Reklama

Reklama

Úhoř

(festivalový název)
Trailer

Obsahy(1)

Druhý Imamurův film ověnčený prestižní hlavní cenou z festivalu v Cannes do jisté míry uplatňuje prvky charakteristické pro jeho předchozí tvorbu, namísto zemitého pohledu na lidskou existenci však přináší surreálně symbolistní pojednání o emocích ukrývajících se hluboko v nitru člověka. Po osmi letech strávených ve vězení začíná bývalý úředník Yamashita nový život jako holič v malém městě. Introvertní málomluvný muž, který komunikuje takřka výhradně se svým úhořem, se postupně proti své vůli začleňuje do společenství bizarních figurek ze svého nového okolí. Navíc v holičství začne pracovat mladá žena, která mu připomíná jeho manželku. Úhoř vzniklý v závěrečném období Imamurovy kariéry představuje nezvykle působivé dílo, které si diváky podmaní svéráznou psychologií i lehce groteskní atmosférou a decentním humorem. Ačkoli v centru vyprávění stojí Yamashita a jeho emoce, film ho ukazuje maximálně odtažitě. Podobně jako ryba v názvu filmu je i hrdina figurou, která divákům na první pohled proklouzává mezi prsty. Stejně jako vůči jiným postavám filmu se Yamashita i vůči divákům otevírá spíše mimoděk prostřednictvím svého výstředního jednání, ale také skrze četné surreální symbolické sekvence. (Eiga-sai)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (15)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Film Úhoř je zprávou o niterném stavu japonské společnosti v rozvernější rytmice a černohumorném nadsazení. Šóhei Imamura uvolněněji a svobodněji vychází z vrat románové předlohy Kari-Šakuhō (Podmínečné propuštění) japonského spisovatele Akiry Jošimury z roku 1988 (mají společné východisko a styčné body, ale samotný příběh s vyzněním jsou zcela odlišné). Nahlíží se do zraněných niter jednotlivců, do jejich osamělostí a úzkostí, do odcizení a psychických křehkostí neustále dokonaleji vyspívající společnosti. Pátrá se po místu v životě a harmonii intimity. I přes smutek pohledu je hlas výpovědi o srdečních bolestech společnosti neposednější ve snaze odlehčit zážitek z lidských útrap a skrovných libostí. Nakonec dochází také k erupci všech tajených emocí a vášní ve změti propleteného reje niter, těl, úzkostí a nadějí. Hrdinou plesu odcizených niter je Takuro Jamašita (velmi dobrý Kódži Jakušo), muž, hledající po odsezení trestu klidné místo k životu. Má své pochybnosti, nedůvěru a špetku naděje s očekáváním. Život je ale rozvernou čarodějkou! Hrdinkou příběhu je Keiko Hattori (křehká Misa Šimizu), žena po intimním pádu na dno duše, hledající harmonii života a citů. Jeho zádumčivost ji neodrazuje, ale posiluje. K výraznějším postavám patří lodní tesař, Takurův soused i jeho nejlepší kamarád Šigekiči Takada (příjemný Makoto Satô), Takurův bývalý druh z vězení s pokryteckým pohledem na život Tamocu Takasaki (zajímavý Akira Emoto), a bezskrupulózní lichvář a odhozený milenec Keiky Eidži Dodžima (Tomorowo Taguči). Z dalších rolí: Takurův kamarád a vzývatel UFO Masaki Saito (Ken Kobajaši), a třetí ze stálých hostů kadeřnictví Judži Nozawa (Šó Aikawa), Takurův kurátor a vážený šintoistický kněz Džiro Nakadžima (Fudžio Tokita), jeho šarmantní manželka Misako Nakadžima (Micuko Baišó), matka Keiky v psychické nespolehlivosti Fumie Hattori (Ecuko Ičihara), či Takurova bývalá manželka Emiko Jamašita (Čiho Terada). Film Úhoř je o bolestech lidských niter a o vzájemném odcizování, přesto je podáván v radostnějším pohledu na svět, život a jeho libosti i nepřístojnosti. ()

stub 

všechny recenze uživatele

Jako u většiny pozdní tvorby Shoheie Imamury, jde o soubor relativně náročných sociálních a psychologických témat, podávaných však poměrně vstřícně, s určitou hravostí a víceméně odlehčeně (minimálně oproti předcházejícím etapám tvorby - viz např. Insect Woman, Murderous Instincts, či o něco později Vengeance Is Mine). Proces resocializace hlavní postavy po propuštění z vězení je pojímán spíše humorně, vážnější je Imamura, co se týká citového zrání hlavních aktérů a zejména scény s jídlem (především ta první - nebudu vyzrazovat, při/po shlédnutí je zcela evidentní, co mám na mysli) jsou neskutečně silné, svou intenzitou dosahující kvality vrcholů rané režisérovy tvorby, a přitom naprosto jednoduché, obyčejné a nevyumělkované. Téměř ***** ()

Reklama

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Príjemný film s fantastickým Kódži Jakušom. Jeho Jamašita je uveriteľnou postavou, ktorá sa zmieta v tragédií a podobne ako uväznený úhor, ktorý je jeho spoločníkom, sa snaží nájsť miesto, kde by mohol patriť. Dôraz na hlavného hrdinu, ktorý je obklopený rôznorodými postavičkami funguje. Prostredie malého mestečka je tu využité na maximum a absenciu výrazných dramatických scén sa tu Imamura snaží nahradiť ukázaním jednoduchého spôsobu života malomestských ľudí, ktorých najväčšou drámou je nájsť si k sebe cestu. Hoci sa tu Imamura na začiatku nezaprie. Striekajúca krv, nahé telá a silná dramatická atmosféra - zvyšok filmu je skôr poetický a príjemný. Film, ktorý z jeho druhého tvorivého obdobia trochu vybočuje ale svojou príjemnosťou a úprimnosťou baví. Ústredný hudobný motív je krásny a skvelo dopĺňa feeling celého príbehu. Finále je potom pozitívne ladené, čo je tiež niečo v čom by ste Imamuru ťažko hľadali. Nie dokonalé. Má aj lepšie filmy. Ale aj napriek tomu to bolo veľmi príjemné. ()

toma.baza 

všechny recenze uživatele

Takuro Jamašita ze žárlivosti zabije svoji ženu. Po 8 letech ve vězení je podmínečně propuštěn na svobodu. Odejde do malého městečka, kde si otevře holičství. Z vězení si s sebou přináší úhoře, který jeho jediný přítel. Snaží se ode všech lidí držet odstup. Jednoho dne zachrání život Keiko, která se pokusila o sebevraždu. A minulost nejde jen tak zapomenout. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Nikdo nezná tvého otce. Ale pořád jsi fantastický úhoř!“ :) Zdejší obsah mluví o biazrních figurkách a svérázné psychologii a mně nezbývá než souhlasit. Ještě konání Jamašity, v němž se probudí ve vypjatých okamžicích silně radikální sklony, jsem většinou pobíral, ale v konání hlavní ženské postavě Keiko se už orientovat bylo docela náročné, v chování dalších postav kolem též a tady mě nezbývalo, než prostě tolerovat svéráznou japonskou náturu. Ještě hůře jsem se zvláště ze začátku orientoval v příběhu, který sice plyne chronologicky, ale některé události explicitně nezobrazí nebo přeskočí, že jsem měl víckrát pocit vzniku jakýchsi „děr“ v příběhu (nejvíc kolem případného uplynutí času mezi úvodní vraždou a propuštěním vraha na svobodu), z nichž některé se vyplňují a odhalují náhodnými zmínkami mnohem později. * Když jsem viděl jména Šóhei Imamura (neviděl jsem od pana režiséra jiný film, ale vím, že je oceňovaný) a Kódži Jakušo (viděl jsem s tímto hercem jen Vysokou školu smíchu, ale tam mě svým výkonem úplně odrovnal), vznikla ve mně velká očekávání, na jaká samotný film pro mě plně nedosáhl – a to i přesto, že rybařské scény u vody i ty další, které ukazují Jamašitův vztah k úhoři, mě hodně nadchly svým ztvárněním a atmosférou, Kódži Jakušo dokáže diváka uzemnit (možná i nejvíc) v mlčenlivých scénách s jedním zarytým pohledem a film po skončení i vnímám jako nezapomenutelný v tom pozitivním slova smyslu. Postupně dobře graduje a splní i to očekávání, z jehož vyplnění jsem úplnou radost neměl, přál-li jsem Jamašitovi lepší pokračování osudu. Ale působivé to určitě bylo a celé dění směrem k závěru mi výsledný dojem z filmu, s jehož zvláštním stylem jsem se necítil být vždy úplně kompatibilní, rozhodně spíše posílilo. [75%] ()

Galerie (9)

Související novinky

Seminář japonských filmů v Hodoníně

Seminář japonských filmů v Hodoníně

02.03.2013

...pořádá ve dnech 8. – 10. března Dům kultury v Hodoníně v místním kině Svět. Největší pozornost letošní ročník semináře věnuje jedinečné osobnosti, kterou je režisér Imamura Shōhei, který jako… (více)

6. ročník festivalu japonských filmů a kultury

6. ročník festivalu japonských filmů a kultury

20.01.2013

Ve dnech 22. – 28. ledna ovládne prostory pražského Paláce Lucerna japonská kultura. Na návštěvníky festivalu EIGA-SAI 2013 čekají nejen bezmála dvě desítky často vzácných japonských filmů, ale i… (více)

Reklama

Reklama