Festival pana Rifkina

Wes Anderson není zdaleka jediný, kdo své filmy esteticky piplá a zároveň tvoří svůj poznatelný rukopis - Woody Allen, ač jsem ještě neviděl větší polovinu z jeho "cinemanské" œuvre, se k němu taky očividně dopiplal. Tentokrát se vztahové problémy a romantika opět zabalily do jakéhosi milostného vyznání klasické kinematografii (pokaždé se má hruď dme, když danou narážku a odkaz poznám, byť jsem ji třeba neviděl; naopak ty nepoznané parafráze mě snad čekají do budoucna). Navíc se jedná o mile vtipnou a intelektuálně výsměšnou záležitost opět inspirovanou filmařským prostředím, které bych zazlíval snad jenom občasnou polopatičnost. Jinak tempo i dialogy jsou podle mě řemeslně vytříbené, nikterak nerušící v pozitivním slova smyslu. Zdejší tak nízké hodnocení mi přijde trochu záhadné a podceňující, jako kdyby si snad publikum zvyklo, že Allen je autorem něžných romantických komedií, a zapomnělo, že Allen je tvůrcem především chytrým. Což zase podle mě zapomíná on sám u jiných snímků, ale to je v tomto případě úplně jedno... Mých pět hvězdiček bude mít trochu jinou kvalitu než u Mafiánů, Pána prstenů, nebo Barry Lyndona, ale kdybych měl použít jediné slovo vyjadřující tenhle snímek, použiji banální "pěkný", protože je nejvýstižnější. Baskický San Sebastian jakbysmet. (02.10.2023)

Pohodový film o chvilkové naději starého chlapa na novou lásku s hezkou doktorkou, co má ráda filmy, zpestřený referencemi na oblíbené Allenovy filmy. Woody Allen už nenatočí zřejmě žádný převratný film pro jeho kariéru, kvalitních věcí už natočil dost a věřím, že nové filmy slouží už jen jako takové utišující morfium pro fanoušky - a to je celkem fajn důvod, proč se na ně mrknout. Škoda jen, že tady chybí charizmatičtější představitelé manželského páru. (16.09.2022)

Pokud Festival pana Rifkina skutečně znamená tvůrcovo ,,labutí píseň,, , musíme se na ten film dívat dvěma páry očí. Diváckým a tvůrčím. Ten divácký pohled bude z valné většiny tedy asi velmi podobný, tedy plný zmaru a zklamání, plný citací, jak se Woody již stále jen opakuje, ne-li až vykrádá, jak je to celé vlažné, nezáživné, plné otřepaných dialogů, a tak podobně, no a já s tím v podstatě i souhlasím. Jenže když to skutečně zvážím právě i z pohledu pana Allena, nejednomu musí dojít, jak osobitě a zároveň rafinovaně se tímto filmem dokázal rozloučit. Festival pana Rifkina totiž není tentokrát jako obvykle primárně jen o mezilidských vztazích, ale spíše o naprosté lásce a oddanosti světu filmového umění. Veškeré postavy tak sice na první pohled mluví o sobě, o partnerech, o vztazích a o životě, jenže vše to dělají právě prostřednictvím klasických filmových děl a jejich tvůrců, čímž v podstatě právě Allen dává na všeobecné vědomí, k jakým filmům a režisérům celou svou kariéru vlastně vzhlížel a chtěl jim právě prostřednictvím tohoto snímku vzdát svůj hold. To, že pak film samotný zrovna nepředstavuje žádnou hitparádu zábavnosti a přesvědčivosti je sice bohužel velice nemilý fakt, ale minimálně publikum, které Woodyho celoživotní tvorbu obdivuje, by mu to mělo jistě odpustit a film si mimořádně užít, jelikož jsem přesvědčen, že právě tento snímek je možná jeho největší srdcovka. Jinak si nemohu ještě odpustit poznámku k obsazení Wallace Shawna do ústřední role, jelikož to je jako vážně kardinální castingový přešlap, ten chlap je fakt šílený zjev, nabízející jen naprosto nepřesvědčivý, až odpudivý herecký výkon, na druhou stranu, stále neuvěřitelně sexy šedesátka Gina Gershon a více než půvabná Elena Anaya to sakra vyvažují, ale opakuji, ten Shawn je vážně extra rušivý element, který celému filmu hodně zavařil. (05.09.2022)

Wallace Shawn mi do hlavní role moc neseděl, víc by se mi líbilo nějaké jedovatější Woodyho alter ego, jakým byl třeba Larry David v Užívej si, co to jde. Nicméně film se mi líbil a neměl jsem z něj ani pocit, že by se Woody Allen vykrádal, protože sice řešil to, co řešil už několikrát (ne-li mnohokrát), ale šel na to zase trochu jinak. Tentokrát formou terapie a s výborným nápadem ukázat hrdinovy představy ve stylu filmů, které miluje. Dozvěděl jsem se tedy, že i hypochondrie může být fajn, pokud k ní má člověk krásný důvod, a že ty nejlepší rady do života dává Smrt (s tváří Christopha Waltze). (21.10.2021)

sice nikde není psáno,že jde o poslední Allenův film,ale vzhledem k nostalgické náladě,kterou je protknutý se to dá trochu čekat a nutno uznat,že to není loučení,které by si Allen zasloužil.Chápu,že Festival pana Rifkina pro něj fungoval trochu jako terapie po tom všem humbuku kolem jeho osoby a třeba poslední věta je jasně mířena primárně na jeho kritiky a ty kteří se k němu obrátili zády,ale jinak je to víceméně průměrný kousek,který sice dokáže občas překvapit a nabídnout "klasického" Allena,ale dělá to zoufale málo.Wallace Shawn navíc nebyl úplně dobrá volba pro Allenovo alter ego a myslím,že by se našli vhodnější kandidáti (klidně třeba znova Larry David),když už se na to sám Woody necítí (asi).A to je škoda,protože pokud by opravdu mělo jít o symbolické rozloučení,tak by bylo stylovější kdyby si v něm i naposledy zahrál...60% (23.10.2021)