tak, že spěcháte, abyste se co nejdřív seznámili s pointou, a jsou takové, kde vás už vyústění příběhu ani nezajímá. A já jsem cítil spíš to druhé... ()

Galerie (37)

Zajímavosti (2)

  • Růžové šaty Rebeccy (Victoria Abril) jsou ty samé, které nosila La Agrado (Antonia San Juan) ve filmu Vše o mé matce (1999). (džanik)

Reklama

Reklama