Přítelkyně pana ministra

Největší zlo je folklórní bar, tak nějak podle mého názoru musí vypadat peklo. Kumpáni v podání Bedřicha Veverky a Raula Schránila jsou perfektní prototypy salónních bohémů, lepší jsou ale v prakticky totožné roli v Kristiánovi. Jinak nic zvláštního, průměrná komedie s vyjímečně rozkošnou Adinou Mandlovou. U té jsem nikdy nechápal tu její pozici největší prvorepublikové sexbomby, tady ale válí a její vyzývavé pohledy jsou fakt sexy.... (27.07.2014)

♫♫ Pak nechám si zahrát, písničku svou, o štěstí, o lásce, o očích dvou. To ale musí být, jen oči tmavohnědé, ty nikdo nedovede, víc míti rád. ♫♫ Strašně milá komedie, ve které Adina Mandlová a Oldřich Nový sice excelují, ovšem zároveň nepustí jeden druhého ani ke slovu, plus se pochopí až na úplném konci :) Líbí se mi však role Marvana, který za celý film neřekne ani pět vět. A přitom se celé tohle svízelné a zmatené, avšak současně, v tu samou chvíli skvěle eskalující neporozumění mohlo vyřešit již na začátku. Film na mne však definitivně nepůsobí jako nějaký slabší kousek z protektorátních snímků, ba naopak. Působí přesně jak jsem očekával - skvělým osvěžujícím způsobem, vyvolaným skvělou hlavní dvojicí Novým a Mandlovou. 5/5 (18.01.2023)

Překvapivě jedna z těch nudnějších romantik naší předválečné éry opět variující provařené téma klepu nabývajícího celospolečenských rozměrů. Oldřich hraje svůj zaběhlý standard a Adina je sice náramně milá, půvabná a roztomilá, ale od doby, co mě úplně odzbrojila v Šťastnou cestu, mám mnohem raději její melancholičtější, psychologičtější podobu. Slavínského tvorba evidentně jde nejspíš nějak mimo mě. (05.01.2012)

V každém filmu, kde hraje Adina Mandlová se svými vrstevnicemi, jsou do vedlejších ženských rolí obsazeny záměrně méně půvabné herečky, případně jsou ty očividně hezké makeupem i účesem mírně upraveny, aby po boku Mandlové vypadaly ošklivěji. Adina Mandlová krásou (alespoň z mého pohledu) rozhodně nevynikala. Obličej jí sice zdatně vylepšoval za první republiky nezbytný masivní make-up, mužskou postavu ale nezapřela ani po boku svých pánských protějšků. Přesto muže hluboce okouzlovala. A to pečlivě vykalkulovanou nedostupností a od dětství trénovaným manipulativním umem. Ten, jak víme, jí nakonec v životě mnoho štěstí nepřinesl. Ale právě díky němu se Mandlová objevuje snad v každém druhém předválečném filmu. Často je to ku prospěchu filmu. Právě v herectví totiž mohla tyto své kvality bravurně využít. „Přítelkyně pana ministra“ ale k těm trefám nepatří. Hlas, jímž Mandlová prezentuje svou nevinnou a poctivou postavu, je natolik nepřirozený a falešný, že vyzrazuje sám sebe. Brzy se stává protivným, její koketérie topornou a herectví až příliš předstíraným. Navíc to často vypadá, jako by ve filmu vlastně ani nebyla a šla náhodou kolem. Zatímco v postavách lstivých znuděných dcer továrníků Mandlová exceluje, do rolích poctivek se zkrátka nehodí a nespraví to ani elegantní róby. Námět i dialogy odpovídají klasické prvorepublikové veselohře a potud svou funkci plní na výbornou. (15.01.2022)

Tahle komedie mě bere za srdce už kvůli tomu, že v sestavě Setlerů zpíval náš rodinný přítel Oldřich Kovář, na něhož si jako malý kluk moc dobře pamatuji. Trošku zidealizovaná je postava pana ministra, tak takového jsme tu za skoro třicet let tohoto režimu neměli. Ale jinak je film zasazen jednou věčnou myšlenkou, že totiž vědomí, že je někdo známý (nebo doklonce milencem) někoho tam nahoře, může dotyčnému změnit život, ať v dobrém nebo zlém. Mně se Nový a Mandlová v této komedii jako dvojice zdála podařenější než v Kristiánovi, kde byla Mandlová místy příliš unylá. Dobře jsme si tu také mohli všimnout, že Adina byla o půl hlavy vyšší než Nový. A Oči tmavohnědé - tu písničku si rád broukám. Otec Paul byl mimochodem jen o rok starší než syn Nový... A ještě faktická poznámka k pojmu "přítelkyně". Když se tu v devadesátých letech tento nepěkný pojem zavedl namísto "milý, milenec, partner" apod., dost mě to dráždilo a i dnes mám pocit, že je to pojem vzniklý dost nepěkně z anglismu "girlfriend". A pak jsem si uvědomil, že ve vyšších vrstvách se tohoto výrazu používalo už za 1. republiky. Tedy ovšem jen pro hoch společnost. (18.02.2018)