Operación Ogro

Fascinujícím a velmi přesvědčivým způsobem natočený skutečný příběh, věrná historická rekonstrukce vraždy známého španělského politika (admirála) považovaného za možného nástupce diktátora Franca. Samotný vražedný akt (výbuch), pak přispěl ke konci období diktatury ve Španělsku, sám diktátor Franco totiž za necelé dva roky po tomto činu zemřel. Film má tedy svým způsobem i ohromnou historickou hodnotu. Posledních pár minut před mega-výbuchem, jsem téměř ani nedýchal (ten efekt na diváka včetně předchozího dlouhotrvajícího napětí, je naprosto luxusní), celé to bylo velmi efektivně zpracováno a natočeno (působí to nejen realisticky, ale částečně i dokumentárně), herecké výkony, režie, dokonalost sama o sobě, vše opravdu velmi působivé a emotivní, i když zde není moc akce, tak napětí je tu pečlivě budováno od začátku až do konce. Takové filmy se už dnes netočí, škoda že toho režisér stihl za svou kariéru natočil tak málo, ale i těch pár filmů, za kterými stál, tak to všechno jsou naprosto skvělé a nezapomenutelné zážitky. Zkušený Volonté v hlavní roli vůdce teroristické skupiny tady jako ryba ve vodě. Skvělý politický thriller. Ze stejného ranku, pak mohu doporučit ty nejznámější díla od režisérů Elia Petriho, Damiana Damianiho, Francesca Rosiho, Bernarda Bertolucciho, Costy-Gavrase a dalších. (24.03.2014)

Zajímavý a velmi dobře natočený pohled do zvrácených myslí levičáckých teroristických zrůd. Jejich konání nedokáže ospravedlnit ani fakt, proti komu vedli svůj boj. Nefandil jsem nikomu, z ideologií obou stran mi bylo fyzicko nevolno. Ovšem právě díky tomu, mě film nakonec opravdu bavil a hltal jsem každou jeho minutu. Lepší čtyři. (12.07.2014)

Minimalističtěji pojatý politický skoro-thriller působí až neskutečně realisticky. Stejně jako v Alžíru je režisér na straně atentátníků, zároveň však stejně upozorňuje na problematiku takovéhoto boje. Mezi herci samozřejmě vyniká Volonté, jenž promýšlí detaily akce do posledního puntíku. A ta, přátelé, stojí za to. Budete si samou nedočkavostí hníst pohlavní orgány, než to bouchne! (19.09.2013)

Nemohu si pomoci, ale první polovina filmu byla velmi nudná, ač je jisté, že příprava Basků na atentát na španělského premiéra není procházka růžovým sadem a stojí spoustu plánování a nervů.Chladnokrevný vůdce skupiny členů ETA, Gian-Maria Volonté se svými druhy začnou v bytě naproti kostelu kopat tunel, kam lze pod silnicí umístit nálože dynamitu. Manželka jednoho z nich prakticky s miminem...kam až lze zajít v boji za samostatnost Basků? Jsou lidské oběti na obou stranách nezbytné? Odpověď si můžeme položit za slušné Morriconeho hudby, ovšem z těchhle skutečných událostí ETA jsem spíš znechucena.Asi nejsem Bask,no...ovšem Francova vláda si to zase zasloužila! Povraždila spoustu nevinných lidí...a tak dál...závěr byl umocněn napětím, jenž dodalo filmu slušnou úroveň. (30.04.2014)

Operace Ogro je ozbrojeným bojem za svobodu v politickém kontextu. Gillo Pontecorvo zadaptoval knihu Operace Ogro: Jak a proč jsme popravili Carrera Blanca od španělské levicové aktivistky a spisovatelky Evy Forest. Ta napsala knihu roku 1974 na žádost ETY, kterou v sedmdesátých letech podporovala, sama byla Francovou klerofašistickou diktaturou vězněna a mučena a s umírněným zakončením Pontecorvova filmu nebyla spokojena. Umírněnější zakončení, tedy ta teze, že násilí může být ospravedlněno pouze odporem násilí diktatury, si však vyžádala dobová situace s Rudou brigádou v Itálii. Film je poměrně intimní, neboť právě ve vnitru se odehrává nejtužší konflikt v obhájení přesvědčení o nutnosti násilného odporu, tomu též odpovídá intimnější hudební podkreslení Ennia Morriconeho. Suverénní státní útvary, nehledě na jejich politická zřízení, si už dlouhodobě nárokují právo nazývat odpory a rebelie, zvláště ty s použitím násilných metod, za terorismus (s tímto měřítkem je více než přijatelné za teroristy označit rovněž husity), přestože si své často zaryté nepřátele víceméně vyrábějí státy a ideologie osobně. Nicméně, ten, kdo používá násilné metody k upevnění státního zřízení, musí být také připraven na násilí opětované, které mu ublíží či ukončí jím upevňované zřízení. Boj za svobodu je z mnoha úhlů pohledu nepochybně bojem nejsvětějším, na nějž má člověk bytostný nárok. Hlavním hrdinou v současném pojetí extrémnější formy boje za sebeurčení je Txabi (Eusebio Poncela), ve svém přesvědčení a nenávisti neústupný baskický mladík. K výrazným postavám příběhu patří Txabiho kamarád z dětství a spolehlivý velitel troufalé baskické akce s pozdější smířlivostí po určitých politických změnách Izarra (Gian Maria Volonté) a mladá Txabiho manželka, nešťastná z choťovy neústupnosti, Amaiur (Ángela Molina). Z dalších rolí zaujmou další dva členové baskické troufalé akce v Madridu, svědomitý Iker (José Sacristán) a trochu prchlivější Luque (Saverio Marconi), Txabiho učitel, kněz a jeden z čelních představitelů ETY José María Uriarte neboli Yoseba (Féodor Atkine), stávky bez zbytečného strachu pořádající zedník (Georges Staquet) nebo cíl troufalé baskické akce, přední tvář klerofašistického režimu a, jak říkali sami Španělé, první španělský astronaut Luis Carrero Blanco (Agapito Romo), Operace Ogro: to je co nejvíce intimně vyprávěný příběh o možná kontroverzním a zčásti rozpolceném, přesto však také a především bytostně přesvědčeném boji za svobodu a za sebeurčení. Ta jistá niterná nejistota boje filmu sluší. (27.09.2023)