Dívka s mušlí

"My za to nemůžeme, že jsme se narodili!!!" Tohle psychologické syrové drama s velkým D je přitom natočeno s tak citlivou a křehkou režií, že smekám před panem Svobodou! Je pravdou, že tento dříve velkým talentem oplývající režisér se nebál a dokázal natočit absolutně jakékoliv téma a žánrově skákal od jednoho oboru k druhému. Dívka s mušlí je příběhem o mladé dívce Vendule, která žije ve společné domácnosti ještě se třemi bratry a matkou, alkoholičkou, která si v noci vodí domů chlapy a o rodinu se vůbec nestará, o tu se musí starat právě Vendula, která to ale dělá s láskou. Matka ji má s jiným chlapem, ostatní sourozenci má zase s dalším. Každý ji po čase nechal a přitom je nešťastná a tak chlastá, prodává dokonce svým dětem oblečení, boty nebo flétnu, na kterou hraje jeden z chlapců, jen aby měla na flašku. Vendula chodí občas na návštěvy ke svému otci, který by ji chtěl mít u sebe a tak ji stále přemlouvá, aby se k němu a jeho nové ženě, se kterou má asi desetiletou holčičku nastěhovala. Ale Vendula by šla jedině, kdyby si vzal všechny, i její nevlastní sourozence. Těžké a složité sociální téma, psychologie postav jsou výborně napsané a všechny výborně zahrané. Vendulu zahrála Dita Kaplanová (nehoráznej výkon), její matku Evelyna Steimarová (tady je asi nejvíce poznat, že její dcera je Anna Polívková, neskutečná podoba, jako by si z oka vypadly). Parádní malinkou roličku si střihl na saxofon hrající Eugen Jegorov jako opilý amant matky, kterého si v noci přivedla do bytu. Film jsem viděl po delší době a úplně mě uzemnil! Podle mě je to nejlepší psychologický film z těžkých a šedivých osmdesátých let, který funguje i jako odkaz tehdejší doby a žádný jiný režisér už tohle téma nikdy nepřekonal. Málem bych zapomněl na nádhernou tklivou hudbu Petra Hapky, která film dělá ještě smutnějším. Jsem rád, že jsem majitelem originálního filmového plakátu, který mi visí na dveřích pokoje. (27.05.2019)

Příběh jak vystřižený z pořadu Pošta pro Tebe. Na někoho, kdo zažil podobnou situaci, ať už přímo v dětském domově, nebo v rozvrácené rodinně, musí film působit ještě silněji. Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Naprosto reálný obraz řešení sociálních problému v rodinně v 80tých letech. Lhostejnost a nezodpovědnost se zde prolíná s pravým opakem, ovšem bez jakýchkoli reálných možností. Velmi silná a autentická atmosféra. (30.09.2012)

Tak i za socialismu se točily těžký fillmy se sociální tematikou, tady o holčině, která má mámu alkoholičku a tátu v bílém kožichovém outfitu. Moc dobře se na to nekoukalo, ale kvalitu to má. Ditu Kaplanovou si spíš pamatuju z Matěji, proč tě holky nechtějí? (1981) , kde byla erotickým cílem hlavního hrdiny ale tady hraje malou třináctku a přitom to je jen o rok mladší film. Dobrá herečka. (06.12.2023)

Příběh třináctleté dívky, který se musí dotknout každého, kdo ho viděl. Vendulka Brabcová, dívka která dospěla podstatně dřív než měla. Neví co je to hrát si s kamarády, mít hračky, dívat se na televizi nebo se jen obyčejně a v klidu učit. Matka alkoholička, která bez okolků prodává její věci (dárky od otce), aby měla na "flašku", místo bytu špinavá špelunka a "na krku" tři sourozenci. Ráno vstává a chodí pomáhat matce uklízet (pokud se jí ovšem podaří probudit pomocí panáka rumu), ve škole usíná únavou a po příchodu domů se stará o "rodinu". Sociální pracovnice si u nich "podávají dveře" a ona ani na okamžik neuvažuje o přijetí otcovi nabídky, přestěhovat se k jeho nové rodině a začít normálně žít. Působivý film z děsivého prostředí. Ze světa, kde děti nemají právo na dětsví ani rodičovskou lásku. (06.03.2006)

Naši českí bratia to v žánri detského filmu vždy vedeli, i keď tu už máme predsa len vyspelejšie dieťa. Prvá polovica je socialistická depka ako vyšitá, u našich južných susedov ju nazývali gulášovým socializmom, polovica druhá je skôr melancholická, čo podtrhuje aj Hapkova hudba a záver pripomína magický realizmus. Pre mladších divákov bude Dívka s mušlí len ťažko stráviteľný pohľad do doby, do ktorej by sa rozhodne podľa vizuálu snímky nechceli prepadnúť a pre tých starších aj istým spôsobom nostalgická spomienka na vlastné detstvo. Ale vo väčšine prípadov šťastnejšie než to Vendulino. (12.02.2019)