Režie:
Karel SmyczekKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Zdeněk JohnHrají:
Michal Dlouhý, Štěpán Kment, Vít Olmer, Zdeněk Svěrák, Jana Drbohlavová, Barbora Srncová, Oldřich Vlach, Jana Břežková, Zbyněk Honzík, Lubomír Kostelka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Karla Smyczka podle scénáře Radka Johna a Ivo Pelanta je námětem velmi podobný o rok staršímu Smyczkovu filmu Jen si tak trochu písknout. Vypráví příběh odehrávající se v rekreační oblasti na Slapech, kde se dva rozdílní chlapci Petr a Michal po počáteční oboustranné nedůvěře stávají kamarády. Jejich vztah je konzultován nejen jejich rozdílnými povahami, ale i různými přístupy rodičů k jejich výchově. Negativní vliv civilizace se zde promítá do života dospělých i dětí, kteří hledají romantiku a odpočinek v rekreační oblasti, přesto se nedokážou oprostit od problémů maloměšťáctví. (rodo)
(více)Recenze (30)
Pozor pozor, 39 minuta 40 sekunda a Zdeněk Svěrák nedává cihlu na vazbu...! ()
Čekal jsem trochu víc.Zklamání. ()
Film určený především pro mládež, neboť jde o jejich pohled na život v rekreační osadě, v tomto případě na Slapech, kde si jsou v podstatě rovni pouze oni. Mezi dospělými převládá jen závist a zášť, které vyústí buď k vzájemné výpomoci anebo k naschválům až k udavačství. Byť se jedná o kritiku socialistického soužití, dalo by se říct, že ani dnes to mnohde není jinak. Příběh je vyrovnaný, takže si děj plně všímá jak mládeže, tak i dospělých. Pří dnešním pohledu, jako je např. snaha donutit Václava Duška (Zdeněk Svěrák), aby zařídil razítko k zapnutí elektřiny aniž by byla provedena revize, může dnes už vypadat kýčovitě, ale pamětníci ví své. Takže co tu máme. Námětově letní typické dobrodružství mládeže u přehrady v souběhu ve vzájemné nevraživosti dospělých, což onu mládež ve značné míře nemálo ovlivňuje. Nenáročný letní odpočinkový film k zamyšlení, při jehož sledování nejeden současný divák nechápavě zakroutí hlavou. Inu, doba je různá. ()
film ze života, skvělé postavy. ()
O tom, kde končí chatařství s kotlíkovým gulášem a petrolejkou k chatařství s bazénem na 3 tempa a elektrifikací. O tom, jak příjmout nového člena osady za cenu podvodu a nějakého toho kulatého razítka. ()
Z volné trilogie tvůrčí spolupráce scénáristů Radka Johna a Ivo Pelanta a režiséra Karla Smyczka jsou dnes Jako zajíci nejméně známí - rozhodně však ne o nic horší. Vypráví o kamarádství dvou kluků s nádechem foglarovské romantiky, které je narozdíl od jiných filmů s motivem dětského přátelství přímo konfrontováno se světem dospělých. Těm tvůrci zcela přesně "nastavují zrcadlo". Nevyčítají, pouze poukazují. A nenechme se uchlácholit tím, že doba se po listopadu 89 změnila. Tedy přesněji řečeno: doba ano, ale lidské charaktery vůbec. Proto Jako zajíci bez problémů fungují i dnes. Navzdory prosluněné letní atmosféře je to celkově smutný film, přestože zdánlivě o téměř nic nejde. ()
Pouze průměrný film s brutalitou vůči zvířatům, moc mne nezaujal. Hodnocení: 40 % ()
Nu, malý lesní muž se mi moc líbil. Dospělé role na průměrné úrovni, dětské nic moc. První film mé oblíbenkyně Barbory. Dějově to ujde, snímek je prakticky rozdělen na část pro dospělé a část pro mladší generaci. Dobrý odpočinkový film. I v tomto snímku můžeme v rádiu zaslechnout pana Brodského vyprávět pohádku. Noční scény jsou tak tmavé, že není nic vidět. Mínusy za to. ()
Film říká hodně. Hodně o tom jací lidé dokáží být, hodně o přátelství i dalších věcech. Kromě obrazové kvality film v dnešní době mnoho neztrácí. ()
Nooo, to kdejaké voloviny sa reprízujú do omrzemia. Ale takéto filmíky sa zamknú aby o nich náhodou niekto nezakopol..... ()
Reklama