To nic, drahá

V rukou lepšího a zkušenějšího režiséra a možná i lepšího scénáristy by se ze zápletky rozhodně dalo vyšroubovat víc, ale finálních 20 minut bylo skvělých a plot twist byl nečekaně děsivý. Stepfordské paničky vs Vesnice vs Matrix. Chválím hudbu, Libatiqueovu vymazlenou kameru a jako vždy skvělou psycho Florence Pugh. Abychom se díky současných technokratům toužících po moci a stavu světa za pár let také všichni neocitli ve Victory. (25.09.2022)

Zajímavě zahraná atmosférická vztahovka. Bohužel scénář je děravý jako paměť hlavní paničky. Věnovat se hodinu a půl vykreslování světa a to zajímavé, nosné odbýt během chvilky, to zamrzí nejvíc. Nahozené motivy vztahu muže a ženy v současné společnosti jsou odbyté... zabité bez patřičného kontextu. Chování některých postav, je vyloženě zarážející. Pine a ten jeho odchod měl znamenat co? Florence Pugh ale hraje jako o život a i toporný Styles vedle ní pookřává. Hodně zachraňuje suveréní režie Olivie Wild, ale v závěru se rozpadající příběh jí dost podráží nohy. Vizuální stránka ovšem super. Příště jistější scénář a dopadne to. Powellova hudba famózní. (18.01.2024)

Vybrakovaný Ira Levin s blazeovaným asexuálním slizounem a bezkrkou mladou-starou tetosteromovou jitrnicí, která se těžkotonážně prdelí po plátně stylem, že jí na hodině baletu raději navlíkli na trikot stínítko od lampy, na šestadvacet vyžilý maras, tohle bude zajímavé sledovat do čtyřicítky. No ony ty Stephordské paničky jely jiné vizuální bomby, co je ale důležitější: zároveň i obsahové. Slabá, přebarvičkovaná vykrádačka. Kdo četl, ví. (04.11.2022)

Halucinogénny film o simulovanej realite s povinnými prvkami dnešnej doby ako feminizmus, éra "prebudenia", zlí hetero muži, kde divák je len zvedaný na odhalenie toho, čo je skutočné a čo len predstava. Obsahuje aj zbytočné sexuálne prvky, akoby lízanie mušle bolo už nutné v každom modernom filme. Inak Olivia Wilde nešla po nápady ďaleko a celý film je akoby pozliepaním niektorých ďalších známych filmov, ktoré tu recenzenti vo veľkom spomínajú. (26.10.2022)

BUDOU SPOILERY. Po prvním záběru na Florence Pugh se skleničkou na hlavě, smějící se a tančící, jsem byla přesvědčená, že to bude best film ever. Charisma herečky, způsob, jakým je to snímané, sinister vibes navzdory veselé doprovodné hudbě, prostřihy na vlahé oči toužícího partnera... Mno, řekněme, že to byl poslední moment filmu, který jsem si užila a který mi dával smysl. Aby podobné filmy fungovaly, tak musí být jako cibule, aby se člověk probíral těmi vrstvami a na konci byl překvapen a zasažen zjištěním, jaké jádro si to vlastně oloupal. Don't Worry Darling bohužel není cibule. Už od začátku se to nějak jeví, a na konci, velký šok, se to potvrdí. Dala jsem tomu trochu přemýšlení a řekla bych, že největší problém je postava Jacka, jak je napsaný i zahraný. Paní režisérka je bohužel tak moc zamilovaná do hereckých schopností slečny Flo, že film nestaví na ničem jiném. Jako by všichni účastníci tvůrčího procesu zapomněli na vybudování pořádného protivníka, kterým samozřejmě není muž za záclonou Frank, ale právě ten muž, který má hrdince poskytovat podporu a pocit bezpečí, se kterým usíná a se kterým se probouzí a který má prsty všude. Není to nijak revoluční myšlenka, ale přesto je ve svém jádru silná, nicméně film s tím kromě jedné scény (souhlas s odjezdem), vůbec nepracuje. Další věc, která mi citelně chyběla, byl "začátek", respektive nějaký iniciační moment pro hlavní hrdinku. Z toho, jak film začíná, to vypadá, že ve Victory žijí svůj discopříběh už poměrně dlouho, písničku si brouká už od začátku, kamarádka a její trauma se taky už stalo v minulosti a hrdinka o tom ví, tak proč začít film zrovna tam, kde začíná? Nedávalo by větší smysl, kdyby se Margaret vydala do pouště "až" v průběhu filmu, hrdinka by si na základě tohoto podnětu začala všímat divných věcí, a potom se vydala do pouště zkoumat dál? Dodalo by jí to nějakou agendu, něco, co v hotovém filmu absolutně postrádá. Následovala havarující letadlo (Wtf? To měl jako Chris Pine naprogramované ve své simulaci? A proč?) a na zrcadla na hoře narazila omylem, aniž by měla nějaké zvláštní podezření, že by tam mělo být něco divného. Ztráta autonomie a vlastní agendy je sice tématem filmu, ale nemyslím si, že se s tím autoři popasovali dobře tím, že nechali hrdinku po celou dobu být jen pasivní pozorovatelkou. Protože to přece jen snad chtělo být o získání kontroly zpět? Nebo ne? Na konci jenom uteče, ale i to jí musel poradit někdo jiný. Žádný showdown, nic. Nikdy bych neřekla, že mi bude chybět něco jako vysvětlující "villain monologuing" scéna. Film pouze skončí, ale žádné zakončení se nekonalo. (14.11.2022)