Dorogije tovarišči
Drahí súdruhovia!
Dear Comrades!
Režie:
Andrej KončalovskijKamera:
Andrej NajďonovHrají:
Julija Vysockaja, Andrej Gusev, Vladislav Komarov, Ivan Martynov, Denis Zajnullin, Alexandr GochVOD (2)
Obsahy(2)
Provinční město na jihu SSSR, 1962. Lyudmila, oddaná úřednice komunistické strany a idealistická veteránka z druhé světové války, je metlou všeho, co vnímá jako protisovětský sentiment. Spolu s dalšími místními úředníky strany je zaskočena stávkou v místní továrně, které se účastní její vlastní dcera. Vzhledem k tomu, že se situace rychle vymkla kontrole, začala Lyudmila zoufale pátrat po své dceři tváří v tvář zákazům vycházení, hromadnému zatýkání a bezohledným pokusům úřadů zakrýt státní násilí. Její kdysi nezpochybnitelná víra ve stranickou linii je otřesena jejím rostoucím povědomím o lidských ztrátách, které tříští její povědomí o světu. (Film Europe)
(více)Recenze (55)
Česká filmová nová vlna dorazila po padesáti letech do Ruska. Tématem, černobílým zpracováním a hlavně výbornou kvalitou se to velice podobá českým trezorovým filmům z 60. let. Sovětský svaz, rok 1962, zdražování potravin, snižování mezd. Dělníci v jednom malém městečku vyhlásí stávku a vyrazí do ulic. A to si rudá komunistická mašinerie samozřejmě nemůže nechat líbit. Povolá armádu, město uzavře, nebojí se střílet do davu a hromadně zatýkat. A pak hlavně všechno ututlat. Drsné, syrové a hlavně realisticky zpracované, takže uvěřitelné. Jo, tohle se Rusům mimořádně povedlo. ()
Celkom slušne zrežírovaný dobový snímok zachytávajúci tvrdé praktiky sovietskeho komunistického režimu v časoch jeho najväčšej slávy. Je trošku škoda, že to bolo natočené málo emočne a až moc profesorsky. Neočakával som od ruských tvorcov žiadnu slávu, ale dostal som celkom výživný film, ktorému chýbal akýsi duch. Čiernobiele zábery vkusné. Štvrtú hviezdu žiaľ prihodiť nemôžem. 65 % ()
Kdo chce zjistit bez manipulací, nápověd všeho možného druhu, zejména od různých "specialistů" a "odborníků" co a kdo jsou Rusové a jaký je jejich způsob myšlení, neměl by tenhle film vynechat. Ta zvláštní směs fanatismu a omezenosti hlavní hrdinky, která si asi opravdu myslí, že žije v dokonalém světě je neuvěřitelná. Absurdnost jejího chování se projevuje na začátku takřka permanentně, ať už v obchodě, protože patří k vyvoleným, tak na schůzích, kde vyžaduje tvrdost a nesmiřitelnost k "nepřátelům", tzn. vlastním lidem, mezi kterými je i její nemanželská dcera, kterou si upletla během svého působení ve válce dvou nejhorších totalit - nacistické a sovětské. Svým způsobem je okouzlena sama sebou a navíc se ani do doby, kdy se film odehrává nesmířila se smrtí Stalina, natož aby si připustila, co byl tenhle "člověk" zač. Za něj se zlevňovalo...A pak najednou tuhle rudou tvrďačku postihne to, co si nedovedla připustit. Její dcera, která stojí najednou na druhé straně se ztratila a je asi mrtvá, i když oficiálně to nikdo nepřipustí. Stejně jako za celou dobu existence SSSR se "ztratily" miliony lidí a dneska to začíná znova, zatím jenom v desetitisících. Dokud je to na papíře a týká se to těch druhých, je vše v pořádku. Jakmile to ale postihne ji, situace se dramaticky mění, najednou je konfrontována s oním odstřelovačem, který (podobně jako v Kijevě během oranžové revoluce) odstřeluje lidi na náměstí, které pak v tichosti odvážejí jiní soudruzi a zahrabávají je do tajných hrobů. Když se jí ujme příslušník KGB a pomůže jí poodhalit onu brutalitu a zvrácenost režimu, je otázka, jak a co to udělá s jejím vědomím fanatika. A to i přes to, že dceru po návratu najde živou doma. Jenže tady jde sice o Rusko a jeho způsobe myšlení a jednání, ale onen fanatismus, který hlavní hrdinka předvádí je podobný tomu, který u nás prezentují nejrůznější aktivisté a bojovníci tu za přírodu, tu za lidská práva. Vítači uprchlíků odmítají nekompatibilitu oněch „nešťastníků“ a pomáhají zametat pod koberec záplavu příkladů, které ukazují na pohromu, kterou jejich příchod způsobuje. Proto by bylo zajímavé, jak by se začali chovat, kdyby nějaký ten „nešťastník“ najednou přepadl je nebo ublížil jejich blízkým. Bojovníci proti trestu smrti do bezvědomí opakují mantru o barbarskosti tohoto způsobu eliminace zrůd ze společnosti. U masového vraha Breivika se řeší „humánnost“ jeho vězení a on sám má to drzost si stěžovat na porušování svých lidských práv. Přitom jeho zločin byl nezpochybnitelný, žádný justiční omyl. Chtěl bych vidět Johna Boka, jak by se svým spolkem Šalamoun vysekával ze spárů justice třeba vraha svých dětí nebo vnoučat. I tohle mě napadlo po shlédnutí tohoto filmu. Jednoho z nejsilnějších, které jsem z téhle země kdy shlédl. Ale Levitian do kin už nesměl a jsem si jist, že ani jedna z těch státem vlastněných a kontrolovaných televizí tohle dílo nepustí… ()
Skoro až dokumentárne a veľmi civilne spracovaný snímok,ukazujúci kam až je schopná zájsť diktatúra v záujme moci.A nesmiem zabudnúť na Juliju Vysockuju,ktorá nie,že zahrala svoju rolu,ale ona ju aj skutočne prežila.Ináč pri mene pána režiséra mi nedá spomenúť jeho top klasiku "Andrej Rubľev". ()
Jedním slovem výborné! ()
Mrazivě hutné drama z roku 1962 ze CCCP. Podle skutečných událostí. Teror komunistické moci, drtící obyčejné lidi, naprosto bezbranné před mocenským a nelidským vládním aparátem. Velmi silné ve své výpovědi, navíc precizně natočené. Kromě konce nemohu a ani nechci tomuto filmu nic vytýkat, velmi mne zasáhl. Inu jsem už tak trochu pamětník a obdobnou bezmoc jedince, neschopného vzdorovat komunistickému režimu jsem zažil. Doporučuju, ale fakt to není na rodinné pokoukání. Dávám 100%, hodně bodů nabral děduška, starý kozák od Donu, když své dceři, kované komunistce přečetl dopis od své neteře a vysvětlil jí, co bylo, když za ní zajel na návštěvu...ufff. Byla to síla! ()
Rusko roku 1962 a stávka dělníků krvavě potlačena ruskou KGB. V těchto kulisách sledujeme příběh uvědomělé soudružky, kterou její vlastní ideologie semele ve chvíli, kdy začne pohřešovat vlastní dceru. Film se silným příběhem ukazuje nepoučitelnost ruského národa a jeho nulovou sebereflexi, která se evidentně projevuje i v dnešních době. ()
Chcete se vrátit o 60 let zpět se vším všudy? Tak neváhejte! Pak se zamyslete a zjistíte, že se moc nezměnilo. Závěr: doporučuji. ()
Po "nabuchanom" traileri som cakal poriadne dramaticky vysek z jednej ery tazkeho totalitarizmu juzneho "Sojuzu", plny dynamickeho vysetrovania a politickych machinacii, ale namiesto toho som dostal skor (anti)bolsevicku, ciastocne artovu konverzacku (dilemu) so skvelou mizanscenou a ciernobielym dobovym nasnimanim. Strelba do davu i so zbieranim tiel je odbavena behom troch minut, rovnako nocne strielanie. Pocitovo (divacky) to zostalo niekde uprostred. Hlavne vdaka odusevnenemu hereckemu vykonu matky-proletarky, pomaly stracajucej idealy spravodliveho komunizmu, vybornej Julije Vysockajej, si to tie styri slabsie hviezdicky ale zasluzi. ()
Dokonale natočená, dramatická a depresivní sonda do systému a způsobu myšlení všech jeho obětí, systémem indoktrinovaných. A (bohužel), strašně, strašně aktuální, právě včera a dnes.... ()
Doporučoval bych ke zhlédnutí voličům KSČM. ()
Nic nového pod rudou hvězdou. Jen pár týdnů po Velkém říjnovém puči rozstříleli Rudé gardy na příkaz Lenina dělnickou demonstraci v Petrohradě. ()
Tisíce lidí v Novočerkassku začaly protestovat, když jim Drazí soudruzi, Dorogije tovarišči, z centrální autoritářské vlády výrazně a ze dne na den snížili mzdy a zdražili zboží a služby. Vystrašená vláda proto poslala stovky vystrašených soudruhů, vojáků a policistů jejich protesty na místě utišit. Ti se rozhodli protestující vystrašit a bez výstrahy jich na ulicích ze zálohy několik desítek zastřelit. Což zabralo. Dostatečně vystrašení zpacifikovaní účastníci a svědci protestů navrch vystrašeným vládním emisarům podepsali slib, že o protestech a zastřelených nikdy nikomu nic neřeknou, jinak hrdlem propadnou. Centrální autoritářská vláda se tak mohla přestat strachovat, jestli na lidi vystrašení stále ještě funguje. Scénář o použití biče namísto cukru napsali Elena Kiseleva a též režírující Andrej Končalovskij. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj. MacGuffin ()