Armádní dvojčata

Je to většinou milé a příjemné dívat se na komedie z této prvorepublikové éry, ale sám bych Armádní dvojčata viděl a ohodnotil spíše jako lepší průměr. Průměr, který do toho poměrně lepšího ve své kategorii pravidelně pozvedává dvojice v podání Ladislava Peška a Jindřicha Plachty. Ty dva člověk rád vidí a většinou, když jsou přítomni na scéně, starají se svými dialogy, jejím podáním a různými situacemi o slušnou zábavu. Ten zbytek se točí často kolem tradiční romantické limonády a tempo filmu včetně humorných eskapád z dnešního pohledu už neoplývá zrovna svižností, spíše na mě působilo na čistou komedii občas jakoby až spomaleně. Rovněž mi připadalo, že ze samotného prostředí fotoataliéru, do níž se chodí denně fotit spousta lidí v čele s vojáky, šlo ohledně těch vtipných situací, příhod a gagů vytřískat určitě ještě víc, vrátaně přítomných rekvizit. Jedinečná komedie, ke které bych se chtěl v budoucnu znovu vracet, se v tomto případě rozhodně nekoná, ale v některých scénách na jedno zhlédnutí mě docela potěšila. [60%] (26.09.2022)

Ne že by nebylo čemu se pousmát, ale bylo to takové od začátku průhledné, starý seladon a mladá slečinka, mladý nadporučík a mladá slečinka, starý seladon a mladý nadporučík = otec a syn; z čehož vyplynulo, že starý utře hubu. Ovšem aby ten film měl v prostředku pokračování, nesměl chtít syn vidět otcovu milenku a otec zase synovu - tedy na fotografiích. Všechno zasazeno do prostředí fotografického ateliéru, který si zřídila "armádní dvojčata" v rámci povinné vojenské služby. Uniformy a pár pochodujících vojáčků, resp. klientů fotoateliéru, to bylo jediné, co vojnu vzdáleně připomínalo. Takže to asi měl být film, propagující armádu, ale tento námět byl úplně zbytečný a klidně by sedal vsunout do civilního života. Theodor Pištěk jako perevoschodítělstvo byl ovšem výborný, Plachta s Lálou průměrní, Vítová spíše podprůměrná stejně jako Gustav Nezval. (24.10.2018)

Naopak já si právě myslím, že nebýt Peška s Plachtou tak by tento sotva průměrný film dopadl ještě hůř, pak by to bylo teprve utrpení, tedy ještě kromě nezapomenutelného a k nepoznání namaskovaného ruského generála v podání Theodora Pištěka..Milostná zápletka a vůbec celý zmatený děj k celkovému obrazu moc nepřispěly a film se tak stal dnes už zcela zapomenutým, určen jen pamětníkům, kterých zas už moc není. Teda už se ani nedivím, že Plachtu ve skutečnosti nakonec na vojnu neodvedli, s takovýmto přístupem by toho Rakouská "C. a K". armáda moc nevyhrála:-)! Kde mám ty svoje bagančata:-)!? (10.05.2006)

Film sice nemá všech pět P, ale dvě má- Pešek-Plachta. Tato dvojice zachránila vcelku nenápaditou, bezdějovou komedii. Jinak se totiž ve filmu vůbec nic neděje, nebylo by v něm ani nic pro zasmání. Hana Vítová jest ženou, o kterou zápasí otec i syn a u toho Pešek s Plachtou asistují. Zvítězí mládí, jak je již zvykem ve starých filmech. Mládí a láska. 60% (22.04.2012)

Velmi příjemná romantická komedie o tom, jak se Jaroušek Marvan a jeho "synek" zamilují do stejné slečny, aniž by o tom do poslední chvíle věděli. Velmi se mi líbilo, s jakou grácií pan Marvan nakonec přenechal slečnu svému synovi, aniž by mu sdělil, že právě tuto slečnu miluje i on sám. Pešek s Plachtou výborní jako vždy. (06.04.2011)