Finský nůž

Poněkud málo nosný příběh dvou zmatkujících mladíků s předvídatelným koncem. Nejslabší složkou je scénář, který nedokázal patřičně rozvinout možnosti dramatického napětí a působil spíš povrchně a nepřesvědčivě. Film naopak drží nad vodou vynikající kamera a hudba a rovněž herecký talent Jaromíra Hanzlíka, který se zde již přesvědčivě projevil. Totéž se bohužel nedá říct o poměrně toporném Karlu Meisterovi, který jen odříkával předepsané repliky. (21.09.2023)

Taková civilnější verze Stínu kapradiny. Film možná krapánek přepsychologizovaný, ale taková asi byla intelektuální móda. Jak se ale posunula doba! V šedesátých letech se filmoví desperádi nemohou vyhnout otázce svědomí, v devadesátých už nic takového neřeší. Musím souhlasit s předhodnotitelem Flakotaso, ta jazzovitá hudba (s barokním nádechem, jak mi připadá) je kouzelná. (17.12.2011)

Jak snadno se dostat na dráhu zločinu! Šerosvitná naturalistická kamera J.Čuříka zaznamenává příběh dvou kamarádů, ve kterém se příliš nemluví. Stačí jedno škobrtnutí, jedno zdvihnutí nože a cesta, kterou se oba mladící vydávají, zdá se býti bez možnosti návratu. Ač se oba protagonisté snaží, seč mohou, divák je na rozpacích, zda s nimi má sympatizovat, nebo je odsoudit. Jejich podivné chování mate a jak se nakonec zdá, ani oni sami neví, co by vlastně chtěli. Průměrný film, který ničím převratným neoslní. Pro soudruhy v době normalizace však byl jedním z těch filmů, co neodpovídají socialistickému umění. Dnes je ale spíše výpovědí o době, kdy vznikal. Absolutním vrcholem Sirového tak pro mne napořád zůstane mrazivá Smuteční slavnost. (04.06.2013)

Silně nevěrohodný útěk dvojice mladíků před spravedlností. Tohle není divoký západ, a i když veřejná bezpečnost trestuhodně nekoná, v socialistickém Československu desperátům moc možností nezbývá. Přemýšlel jsem, jak z té pořádné šlamastyky tvůrci vybruslí, ale nakonec se to pomocí takového malého šikovného podrazu povedlo! No to se fakt povedlo! Jeden z nejpřekvapivějších závěrů v čs. kinematografii! Poněkolikáté v českém filmu zazní velice oblíbená a často opakovaná propagandistická píseň Pilarky, ve které procítěně pěje: „...jak koráb pro kosmické lety...“. (08.02.2024)

Československé drama pojednávající o následcích jednoho zkratkovitého činu dvou mladíků. Téměř veškerá délka snímku se zabývá situací těchto jinochů na překotném útěku před spravedlností a zejména vlastní zodpovědností. Mladší, neplnoletý a zbrklý Honza (jedna z prvních rolí talentovaného J. Hanzlíka) a starší důvtipnější Tonda (neznámý K. Meister) však jednají nelogicky, drama je plné jejich agresivních diskuzí, končících surovostmi. Průběh jejich úniku je zobrazen též velmi nepřehledně, často pouze naznačen a korunu rozpačitosti nasadil totálně utnutý závěr. Vedlejší postavy prakticky neexistují, děj je přímo zaměřen na psychologické postupy dvou uprchlíků. Přesto však v onom temném, poměrně neakčním a nudném příběhu zaujal nádherný úsměv spanilé dívky na jakési tancovačce. Docela zklamán, hodnotím Sirového dílo mírně podprůměrně, zejména kvůli nepřehlednosti, roztaženosti, nedramatičnosti a nezajímavosti. (02.02.2015)