Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V září 1940 uvedl Oldřich Nový ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou, inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou – o muži, jenž získá sympatie a posléze i lásku žen ze tří generací jedné rodiny. V roce 1942 ji pro film přepsal Vladimír Slavínský, který tuto komedii i režíroval. Do hlavní role obsadil tehdy už renomovaného herce Národního divadla Jana Pivce. Ve Filmovém kurýru se týden před premiérou v dubnu 1942 objevila jeho slova: „Úloha v tomto filmu byla zvláště vděčná: hrát tři role v jediné osobě, snažit se proniknout do duševního života nezkušeného, smrtelně zamilovaného studentíka, později pak zralého činorodého muže a nakonec trochu rezignovaného a klidného padesátníka. Všechno byly role vyloženě charakterní. Vyhýbal jsem se obvyklému milovnickému rámci, proto jsem též první fázi (studenta) pojal s bezděčnou komikou, v druhé – abych se přiznal – hrál jsem vlastně sebe. Byl zde však ještě jeden choulostivý bod: divák nesmí získat dojem, že ing. Jarský je jen věčný donchuán, který honí děvčata, i když mu šedivějí vlasy. Proto jsem se ve své třetí a poslední podobě snažil vykreslit muže, který již mladé děvče nedobývá, ale je jím vlastně dobýván.“ Roztomilými partnerkami Jana Pivce byly Zita Kabátová, Jana Romanová a Jarmila Smejkalová (ve své první větší filmové roli). (Česká televize)

(více)

Recenze (75)

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Tohle je hollywood v ceskym podani. Bez ironie. ZIta, Jana Romanova i Jarmila jsou prvotridni krasky, do toho Nezval s divochem Pivcem... :-) Dokonalost. P.S.: Zaverecna Zitina lajna: "Tak uz mu ji dejte, at je v rodine pokoj", me rozesmala skoro k slzam. Aneb, kdyz to neslo s pani tovarnikovou, tak to zkusil na dceru. Kdyz to neslo ani s ni, tak na vnucku... Tomu rikam tah na branu. :-))) 4+ ()

Martrix 

všechny recenze uživatele

Tato komedie má jeden zásadní nedostatek. Není vtipná. Nekoná se tady fyzické herectví à la V. Burian, nepobaví vás školní šprťouchlantství Peškovo, ale ani verbální humor O. Nového, nebo H. Haase. Úsměv ve vás vzbudí snad jen pointa a to nejspíš ještě jen tehdy, pokud jste muž. Pivec je dobrý herec, ale scénář ho nechal jen toužebně slintat, nad genofondem jedné ženy. Tím, že je "zápletka" vyzrazena už v popisu filmu, odsuzuje se divák pouze přihlížet velmi nepravděpodobnému rychlozamilovávání se...a to prosím třikrát. Za zmínku tak stojí jen klátící song, kterým pan Stanislav zlákal nebohou milfku...nositelku onoho genofondu. ()

Reklama

otík 

všechny recenze uživatele

Možná průměrná černobílá komedie ze starých časů, ale především námětově je velmi příjemných osvěžením a originálním kouskem. Jan Pivec se totiž dokáže zamilovat do tří žen různých generací v rámci jedné rodiny. A když na konci jeho první láska, tentokrát už stará babička, prohlásí něco ve smyslu – „Už mu ji konečně dejte, nebo poblázní i čtvrtou generaci!“, je jasné, že takový film si nadprůměrné hodnocení rozhodně zaslouží. ()

Blofeld 

všechny recenze uživatele

Rozkošný film s příběhem, který je sice těžko uvěřitelný, ale autoři sami ho určitě nemysleli vážně. Obsahuje tolik ironického pomrkávání, že vyčítat mu nějakou nereálnost by bylo podivné. V hlavní roli skvělý Pivec, ale stejně tak skvěle obsazené jsou i jeho partnerky. Zita Kabátová je coby mladá paní Helena překrásná, ale stejně tak je i vcelku uvěřitelná babička, navzdory nedokonalé masce. Jana Romanová a Jarmila Smejkalová jsou ve svých rolích neméně okouzlující. Gustav Nezval je skvělý nadlesní - sukničkář, parádní jsou i všechny výstupy Zdeňky Baldové (po filmu Mravnost nade vše opět v roli členky mravnostního spolku). Co se týče režie, jedná se dle mého o Slavínského vůbec nejlepší výkon. A přidaná hodnota pro mě spočívá v tom, že se takřka celý film odehrává v 'mém' Hradci Králové a nabízí ojedinělou příležitost navštívit dnešní Městské lázně tak, jak vypadaly před téměř sedmdesáti lety, včetně slavného umělého vlnobití. Zaráží mě, že jsem o tomto filmu dosud neslyšel - v mých očích je to jedna z nejlepších protektorátních komedií. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Když se muž o ženu zajímá, dozví se o ní všechno za chvíli.“ - „A také až do třetího kolena?“ - „Možná…“ Film je oslavou staromládenectví a sukničkářů. Překvapivě jsem se smál docela často…ovšem většinou spíš kouzlu nechtěného. Už jen ta myšlenka „pokračování lásky“, kdy si Pivcův nestárnoucí (a nenaplněný) milovník začne postupně něco s babičkou, dcerou a následně i vnučkou, tedy stále „mladším vydáním téhož“, je celkem ujetá, to ani nemusím být členem Ligy mravnosti. A Nezvalův „cynik“, který i mimo jeden klan „občas nějakou koroptvičku vyplaší“, je mu v tomhle zdatným společníkem („Co tomu říkáš strýčku?!“ - „Mně se to líbí!“). Baví i scény s rozlícenou Kabátovou-babičkou, která ale vypadá opravdu staře oproti 6 let staršímu Pivcovi, za to patří maskérům uznání. Zbytek je místy více či spíš méně záživnou (pod)průměrnou limonádou. „A nemohlo by to počkat?“ - „A proč?“ - „No sestra tam sama jet nemůže, a já zrovna nemám čas, přítelkyně odjede asi za 10 dní.“ - „No, to by snad stačilo.“ - „No, jenomže…pak přijede druhá.“ ()

Galerie (8)

Zajímavosti (6)

  • Jan Pivec se i ve skutečném životě zamiloval do jedné ze svých filmových lásek - rok po premiéře se oženil s Janou Romanovou. (kosticka7)
  • Po úspěchu filmu dostal režisér Vladimír Slavínský nápad natočit i další film Ženy nestárnou se Zitou Kabátovou v hlavní roli nestárnoucí dámy, která by v průběhu let svedla mladého muže, po letech jeho syna a nakonec i vnuka. Výrobci filmu však dostali strach, že by puritánští diváci snímek nepřijali. (Olík)
  • Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry dnes již málo známého dramatika Jana Patrného. Hra byla poprvé uvedena ve Vinohradském divadle v roce 1926, později ji upravil a ve svém Novém divadle uvedl Oldřich Nový (v roce 1940). Představení mělo úspěch a režisér Vladimír Slavínský chtěl hru převést na filmové plátno. V hlavní roli Stáni Járského měl i ve filmu hrát Oldřich Nový, jeho ženským protějškem měla být Zita Kabátová, které též účinkovala ve hře na jevišti. Kabátová ale mezitím z Nového divadla odešla a přestoupila na scénu Komorního divadla. Oldřich Nový v uražené ješitnosti trval na tom, že s Kabátovou ve filmu hrát nebude. Režisér Slavínský ale trval na angažování Zity Kabátové, což nakonec vedlo k tomu, že do hlavní mužské role byl obsazen Jan Pivec. K dalšímu sporu vedlo i to, že Slavínský ve scénáři použil textové úpravy, kterými Oldřich Nový oživil původní předlohu. Film měl i bez Nového mimořádný úspěch, což mělo za následek, že Oldřich Nový v následujících letech důrazně odmítal spolupráci se Slavínským. Není ale pravda (jak uvádějí některé prameny), že se na place již nikdy nesešli, protože v roce 1945 spolu točili film Jenom krok, který ovšem nebyl dokončen. (argenson)

Reklama

Reklama