Reklama

Reklama

VOD (1)

Pokus o aktuální výklad Faustovského mýtu. Faust, náhodný člověk z davu, je manipulován celým dějem, vžívá se do role Fausta až do hořkého konce. (oficiální text distributora)

Recenze (124)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Aktualizácia Faustovského mýtu 4 roky po nežnej revolúcii získava v Švankmajerovom podaní nových obrysov. Obrovské vyrezávané bábky na motúzoch sa pohybujú medzi ľuďmi, keď nie sú tými klasickými, malými. Civilizmus naráža na surrealizmus v tomto filme o niečo menej elegantne, ako v niektorých iných Švankmajerových filmoch, ale možno je to tak správne. Podobne aj po dramaturgickej stránke mi film nepripadal dostatočne zovretý. Asi nebudem nadinterpretovať, ak budem chápať tento film okrem jeho všeobecného posolstva známeho už z predlohy aj ako tunajšiu politickú alegóriu na doby spred pár rokov pred jeho vznikom. Že bude aj v tomto smere nadčasový, dnes už niet žiadnych pochýb. ()

DuanBerry 

všechny recenze uživatele

Neskutečný Švankmajer a neskutečný Faust. Doposavad nedovedu přesně říct, proč tenhle film považuji za absolutní klenot. Je plný zvláštních metafor, počínaje matkou nesoucí dceru a vlekoucí za sebou panenku coby symbol lhostejnosti, všemožnými překážkami na cestě do pekel, které staví ústřední postavě samotná boží prozřetelnost, důkaz protřelé a de facto limitované moci ďábla v podobě vína, které tryská ze stolu, ale lze ho zastavit pouhým pootočením kohoutku. Těch obrazů, metafor a symbolů je tam mnoho, ne všechny jsou jednoduše vysvětlitelné, ale pokud se nad nimi zamyslíte, určitě dospějete ke svému pojetí tohoto mimořádného snímku. Švankmajer mnohokráte dokázal svoje mistrovství, které dalece přesahuje naše hranice, Lekce Faust je dle mého názoru jeho vrcholným dílem. ()

Reklama

Idego 

všechny recenze uživatele

Lekce Faust mi přišla samoúčelná. Na to, aby to byl čirej surrealismus, kde fakt není čeho se chytit a člověk si užívá jenom sled random obrazů, je to moc dlouhý a komplexní. Na to, aby to byl surrealismem nebo řekněme magickým realismem okořeněnej příběh, je ta zápletka zase příliš banální. Děj se dá opravdu shrnout jenom jako "převyprávěná legenda o doktoru Faustovi". Nic víc, nic míň. A přišlo mně, že ten surrealismus je na to naroubovanej tak nějak navíc, zbytečně, bez toho, aby sám měl jinej smysl než dát prostor Švankmajerově animaci. Plno motivů a výjevů tu nemá v rámci celku žádnou zřetelnou funkci ("Ať žije portugalský král!"), jiný se naopak opakují, takže ztrácí na zajímavosti (první scéna přeměny plasteliny v Čepkovu hlavu je hezká, dívat se na to pošesté už je zívačka). Prostě udržet u toho filmu pozornost bylo nad moje síly a už od poloviny jsem se musel nutit vydržet to dokoukat. Jeden z těch filmů, co jsem rád, že jsem je viděl, ale nikomu bych je nedoporučil a sám se na ně znovu taky nepodívám. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Objektivně je to za plný počet, subjektivně mi ta přílišná divadelní stylizace (byť ji chápu) občas přišla přehnaná. Jinak je to skvěle postavené a sestavené - miluju ty snové pasáže, průchody starými, obouchanými až mystickými domy, skrývajícími svá tajemství, přechod z jedné podivné místnosti do druhé... Líbí se mi, že všechny podivnosti jsou přes celou surreálnost nakonec vysvětleny a zapadnou do sebe zcela dokonale (bezdomovec!). A potěšilo mne, že se to nebere tolik vážně (chodí kašpárci na záchod? mohou baletky hrabat seno a baštit guláš z ešusu?). Jinak jsou zde postupně všechny atributy pekla (černá kočka, černá slepice, puklé vejce, černý pes, homunkulus a šém, když auto, tak pekelně červené, boj nebe s peklem, samozřejmě skoro osmiminutová scéna vzývání Mefistofela - které jsem se popravdě hodně bál, ale nakonec díky snahám nebe Fausta zastavit a kombinacím scén jde o skvěle natočenou věc - zvláště ten Adršpach! Jak tohle natočili na té špičce jehly?) i představení rozmanitých hříchů - smilstva (ldyž baletky spí, "krásná panna" na závěr), krádež (chlebíčky v divadelním bufetu), chamtivost (víno ve stole zahradní restaurace) apod. Nechybějí scény, které navozují různé pojmy s hlubší návazností - střed labyrintu (když řeže kulisy v půli), divadlo života, je čas jít, tady na Zemi je peklo... Těch odkazů a pojmů je hodně a na jedno zhlédnutí je asi nedá nikdo. A přesto je to srozumitelné a jednotlivé scény (i ty nejnevinnější, i ty s pohodou u piva) správně zlověstné. A člověka až zamrazí, když si uvědomí, že šlo o Čepkův v podstatě poslední film a on sám bilancoval dobro a zlo a svůj odchod ze světa kvůli zlé nemoci). A na druhou stranu pobavilo, že "text advisora" dělal tehdy dvacetiletý Jiří Strach. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Nemám ráda loutky, nebaví mě, nudí mě, nezajímají mě. Snesu jen Hurvínka a jeho čtyři kolegy. Možná proto jsem se při loutkových sekvencích nudila a měla jsem pocit, že film vypadl z tempa i kvality. A popravdě řečeno jsem ani nepochopila důvod začlenění loutek. Ještě méně jsou mi jasné časté záběry na ruce vodičů. Ale dosti hany. Čepek. Tím je řečeno vše. Podmanivý, uhrančivý, fantastický Čepek. Jeho výkon patří do zlatého fondu kinematografie, nejen té české. Nemám slov pro jeho hraní beze slov. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (18)

  • U Petra Čepka se v průběhu natáčení projevily zdravotní potíže (slinivka břišní), ale nechtěl přerušit natáčení. Ačkoliv trpěl bolestmi, na jeho výkonu to nebylo znát. (charlosina)
  • Herer Petr Čepek sice spolupracoval s lidmi, u kterých věděl, že natáčení nebude jednoduché, ale přesto si jich vážil. To nemění fakt, že Petra Čepka zapomněli na skále, či mu oheň sežehl obočí. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý] (Polák)
  • Nebylo to první setkání Petra Čepka s rolí Fausta. Čepek si Fausta zahrál již v Calábkově hře inscenované v Činoherním klubu v roce 1974. Také si jej zahrál v Jirešově inscenaci televizní opery Luboše Fišera na libreto Evy Bezděkové „Věčný Faust“ z r. 1985. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý] (Polák)

Reklama

Reklama