poster

Bio Ráj

  • Itálie

    Nuovo cinema Paradiso

  • Francie

    Cinema Paradiso

  • Slovensko

    Kino Raj

  • Nový Zéland

    Cinema Paradiso

  • USA

    Cinema Paradiso

  • Velká Británie

    Cinema Paradiso

  • Austrálie

    Cinema Paradiso

  • Kanada

    Cinema Paradiso

Drama / Romantický / Komedie

Itálie / Francie, 1988, 155 min (SE: 124 min, Director's cut: 173 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ambron
    *****

    Úžasné! Prvá polovica dychberúca. Osudy troch postáv - Alfreda, Tota a kina - zobrazené s neuveriteľnou gráciou podporené vynikajúcou hudbou. Druhá polovica, ktorá sa niesla prevažne v romantickom duchu z môjho pohľadu zaostávala, ale bola zvládnutá dôstojne. Ale ten koniec. Pre mňa najemotívnejšie ukončenie filmu aké som kedy videl. Tento film si musí pozrieť každý jeho fanúšik, cítiť z neho obrovskú poctu a poklonu filmovému umeniu.(22.10.2012)

  • eileen
    *****

    Po letech jsem si musela znovu osvěžit vzpomínku na tento nádherný film a jen jsem si potvrdila, že některé filmy člověk může vidět tisíckrát a neztratí nic ze svého kouzla. Tento k nim rozhodně patří, je to dokonale natočený příběh nabitý láskou a něhou se skvělými hereckými výkony a polovinou úspěchu je přenádherná originální hudba maestra Ennia Morriconeho, která spolu s jeho Misií patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo pro film napsáno. Morricone sice letos konečně dostal svého prvního Oscara za filmovou hudbu, ale měl ho dostat minimálně za tyto dva počiny už kdysi. Nemohu se zbavit pocitu, že tímto letošním udělením se mu Akademie chtěla omluvit.(16.4.2016)

  • Marigold
    *****

    Křišťálově čirá nádhera vepsaná do starého celuloidu. Amarcordovská atmosféra zašlého italského maloměsta, bodrý styl vyprávění a překrásná metafora lidské paměti, vepsané do míst a věcí... Tornatore sice není nijak zvlášť náročným vypravěčem (těch pár aluzí jako je Odysseův pes a Ariadnina nit člověk skutečně nemusí příliš hledat, podobně jako pointa přichází samozřejmě, bez jinotajů), ale dokáže se neuvěřitelně do svých obrazů vcítit. Překrásná je i kamera Blasco Giurata a samozřejmě hudba Ennia Morriconeho obstarává tolik nutný leitmotiv, na který se pro nostalgickou křehkost a delikátní melancholii nezapomíná. Herecké výkony jsou v některých částech možná až na hranici přehánění, ale rozhodně to neplatí pro klíčový part "zasvětitele" Alfreda (báječný Noiret). Bio Ráj si v poklidném tempu saxofonu pohrává s nejzásadnějšími otázkami lidské existence, neobtěžuje s filozofickou komplexností, ale odpovídá jednoduchou melancholií ztraceného ráje. Ne nepodobnou té, kterou František Hrubín zachytil v Romanci pro křídlovku. Tahle místo poutí voní celuloidem a ztracenou krásou černobílých šlágrů. Film, který si mě naprosto omotal kolem prstů. Už se nemůžu dočkat shlédnutí director´s cutu.(31.12.2007)

  • H34D
    ***

    Svůj komentář rozdělím do dvou, spolu poměrně málo souvisejících, částí, stejně jako jsem měl pocit, že byl rozdělen film... První polovina, s příhmouřením oka snad i dvě třetiny, jsou skutečně líbezné, film nikam nespěchá, rozmýšlí o životě, o šťastném dětství, o hřejivém vztahu starce v roli mužského vzoru a malého kluka, ale přitom diváku nic nepodstrkuje. Bio Ráj si plyne vlastním životem v uvolněné a něžné atmosféře, vzdává hold filmu, vyjadřuje k němu nezměrnou lásku a nostalgicky nahlíží na minulá léta kinematografie. Pak ale do filmu vstupuje nový element - žena - a jako obvykle, všechno zkazí :) Ne, samozřejmě, tak jednoduché to není, láska k dívce nahrazuje lásku ke kinematografii a byť je více okoukaná a méně noblesní, než láska ke kinu Paradiso, jako důležitý element v životě Tota, ve filmu nepřekáží... Nepřekáží dokud Director's Cut nevyrukuje se závěrem, který ani nelze nazvat "závěrem" v klasickém slova smyslu. Jsem člověk, který ve zdraví přežil zakončení Návratu Krále, jsem relativně citlivý divák, jež se nechal pohltit Zápisníkem jedné lásky, ale co je moc, to je moc... ČTYŘICETIPĚTIminutový epilog, který chce urvat všechno pro sebe, dělá z diváka emocionálně labilní opičku a najednou tematizuje všechny možné city pomocí milionu sentimentálních pohledů a tuny přeslazeného patosu? Ne děkuji. Pokud existuje něco jako základní schéma dramatu / dramatický oblouk, tak 45 minutový závěr přeci nemůže fungovat. Film nerozvíjel vztah Tota a Eleny natolik, aby jejich opětovné shledání byl schopen divák prožívat jako u zmiňovaného Notebooku, Forresta Gumpa apod... Zkrátka vyhněte se 170 minutové verzi obloukem, jinak hrozí, že si nablinkáte pod košili, 123 minutový SE by mohl být fajn. 6/10(13.7.2010)

  • baribal
    *****

    Ten film je udělaný s takovou láskou a je tak neskutečně procítěný, že jsem byl celé tři hodiny v transu ponořený do příběhu. Nevím do jaké míry jsou ve filmu obsažený autobiografické prvky Tornatoreho, ale mám za to, že díky tomu je film tak výjimečný. Film mi nestojí za nějaký rozbor, snad jen, že první polovina skvěle vypráví a druhá každou vteřinou dojímá. A že 5 x 5 jsou Vánoce nikdy nezapomenu.. stejně jako hudbu Morriconeho.(23.8.2014)