Smaragdový prales

Neberu v uvahu, že opravdu na kvákající žáby přinášející mohutný déšť opravdu nevěřím. Neberu v úvahu, že se mi vůbec nelíbily dekorace vlasů amazonských indiánů, v kterých byly různé rostliny. Připadalo mi to trošku kýčové. To vše bych hodnotil za nula, každopádně neusnul jsem u toho, lítající orel tomu sice moc nepomohl, ale možná nahé amazonské dívky mě učarovali, i když nevím, když se mi moc nelíbily. Ale celkově za dvě. (25.01.2007)

Boorman rozvíjí svoje "přírodní téma", podobné motivy se objevily již v jeho předchozí tvorbě ( viz Vysvobození - stavba přehrady ). Po obrazové stránce nelze jako vždy nic vytknout, tan chlap ví jak zaplňovat prostor záběru, na jeho kompozice se vždy moc pěkně dívá. Se scénářem je to horší, ekoposelství je to hlavní a postavy podružné, poslední třetina je této prioritě až příliš násilně podřízena.... (14.11.2006)

(SPOILER!!) Brazília, štát Pará, 1974-1984. Kým americký strojvedúci stavia priehradu na rieke v Amazonke, jeho syna unesie domorodý kmeň nazývaný Neviditeľní ľudia. Otec ho hľadá v džungli 10 rokov, ale keď ho konečne nájde, jeho syn je asimilovaný indián, rešpektovaný lovec vo svojej osade. Otec si postupne uvedomuje, že jeho syn sa nikdy nevráti do civilizácie. Spolu s jeho skupinou idú vyslobodiť dievčatá z kmeňa, ktoré boli zajaté na prostitúciu gangom Brazílčanov. Otec počas jeho pobytu v osade spoznáva život domorodcov, ktorí sú presvedčení, že únosom syna zachránili, a presviedčajú ho, aby sa ani on nevracal na tie "strašné miesta". Uvažuje, čo urobí, aby voda z priehrady nezatopila aj zvyšok územia kmeňa jeho syna. Vo filme vidíme 3 fiktívne kmene, a ich kultúru a reč založenú na iných Amazonských kultúrach, no pointa je plne založená na skutočných udalostiach z rokov 1976-1984, keď bolo zaplavených 2200 km² pralesa kvôli vodnej elektrárni Tucurui. (07.10.2010)

Kvalitou (ale i hereckými výkonmi a atmosférou) niekde medzi Modrou lagúnou, Návratom do modrej lagúny a Hráčmi na vinici Pána. Ten príbeh mohol byť epický, keby sa ho chopil Werner Herzog, Stanley Kubrick, alebo aspoň Ruggero Deodato (ak by mal lepšiu chvíľku). Lenže nechopili. Chopil sa ho John Boorman, ktorý má síce na konte výnimočné Vyslobodenie, ale i najabsurdnejší film roka 1974 Zardoz. Smaragdový prales patrí skôr do tej slabšej časti Johnovej filmografie. Dosť nezáživný, nezábavný a nudný film. Powersa Bootha som nikdy moc nemusel a strih je miestami značne diskutabilný (záber na Powersa Bootha v džungli. Záber na hada v úplne inej džungli. Strih na Powersa Bootha s vytreštenými očami. Záber na útočiaceho hada. Strih na odskakujúceho Powersa Bootha.). (20.05.2017)

Jedinečnému zasazení do neproniknutelného pralesa a zevrubnému představování způsobu života amazonských indiánů byla obětována dramatická výstavba prostého dobrodružného příběhu. Avšak právě pasáže z vesnice, zachycující domorodé zvyky (lov, namlouvání, svatbu, pohřeb, atp.), mi přišly nejzajímavější i nejvíc vtahující. Další faktor, kterému se scénář podřídil, tvořil nezakrytý ekologický kontext tohoto pozemského přírodního ráje, jenž tedy vyústil v nepřiměřený, jasně agitační, "šamansko-teroristický" závěr. (24.11.2016)