Země a krev

Příběh filmu je prostej. Said(Sami Bouajila) zaměstnává na pile propuštěný vězně. Jeden z nich tajně na pile ukryje 8kg kokainu. Toho se dopátrají vlastníci matroše a chtějí ho zpátky. To ale netuší, že Said umírá a nemá co ztratit. Navíc musí ochránit i svou dceru. Myslím si, že role Saida Samu Bouajilovi sedla a sympatická byla i jeho dcerka kterou si zahrála Sofia Lesaffre. Co se týče filmu jako takovýho. První půlka až na začátek je taková vlažnější. Druhá půlka už přináší i akci a pár krvavějších scén( já bych klidně přitvrdil). Není to sice bůh ví co ale na jedno podívání je to zcela dostačující. Navíc má film celkem sympatickou stopáž. Slabší 3 hvězdy. (17.12.2022)

(20%) Earth and Blood – opravdu divný název filmu a ještě divnější je jeho obsah. Proč to ale okecávat? Tohle se od Netflixu vůbec nepovedlo. Nejen, že je to velká nuda …. Je to také dost chladné, postavami unuděné a bez žádného děje či charismatických postav …. Ještě tak zpočátku se tu seznamujeme s rádoby hlavním hrdinou – nějaký ten nástřel jeho osoby, osudu atd tu je, ale pak už není o co stát. Najde se tu pár vyvražďovacích scének, které ani za pozornost nestojí. Nějaká ta uřízlá ruka na pile, zaseknutí sekery do těla protivníka atd. Herci, resp. neherci – to též nebyl pěkný pohled na ně. Chápu, že je to nízkorozpočtové, ale i tak je to naprostá zbytečnost. A to má tento skvost bez závěrečných titulků cca jen 75 min a jak to bylo dlouhé …. (23.04.2020)

Neserte chlápka, který ví že brzy umře. Francouzi točí drsné kriminálky a tahle je toho důkazem. Děj je strohý, s vysvětlováním si hlavu neláme a s úmrtností postav už vůbec ne. Všechno rámuje vizuál, který připomíná spíš Skandinávii než sladkou Francii. Bohužel i těch osmdesát minut se strašlivě táhne a akce, i když je špičková, zase není tolik. (03.05.2020)

Film s absencí jakéhokoli příběhu, ale musím uznat, že mi to zas tolik nevadí. Jasně, zamrzí, že se Leclerq nevěnoval daleko více hlavní postavě, aby si divák k ní mohl vybudovat určité sympatie, na druhou stranu se stopáž pyšní jen 80 minutami, takže nějaký vývoj jednotlivých charakterů asi není na pořadu dne. Země a krev se může pyšnit ponurou atmosférou, prostě ten odtažený pesimistický pohled na věc, to umí Francouzi podat stylem, kde se nedá tak trochu nic zkritizovat. První půlka je taková rozjížděcí, jak by řeklo mnoho diváků, rozdají se karty na stůl. A poté se rozjede slušná naháněčka zasazená do atraktivního prostředí pily v lese, to se ve filmech často nevídá. Sami Bouajila toho moc nenamluvil, ale charisma má tento herec na rozdávání. Z hlediska scénáře to sem tam skřípe, jednání všech zúčastněných postav (ať už záporných či kladných) nedává vždy smysl. Konec docela obstojný, v druhé půlce se divák dočká i brutálního gore. Jednohubka. Za mě 6/10 (14.03.2021)

Režisér Julien Leclercq, mající za sebou docela zajímavé filmové kousky, se tentokrát se svým temným thrillerem rozhodl zajít do neznámých vod a nedá se říct, že neúspěšně. Pro fanoušky tohoto žánru je to však docela šok a ne každý to dokáže strávit. Scénář je neoriginální, tudíž velice známý, jen neobvykle zpracovaný. Akční popcornová zábava se tentokrát nekoná. Po dějové stránce tu máme nějakého Saïda žijícího na vzdálené pile se svou hluchoněmou dcerou Sarah. Jednoho krásného dne zjistí, že jeden jeho mladý zaměstnanec, právě na jeho pile, schovával ukradený kokain. A samozřejmě netrvá dlouho a objevuje se majitel s jasným požadavkem. Obléhání pily je poté tímto započato. A to je vše. Nic víc, nic míň. Dalo by se i říci, že by mohl být takovýto námět převzatý z leckterého westernu. A možná právě v tom je i onen neobvyklý zádrhel, neboť atmosférou se tento snímek hodně podobá spaghetti westernu. Po celou stopáž má tak nepříjemně pomalé tempo, až z toho vyznívá dojem, že se režisér snad snažil zabřednout do artových vod. Dějový vývoj se tedy vyvíjí pomalu, avšak skutečně v napnuté temné atmosféře. Pomalé záběry, čekání na akci a následná brutalita v celé své ryzosti. Ano, k onomu nevyhnutelnému tedy chvíli trvá, ale stojí to za to. Co filmový záběr, to obrazový skvost. Výprava mrazivá, a to by ani jeden neřekl, že se jedná o nízkorozpočtový snímek. Pomalu se vlnící mlha v horách předznamenává tajemno a strach z neodvratitelných věcí. Desaturovaná atmosféra silného deště plná šedých a nahnědlých břidlicových odstínů vyznívá strašlivě fádně a vyvolává nepříjemný pocit. Protáhlá expozice má hlavně význam ve vývoji nečekaného. Diváka to drží v napětí, co se bude následně dít. Náhlý prudký závěr potom přijde tak nečekaně, že mnohý divák, kterému se podařilo se plně dostat do hloubky celého konceptu, takřka nemá šanci ani chytit dech. Nejedná se tedy o nějaký velký film plného rozjařeného očekávání. Je to film skromný, ale v té vyšší velikosti. Zajišťuje konstantní podívanou udržující si diváka na maximum po celou dobu stopáže, která nemá ani hodinu a půl. Venkovský divoký západ s bojem o přežití v obléhacím filmu, jaký tady ještě nebyl. (06.05.2020)