Nechte je všechny mluvit

„Nechajte ich všetkých hovoriť” , nech sa pekne dosýta vyrozprávajú, čo im vlastne hrdlo ráči, pretože budú mať na to dostatok priestoru, alebo na jeseň roku 2019 sa tiež schyľuje i k transatlantickej plavbe medzi New Yorkom a Southamptonom, a to špecificky na luxusnej osobnej dopravnej lodi Queen Mary II. Totiž, spisovateľka Alice Hughes sa bojí lietania, ako čert kríža, a tak namiesto toho jej vybaví agentka Karen iný druh prepravy, počas ktorej aspoň znovu nadviaže staré kontakty s dvomi kamarátkami, to jest, so Susan, nachádzajúcej sa zrovna v Seattli a s Robertou, ktorá je momentálne v Dallase, kde sa taktiež venuje i predaju dámskych podprseniek, tým pádom babská jazda môže veselo začať, a či ani nie... ? Veď sa predsa nevideli dlhých 30 rokov, v podstate si budú mať určite čo povedať, však ? Garde bude mať na starosti Tyler z Clevelandu, alias spisovateľkin synovec, ktorý sa na "parníku" platonicky zamiluje práve do našej obchodnej zástupkyne, ktorá ale cestuje »inkognito«. A vôbec nemusíte mať žiadne obavy, že popritom znovu narazíme na ľadovec, či ešte predtým nebodaj zažijeme i velikánsku romancu na lodi, a la "Jack a Rose" , to ani zďaleka nehrozí, keďže Tyler sa stáva Kareniným špiónom, aby sa pokúsil zistiť, o čom bude pojednávať jej ďalšia kniha, či sa podobá na už napísaný román Ty navždy / Ty nikdy (teraz pripravovaný sequel ?). Účel cesty loďou je ináč naprosto prostý. Pozvala si ich z toho prozaického dôvodu, aby ju sprevádzali jednak na hrob akejsi inej spisovateľky Blodwyn Pugh v Cardiffe, ale najmä si ísť po Footlingovu cenu, ktorú skrátka odovzdávajú spisovatelia-spisovateľom... PS: „Minimálne 80 % času som s nimi strávil na vode a zvyšných asi 20 % na súši, keď sa ani nedá úplne povedať, že by som počas toho mával akúsi ponorkovú chorobu, že väčšinou tam stále bolo čo robiť, kedy som navštevoval planetárium, alebo sa jednoducho s nimi o čomkoľvek porozprával pri večeri, k tomu sme stretávali "kopec" zaujímavých ľudí, no nebyť spomínanej Karen, jednalo by sa najskôr len o danú povinnosť, no minimálne samotná Mary stopercentne stála za to, a síce záverečná, smutná udalosť, bola vskutku strašne nepríjemná, až depresívna, no i napriek tomu treba pokračovať v živote ďalej, aj keď dôjde k takejto, obzvlášť veľkej strate” . (14.12.2020)

Syžet značně klame tělem. Film působí tak, že každou chvíli musí na lodi, kde se to odehrává, začít "poirotovská" detektivka (spisovatelka-umělkyně, zhrzená celoživotní přítelkyně, spisovatel brakových detektivek, umělecká agentka, která pase po spisovatelčině nové knize, záhadný muž vycházející ze spisovatelčina pokoje...atd.). Ale nestane se nic. Jen se mluví. Traumata, obsese a vzpomínky se zlehka přelévají, ale nesměřují k žádné "klimakterické" konfrontaci. Film je nadto plný jemných, takřka nepostihnutelných detailů (hlavně v "dobrodružstvích" postavy, kterou hraje Lucas Hedges). Co je o to pozoruhodnější, že všechny náznaky i zápletky se nakonec završí tím nejjednodušším i nejlidštějším způsobem. Vlastně to trochu detektivka byla. Ale metafyzická. Pachatelem je zde sám život. Přirozeně, je to celé trochu volnější, svobodné, nic se nehrotí, je to i trochu nuda, ale i ta patří k životu (to dnes děcka neslyší ráda). (15.12.2020)

Nechte je všechny mluvit, stejně si nikdy neřeknou to důležité. Film o zamlčených křivdách, věčných nedořečenostech a o tom, že nejpodstatnější a nejhlubší věci se kotí z naprostých banalit. Na pikometry napsané, na pikometry natočené, zahrané a načasované, brilantní v každé čárce a tečce. Plavba oceánem nedokonalých odmlk a přeryvů. Pro mě asi Soderbergh ve své nejsilnější hodince. (05.01.2021)

Exaltované, poživačné, ublekotané, velkohubé, duté a namyšlené NIC... a kam že se poděla Amerika zahalená do dýmu Marlborek a ozvučená cinkáním ledu v nekonečném sledu drinků? Zapomeňte, teď je třeba prokládat dialogy pomlaskáváním a mlácením příborů, společně s fenoménem všemožných gastro soutěží a armádou kuchaříčků se tak vkrádají myšlenky na další z mnoha pokusů o přeformátování životního stylu podle předlohy... ale možná mluvím z hladu, jelikož jsem si u plků tradičně unylé, přesto kdovíproč přehypované Streepové neuděla komerční přestávku na občerstvení ve zcela neopodstatněné obavě, že přijdu o gró příběhu. (07.02.2021)

I think that you perhaps betray the people that you love the most because you know that you have the expectation of forgiveness. Konečná komunikace s nekonečným rozsahem a dosahem. Náš život má začátek, střed a konec. A je jen na nás, jak každou z těch částí prožijeme, kolik vzpomínek si z nich odneseme do toho dalšího okamžiku lidského (z)bytí. Soderbergh přivedl film civilní a křehký, lehce komický a tak neuvěřitelně těžký na to, zachytit všechny pravdy světa. Ženské trio Streep – Bergen – Wiest je něco, co každého diváka musí pohladit po jeho srdci. Improvizace jde u nich ruku v ruce s inteligencí, lidskou i filmovou, a my si až posléze, mnohdy až po pár dnech a týdnech, uvědomíme, jak tohle tak často dnešnímu světu pohyblivých obrázků chybí. Važme si tedy všech těch, kteří jsou schopni se nám takto otevřít. A my se do nich ve vteřině zamilujeme stejně jako je začneme nenávidět. (23.12.2020)