Režie:
John BoormanScénář:
Rospo PallenbergKamera:
Philippe RousselotHrají:
Powers Boothe, Meg Foster, Estee Chandler, Charley Boorman, Gracindo Júnior, Ruy Polanah, Evandro Mesquita, Tetchie Agbayani, Peter Marinker (více)Obsahy(1)
Americký inženýr Bill Markham (Powers Boothe) pracuje v amazonské džungli na stavbě přehrady. Jednoho dne jeho syn zmizí bez vysvětlení, ale policejní vyšetřování nepřinese žádné výsledky. Markham je přesvědčen, že jeho syna unesl jeden z domorodých kmenů a vydává se do nebezpečné džungle najít ho za každou cenu. (oficiální text distributora)
Recenze (31)
Neberu v uvahu, že opravdu na kvákající žáby přinášející mohutný déšť opravdu nevěřím. Neberu v úvahu, že se mi vůbec nelíbily dekorace vlasů amazonských indiánů, v kterých byly různé rostliny. Připadalo mi to trošku kýčové. To vše bych hodnotil za nula, každopádně neusnul jsem u toho, lítající orel tomu sice moc nepomohl, ale možná nahé amazonské dívky mě učarovali, i když nevím, když se mi moc nelíbily. Ale celkově za dvě. ()
Boorman rozvíjí svoje "přírodní téma", podobné motivy se objevily již v jeho předchozí tvorbě ( viz Vysvobození - stavba přehrady ). Po obrazové stránce nelze jako vždy nic vytknout, tan chlap ví jak zaplňovat prostor záběru, na jeho kompozice se vždy moc pěkně dívá. Se scénářem je to horší, ekoposelství je to hlavní a postavy podružné, poslední třetina je této prioritě až příliš násilně podřízena.... ()
nie, nezaradím ten film medzi podpriemerné, aj keď herci boli na úrovni ochotníkov z konca 19. storočia. Film má však pomerne silný skoro až environmetalistický náboj v podobe obrazov z krásnej Amazónie, záberov na pôvodných obyvateľov a ich jednoduchý a pritom plný život v lone divokej prírody a to sú plusy, hodné aspoň tých troch bodov. Whack ďakujem za tip. :) ()
Kvalitou (ale i hereckými výkonmi a atmosférou) niekde medzi Modrou lagúnou, Návratom do modrej lagúny a Hráčmi na vinici Pána. Ten príbeh mohol byť epický, keby sa ho chopil Werner Herzog, Stanley Kubrick, alebo aspoň Ruggero Deodato (ak by mal lepšiu chvíľku). Lenže nechopili. Chopil sa ho John Boorman, ktorý má síce na konte výnimočné Vyslobodenie, ale i najabsurdnejší film roka 1974 Zardoz. Smaragdový prales patrí skôr do tej slabšej časti Johnovej filmografie. Dosť nezáživný, nezábavný a nudný film. Powersa Bootha som nikdy moc nemusel a strih je miestami značne diskutabilný (záber na Powersa Bootha v džungli. Záber na hada v úplne inej džungli. Strih na Powersa Bootha s vytreštenými očami. Záber na útočiaceho hada. Strih na odskakujúceho Powersa Bootha.). ()
Jedinečnému zasazení do neproniknutelného pralesa a zevrubnému představování způsobu života amazonských indiánů byla obětována dramatická výstavba prostého dobrodružného příběhu. Avšak právě pasáže z vesnice, zachycující domorodé zvyky (lov, namlouvání, svatbu, pohřeb, atp.), mi přišly nejzajímavější i nejvíc vtahující. Další faktor, kterému se scénář podřídil, tvořil nezakrytý ekologický kontext tohoto pozemského přírodního ráje, jenž tedy vyústil v nepřiměřený, jasně agitační, "šamansko-teroristický" závěr. ()
Galerie (38)
Photo © Embassy Pictures Corporation
Reklama