Lloyd Fellowes (Michael Caine) je majitel kočovné herecké společnosti a nemá zrovna na růžích ustláno. Má připravenu dobrou hru, charakterní herce a spoustu chuti do díla a samozřejmě nadšení. Ale je otázkou, zda to bude stačit k úspěchu, protože stejně jako v každém jiném lidském společenství nuceném po dlouhou dobu spolupracovat odděleně od odstatních, i tady jsou milostné vztahy a rozmíšky připraveny vybuchnout. A jak se často stává, to co se děje na pódiu je nesrovnatelné s tím, co se děje v zákulisí.(monolog)
Bez roucha (pod tímhle názvem film běžel na ČT) je komedie o jedné divadelní hře. První půlka filmu ukazuje generálku před premiérou. Hercům to docela jde, jsou sehraní, má to spád, ale občas to zvořou. Na to z hlediště vyskočí režisér (Michael Caine) a rozvine se debata. Tahle část filmu má grády, čemuž napomáhá fakt, že hra samotná je velmi vtipná. Občasné přerušení a následná velice vtipná debata to ale ještě víc nakopává (100%). Pak se děj přesune o pár týdnů dopředu, kdy se koná tentokrát už regulerní představení pro veřejnost. Tentokrát ale hru vidíme ze zákulisí, kde probíhá neskutečnej zmatek a divák si jen může domýšlet, jak hra vypadá na jevišti. Toho se ale záhy dočká, protože další představení už sleduje z pohledu diváka v hledišti. A tentokrát to herci zkopou tak, že sami po chvíli nevědí co vlastně hrají a komplikovaný děj hry nedává žádnej smysl. Ovšem diváci v hledišti se baví... Druhá půlka už mě zdaleka nebavila tak, jako první. Asi to na mě bylo až moc crazy (60%). Bez roucha je přesně ten případ, kdy nezáleží na tom CO, ale JAK. První půlka skvěle, druhá spíš průměrně. Jako celek je to velice slušná komedie s famózními herci.(11.10.2010)
Režisér Lloyd Fellowes (v podaní Michaela Caina) sa snaží uviesť svoju hru na divadelné dosky. Jeho fraška je dobre napísanou fraškou, má bok po boku kvalitných hercov, no … zabúda na jedno, na ponorkovú chorobu. Keď v roku 1992 prišiel dnes už 73-ročný Peter Bogdanovic, tvorca známych filmov ako … a čo ďalej, doktor? či Maska s Fraškou (Noises Off ...), tak by málokto tušil, že to bude posledný úspešný film tohto amerického experimentátora. Bogdanovich, zrovnávaný so Scorsesem, si opätovne vytvoril to „svoje“ a podľa seba – podobne ako napríklad Federico Fellini v Skúške Orchestra i on zobrazil dianie vo vnútri uzavretého kolektívu, na rozdiel od Fellinho sa však na to Bogdanovich pozrel cez podstatne humornejšiu optiku. Napriek tomu, že mnohé veci zveličil a dotiahol do „fraškovitej“ krajnosti, tak sa mu podarilo stvárniť život divadelníkov mimo javiska.
Bogdanovichova Fraška dovoľuje divákovi spoznať zákulisie divadelného predstavenia – od prvých skúšok, cez premiéru až po turné po rôznych mestách a štátoch. Podobne ako u Felliniho smeruje všetko od toho pokojného (prvé skúšky), k tomu nepokojnému (turné), čoho dôsledkom je ponorková choroba i nevyspytateľné vzťahy. Herci sa schádzajú a rozchádzajú, milujú a nenávidia, respektujú i podrážajú. Fraška začína v zákulisí, teda mimo očí divákov v divadle. Herci ešte myslia na „svoju“ hru a nedovolia, aby ich osobné spory nejako ovplyvnili ich profesionálny výkon. Všetko však smeruje ku katastrofe „fraškovitých“ rozmerov – skutočná zábava totiž začína, až vtedy, keď herci svoje spory presunú priamo na javisko, čím ovplyvnia aj hľadisko – to si totiž nemôže byť isté, čo je predstavenie a čo je realita. Čo je divadelná fikcia a čo skutočný život. Hranice medzi tým, koho herci hrajú a kým sami sú sa stierajú. Ani Lloyd Fellowes nedokáže zabrániť katastrofe … hoci, čo je to vlastne v tomto prípade katastrofa?
Mohlo by sa zdať, že najväčšia katastrofa pre režiséra je to, že do jeho predstavenia herci prenesú svoje osobné spory. Vo Fraške to samozrejme neplatí, keďže aj to, čo sa zdá byť vopred jasným sa mení. Fellowesov naoko dokonalý scenár s dokonalými hercami dostane trhliny, keďže herci sú nútení improvizovať a zdá sa, že ich improvizácia je pre divákov viac zábavná než „sterilný“ Fellowesov scenár. V konečnom dôsledku tak samotní herci vytvoria lepšiu hru, než ju vytvoril režisér. Divácky zaujímavejšiu, zábavnejšiu, atypickejšiu – jednoducho povedané väčšiu Frašku. Ich vlastné osobnostné rysy, neustále spory, nenávisť i naschvály vytvoria paradoxne oveľa koherentnejší celok, než bola Fellowesova hra. Na konci už nič nie je ako na začiatku, pôvodná hra sa vyvinula, doznala výrazných zmien a herci našli určitý konsenzus ako medzi sebou žiť. Kým teda na začiatku sa nemenila hra a menili sa vzťahy, tak na konci sa menila hra a vzťahy získali stabilitu.
Pokiaľ vás zaujíma ako môže vyzerať zákulisie divadelného predstavenia a kam až Fellowesove Fraška došla, tak môže pre vás dnešný tip znamenať príjemne strávených 101 minút. Najznámejšími tvárami tohto filmu sú okrem spomínaného Michaela Caina aj Christopher Reeve (originálny filmový Superman) či John Ritter známy z filmov Santa je úchyl! Či Ten chlapec je postrach.
Čítajte viac: http://cifersky.blog.sme.sk/c/328619/Zaujimave-filmy-2-Peter-Bogdanovich-Fraska-1992.html#ixzz2TevGbiYo(18.5.2013)
Jak je vidět, i propracovaná zábava, jakou hra o které pojednává tento film je, nemusí být doslova nic proti tomu, když vidíte dvě různé verze - tu povedenou a tu nejhorší, ale o to víc zábavnou. Abych se přiznal, ani na minutku jsem se nemohl otočit od monitoru - "Noises Off" je "totální zábava", i když vlastně drama:-)(30.7.2011)
"Co by na to asi řekl Shakespeare?" No přátelé databázníci, takhle jsem se tedy dlouho nepobavil! O Frašce (Bez roucha) se nebojím napsat, že je jedním z nejlepších filmově-divadelních hybridů, jaké znám. Od začátku do konce sledujete třeskutý kolotoč fórů, přičemž mnohem, mnohem zábavnější než ty, které se dějí na scéně, jsou ty ze zákulisí. Obzvlášť nad "žárlivou" pasáží a její dokonalou choreografií jsem musel jen žasnout... Prvotřídní herci hrající herce i neherce jsou znamenití! Michael Caine jako režisér, který to celé (ne)režíruje, je k popukání, excelují ale i "superman" Christopher Reeve s bezchybnými záchvaty krvácení z nosu a Denholm Elliot, jehož herec-ochmelka-lupič musí odbourat každého. Zkrátka: Pět hvězd!__P.S. Mimořádně vydařený ČT dabing.__P.P.S. Láska k divadlu a klasickým komediím je při sledování tohohle skvostu nutná.(9.10.2010)
Veľmi hustá, dejovo prepracovaná a konverzačne rýchla divadelná hra. Interakcia postáv je kľúčová a jednotlivé charaktery sa postupne kryštalizujú. Obsahom vtipné, ale pre diváka na vnímanie celkom náročné sústo. Na prvý krát sa nedajú postrehnúť všetky súvislosti a pochopiť zámery režiséra. Tým je tento film výnimočný. Fraška v divadle-filme a v živote je rovnako prepletená a v určitých momentoch je smiešne pravdivá. Komédia pre náročnejších. 80%(5.4.2012)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
dopita
Bez roucha (pod tímhle názvem film běžel na ČT) je komedie o jedné divadelní hře. První půlka filmu ukazuje generálku před premiérou. Hercům to docela jde, jsou sehraní, má to spád, ale občas to zvořou. Na to z hlediště vyskočí režisér (Michael Caine) a rozvine se debata. Tahle část filmu má grády, čemuž napomáhá fakt, že hra samotná je velmi vtipná. Občasné přerušení a následná velice vtipná debata to ale ještě víc nakopává (100%). Pak se děj přesune o pár týdnů dopředu, kdy se koná tentokrát už regulerní představení pro veřejnost. Tentokrát ale hru vidíme ze zákulisí, kde probíhá neskutečnej zmatek a divák si jen může domýšlet, jak hra vypadá na jevišti. Toho se ale záhy dočká, protože další představení už sleduje z pohledu diváka v hledišti. A tentokrát to herci zkopou tak, že sami po chvíli nevědí co vlastně hrají a komplikovaný děj hry nedává žádnej smysl. Ovšem diváci v hledišti se baví... Druhá půlka už mě zdaleka nebavila tak, jako první. Asi to na mě bylo až moc crazy (60%). Bez roucha je přesně ten případ, kdy nezáleží na tom CO, ale JAK. První půlka skvěle, druhá spíš průměrně. Jako celek je to velice slušná komedie s famózními herci.(11.10.2010)
Tatizz
Režisér Lloyd Fellowes (v podaní Michaela Caina) sa snaží uviesť svoju hru na divadelné dosky. Jeho fraška je dobre napísanou fraškou, má bok po boku kvalitných hercov, no … zabúda na jedno, na ponorkovú chorobu. Keď v roku 1992 prišiel dnes už 73-ročný Peter Bogdanovic, tvorca známych filmov ako … a čo ďalej, doktor? či Maska s Fraškou (Noises Off ...), tak by málokto tušil, že to bude posledný úspešný film tohto amerického experimentátora. Bogdanovich, zrovnávaný so Scorsesem, si opätovne vytvoril to „svoje“ a podľa seba – podobne ako napríklad Federico Fellini v Skúške Orchestra i on zobrazil dianie vo vnútri uzavretého kolektívu, na rozdiel od Fellinho sa však na to Bogdanovich pozrel cez podstatne humornejšiu optiku. Napriek tomu, že mnohé veci zveličil a dotiahol do „fraškovitej“ krajnosti, tak sa mu podarilo stvárniť život divadelníkov mimo javiska. Bogdanovichova Fraška dovoľuje divákovi spoznať zákulisie divadelného predstavenia – od prvých skúšok, cez premiéru až po turné po rôznych mestách a štátoch. Podobne ako u Felliniho smeruje všetko od toho pokojného (prvé skúšky), k tomu nepokojnému (turné), čoho dôsledkom je ponorková choroba i nevyspytateľné vzťahy. Herci sa schádzajú a rozchádzajú, milujú a nenávidia, respektujú i podrážajú. Fraška začína v zákulisí, teda mimo očí divákov v divadle. Herci ešte myslia na „svoju“ hru a nedovolia, aby ich osobné spory nejako ovplyvnili ich profesionálny výkon. Všetko však smeruje ku katastrofe „fraškovitých“ rozmerov – skutočná zábava totiž začína, až vtedy, keď herci svoje spory presunú priamo na javisko, čím ovplyvnia aj hľadisko – to si totiž nemôže byť isté, čo je predstavenie a čo je realita. Čo je divadelná fikcia a čo skutočný život. Hranice medzi tým, koho herci hrajú a kým sami sú sa stierajú. Ani Lloyd Fellowes nedokáže zabrániť katastrofe … hoci, čo je to vlastne v tomto prípade katastrofa? Mohlo by sa zdať, že najväčšia katastrofa pre režiséra je to, že do jeho predstavenia herci prenesú svoje osobné spory. Vo Fraške to samozrejme neplatí, keďže aj to, čo sa zdá byť vopred jasným sa mení. Fellowesov naoko dokonalý scenár s dokonalými hercami dostane trhliny, keďže herci sú nútení improvizovať a zdá sa, že ich improvizácia je pre divákov viac zábavná než „sterilný“ Fellowesov scenár. V konečnom dôsledku tak samotní herci vytvoria lepšiu hru, než ju vytvoril režisér. Divácky zaujímavejšiu, zábavnejšiu, atypickejšiu – jednoducho povedané väčšiu Frašku. Ich vlastné osobnostné rysy, neustále spory, nenávisť i naschvály vytvoria paradoxne oveľa koherentnejší celok, než bola Fellowesova hra. Na konci už nič nie je ako na začiatku, pôvodná hra sa vyvinula, doznala výrazných zmien a herci našli určitý konsenzus ako medzi sebou žiť. Kým teda na začiatku sa nemenila hra a menili sa vzťahy, tak na konci sa menila hra a vzťahy získali stabilitu. Pokiaľ vás zaujíma ako môže vyzerať zákulisie divadelného predstavenia a kam až Fellowesove Fraška došla, tak môže pre vás dnešný tip znamenať príjemne strávených 101 minút. Najznámejšími tvárami tohto filmu sú okrem spomínaného Michaela Caina aj Christopher Reeve (originálny filmový Superman) či John Ritter známy z filmov Santa je úchyl! Či Ten chlapec je postrach. Čítajte viac: http://cifersky.blog.sme.sk/c/328619/Zaujimave-filmy-2-Peter-Bogdanovich-Fraska-1992.html#ixzz2TevGbiYo(18.5.2013)
Lyžař
Jak je vidět, i propracovaná zábava, jakou hra o které pojednává tento film je, nemusí být doslova nic proti tomu, když vidíte dvě různé verze - tu povedenou a tu nejhorší, ale o to víc zábavnou. Abych se přiznal, ani na minutku jsem se nemohl otočit od monitoru - "Noises Off" je "totální zábava", i když vlastně drama:-)(30.7.2011)
D.Moore
"Co by na to asi řekl Shakespeare?" No přátelé databázníci, takhle jsem se tedy dlouho nepobavil! O Frašce (Bez roucha) se nebojím napsat, že je jedním z nejlepších filmově-divadelních hybridů, jaké znám. Od začátku do konce sledujete třeskutý kolotoč fórů, přičemž mnohem, mnohem zábavnější než ty, které se dějí na scéně, jsou ty ze zákulisí. Obzvlášť nad "žárlivou" pasáží a její dokonalou choreografií jsem musel jen žasnout... Prvotřídní herci hrající herce i neherce jsou znamenití! Michael Caine jako režisér, který to celé (ne)režíruje, je k popukání, excelují ale i "superman" Christopher Reeve s bezchybnými záchvaty krvácení z nosu a Denholm Elliot, jehož herec-ochmelka-lupič musí odbourat každého. Zkrátka: Pět hvězd!__P.S. Mimořádně vydařený ČT dabing.__P.P.S. Láska k divadlu a klasickým komediím je při sledování tohohle skvostu nutná.(9.10.2010)
Joski
Veľmi hustá, dejovo prepracovaná a konverzačne rýchla divadelná hra. Interakcia postáv je kľúčová a jednotlivé charaktery sa postupne kryštalizujú. Obsahom vtipné, ale pre diváka na vnímanie celkom náročné sústo. Na prvý krát sa nedajú postrehnúť všetky súvislosti a pochopiť zámery režiséra. Tým je tento film výnimočný. Fraška v divadle-filme a v živote je rovnako prepletená a v určitých momentoch je smiešne pravdivá. Komédia pre náročnejších. 80%(5.4.2012)