Welcome to the Dollhouse

Kvality tomu nejdem upierať. Má ich a sú pomerne ľahko rozpoznateľné. Ale takýto typ filmov je úplne mimo mňa. Neholdujem si v šikane ani v cynizme, ktorý je tu síce trefne aplikovaný na rodinné hodnoty, ale pre mňa je tým pádom zbytočný. Dawn vám musí byť celý film ľúto. A akýkoľvek jej vzdor je vlastne zbytočný, lebo svetu vládne niečo úplne iné. Ona je nepodstatná. Solondz síce poukazuje takouto formou na veľké množstvo nedostatkov pri výchove a pri vzdelaní. Ale finálny pocit z filmu je skrz naskrz negatívny. Ak je to vaša šálka čaju pokojne si pridajte hviezd koľko len chcete. Mňa to skôr znechutilo. (29.06.2023)

děj lze vlastně shrnout poměrně rychle a jednoduše: příběh dospívající zanedbávané dívenky, která má neskutečnou smůlu. Todd Solondz do toho přikuchtil velkou špetku bizarno-černého humoru, typickou i pro jeho další filmy (Happiness, Wiener-Dog...). nevinnost se kříží s krutou realitou, podivné se stává zcela běžným. silnou atmosféru devadesátek a maximalizované trapno je potřeba zažít na vlastní oči a kůži. za mě určitě jeden z nejztotožnitelnějších snímků pro mládež. (14.08.2021)

Moc jsem od toho nečekal, a prefabrikovaný oběd pojídaný plastovou vidličkou - to už byl docela silný úvod. A Down, ta se mi celkem líbila, až ovšem, na tu chůzi. Snažím se k ní přirovnat nějakou holku ze základní a střední, ale moc se mi to nedaří. Spíš nějakýho kluka. Down ('Wiener-Dog' nebo by spíš mělo být 'Wiener-Hotdog') se možná v jízlivém označení "lesba" cítila dobře, ale i jinak je na sedmačku dost odvážná a jako provozovatelka klubu pro Special People stejně tak. Rozebírat její rodinný a pracovní (zde škola) kolektiv by bylo nejspíš jen nošením dříví do lesa. Ze sociálního hlediska mě zaujala skladba nadávek jakou se pubertání mládež častovala, padesát na padesát: slova odvozená od duševních nebo sexuálních poruch, zatímco u nás je to tak na třetinu: u nás se tato sklaba doplňuje navíc označením pohlavních a vyměšovacích ogránů. (08.12.2019)

Už jen na základě Solondzova druhého filmu tuším, že se z něj časem vyklube pořádný nihilista (i když plně soudit nemůžu, když jsem viděl jenom tohle), ale i když už i tohle je dost kruté a depresivní, musím hodně ocenit, že to je udržené v uvěřitelné míře a že se zde naprosto skvěle pracuje s postavami. Naštěstí se tak nenaplnila má počáteční obava, že to celé bude ublíženecké a artově vyděračské, ale zakrátko se i u Dawn začaly ukazovat její špatné stránky a tak to celé získalo o dost realističtější look. Ten si to naštěstí udrží po celou dobu, i přes určité přehnané momenty a blbě využité scény (hlavně ten výlet do New Yorku a jeho nijaké zakončení, přitom tam by to možná mohlo být nejsilnější), ale i tak to funguje jak v jednotlivých scénách, tak i po skvělé filmařské stránce a také ve svojí výpovědi. Navíc Solondz skvěle spojuje depresivní scény s krutě vtipnými a vytváří tak skutečnou tragikomedii v pravém slova smyslu, kterou by si měla pustit většina českých režisérů, která se o něco takového zoufale pokouší, ale veškeré komediální prvky jim vyprchají do 20-30 minut a pak už je to jen depka. A i přes absenci nějakého většího děje si mě to dost získalo a fascinovalo od začátku až do konce. Nejvíc mě ale stejně dostala ta Dawnina rodina, která byla naprosto trefným vnitřním zobrazením na venek se šťastně a bezchybně tvářících rodinek, tu totiž Solondz ukázal dokonale a naprosto trefně. Určitě se kouknu i na něco dalšího od něj, jen si budu muset počkat na speciální náladu na to, protože jak jsem psal hned na začátku, tuším, že v dalších filmech bude ještě mnohem krutější. Stejně ale především oceňuji to, že to dokáže zobrazovat prostředí základní školy a nefunkční rodiny tak slušně, že z toho není ani disneyovský kýč z jiného světa a ani přehnané artové citové vydírání. 4* (17.06.2022)

Nikdy bych nevěřil, že na tak skvělý film narazím náhodou na YouTubu. Splňuje to úplně, ale úplně všechny moje předpoklady na špičkové drama. Má to skvělé postavy s výbornými charaktery, děj, který se snad ani na vteřinu nezastaví a situace navazuje na další, takže není čas na žádné tápání na místě, samozřejmě to samotné drama je bomba a to vše je nakonec v poklidu uzavřeno trochu hlubším koncem! Má to též skvělé soundtracky, velmi se mi zalíbila taková ta několikrát se opakující energická skladba (např. cesta z ředitelny) a už samotná písnička Welcome to the Dollhouse je skvěle patřičná! Jedná se o jedno z těch více zasahujících dramat a nebál bych se to považovat za to nejreálnější drama, co jsem kdy viděl, a zároveň jako jeden z nejlepších filmů 90. let! Vřele doporučuji. Mám v plánu zhlédnout další filmy Todda Solondze. Jen škoda, že bratr můj názor nesdílí. Jemu to přišlo bez emocí a negradující, štvaly ho soundtracky a konec čekal temnější. Absolutně ho nechápu 😑. VYHODNOCENÍ: NEJLEPŠÍ TEEN DRAMA EVER A CHCI TAKOVÝCH VÍC!!! (15.05.2021)