Dívka s mušlí

Rozvrátené rodiny to za socializmu nemali veru ľahké (ale to ani teraz). A zachovať si ľudskú tvár v tom ťažkom sociálnom marazme vyžadovalo nadľudský výkon, za čo si Vendula zaslúži potlesk. Dnes už sa takéto niečo nevidí, že by súrodenec nemyslel iba na seba, to je v týchto časoch už žáner scifi. Zároveň oceňujem veľký emotívny náboj, ktorý sa smerom ku koncu rapídne zvyšoval... až do... no pri niektorých scénach mi trhalo srdce. A skvelá Hapkova hudba tieto pocity ešte znásobovala. Nuž, niektoré ženy by sa nemali stať matkami, to je známa vec. Je to neskutočná smola, keď sa dieťa narodí práve takejto žene, zažil som na vlastnej koži. Smutné, veľmi smutné... majstrovský kúsok, pre mňa určite. (11.10.2019)

Naši českí bratia to v žánri detského filmu vždy vedeli, i keď tu už máme predsa len vyspelejšie dieťa. Prvá polovica je socialistická depka ako vyšitá, u našich južných susedov ju nazývali gulášovým socializmom, polovica druhá je skôr melancholická, čo podtrhuje aj Hapkova hudba a záver pripomína magický realizmus. Pre mladších divákov bude Dívka s mušlí len ťažko stráviteľný pohľad do doby, do ktorej by sa rozhodne podľa vizuálu snímky nechceli prepadnúť a pre tých starších aj istým spôsobom nostalgická spomienka na vlastné detstvo. Ale vo väčšine prípadov šťastnejšie než to Vendulino. (12.02.2019)

"My za to nemůžeme, že jsme se narodili!!!" Tohle psychologické syrové drama s velkým D je přitom natočeno s tak citlivou a křehkou režií, že smekám před panem Svobodou! Je pravdou, že tento dříve velkým talentem oplývající režisér se nebál a dokázal natočit absolutně jakékoliv téma a žánrově skákal od jednoho oboru k druhému. Dívka s mušlí je příběhem o mladé dívce Vendule, která žije ve společné domácnosti ještě se třemi bratry a matkou, alkoholičkou, která si v noci vodí domů chlapy a o rodinu se vůbec nestará, o tu se musí starat právě Vendula, která to ale dělá s láskou. Matka ji má s jiným chlapem, ostatní sourozenci má zase s dalším. Každý ji po čase nechal a přitom je nešťastná a tak chlastá, prodává dokonce svým dětem oblečení, boty nebo flétnu, na kterou hraje jeden z chlapců, jen aby měla na flašku. Vendula chodí občas na návštěvy ke svému otci, který by ji chtěl mít u sebe a tak ji stále přemlouvá, aby se k němu a jeho nové ženě, se kterou má asi desetiletou holčičku nastěhovala. Ale Vendula by šla jedině, kdyby si vzal všechny, i její nevlastní sourozence. Těžké a složité sociální téma, psychologie postav jsou výborně napsané a všechny výborně zahrané. Vendulu zahrála Dita Kaplanová (nehoráznej výkon), její matku Evelyna Steimarová (tady je asi nejvíce poznat, že její dcera je Anna Polívková, neskutečná podoba, jako by si z oka vypadly). Parádní malinkou roličku si střihl na saxofon hrající Eugen Jegorov jako opilý amant matky, kterého si v noci přivedla do bytu. Film jsem viděl po delší době a úplně mě uzemnil! Podle mě je to nejlepší psychologický film z těžkých a šedivých osmdesátých let, který funguje i jako odkaz tehdejší doby a žádný jiný režisér už tohle téma nikdy nepřekonal. Málem bych zapomněl na nádhernou tklivou hudbu Petra Hapky, která film dělá ještě smutnějším. Jsem rád, že jsem majitelem originálního filmového plakátu, který mi visí na dveřích pokoje. (27.05.2019)

Na to, že film vznikl v r. 1980, zpracovává poměrně odvážné téma, odhalující fakt, že ne všechny socialistické ženy byly údernice a matky-hrdinky, ale občas taky rozvedené trosky a notoričky, dávající přednost chlastu a chlapům před vlastními dětmi. Matku zahrála poměrně věrohodně Evelyna Steimarová, ovšem celý film stojí a padá s výkonem dětské hvězdy Dity Kaplanové, v té době již známé z Kachyňova Čekání na déšť. Škoda, že další velkou filmovou příležitost už tato herečka nedostala. (02.05.2011)

I taková může být realita. Tak to může dopadnout, když má matka dítě vždy s jiným otcem, když je denně ponořená do lihu... Kolikrát jsem musel odvrátit hlavu, protože se na to prostě nedalo koukat. Těžko říct, jestli existuje ještě horší osud, než Vendulčin. Sice perfektně zahrané, ale velmi smutné. (20.07.2014)