Una pura formalità
Une pure formalité
Jednoducho formalita
A Pure Formality
Režie:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Gérard Depardieu, Roman Polański, Sergio Rubini, Tano Cimarosa, Alberto Sironi, Massimo Vanni, Nicola Di Pinto, Timothy Martin, Paolo LombardiObsahy(2)
V tomto temném, kafkovském kriminálním thrilleru exceluje Gerard Depardieu v hlavní roli Onoffa, slavného spisovatele, z něhož se v poslední době stal samotář, který nevydal jedinou knihu. Jednou pozdě v noci je zadržen policisty, kteří ho přistihnou při zmateném pobíhání v dešti po francouzském venkově. Nemůže popadnout dech a zjevně trpí krátkodobou ztrátou paměti. V nedalekém lese došlo k vraždě a úřady se domnívají, že je do ní Onoff zapleten. Drží ho proto na zatuchlém, temném velitelském stanovišti, kde má vyčkat na příjezd inspektora (Roman Polanski), který je paradoxně fanouškem Onoffovy tvorby, a jenž má podezřelého vyslechnout a pokusit se z něj dostat pravdu. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (118)
Vynikající psychologický film s atmosférou, která vás dokanale vtáhne. Často se stane, že nechápete, proč se děje to, co se děje, ale vše pochopíte v geniálním záverečném rozuzlení. V tomto filmu mě Depadieu přesvědčil, že opravdu patří mezi hereckou elitu, věřil sem mu každé slovo, každé gesto.....prostě skvělé ()
Už jsem byl připraven přiklepnout Tornatoremu pětihvězdu a bouchnout šáňo na oslavu téhle strhující konverzační detektivky s téměř až hororovou atmosférou. Rozhovor dvou mužů, spisovatele a policejního komisaře, se stává minutu od minuty divnějším a divnějším, něco nevyřčeného celou dobu visí ve vzduchu. A pak přijde pointa, kterou jsem teda opravdu nečekal, ale kdyby ji použil méně schopný režisér v méně schopně natočeném filmu, všichni by na ni nadávali jako na neférovou vyjebávku s divákem. Bez spoilerů se to těžko vysvětlí, ale ta pointa je prostě z druhu point samospásných, u nichž je vlastně úplně jedno, co se v příběhu děje předtím. A v tomto případě to opravdu platí, neboť nijak jasně a přesně neobhajuje a nevysvětluje všechny ty divné věci, které mi předtím hodinu a půl motaly hlavu. Zkrátka výborný filmový zážitek s mírně hořkou pachutí v závěru. ()
Tak bylo to na konci tak jak jsem si myslela, nebo ne? Nebo jo? Snad ano... Vynikající Depardieu a ne o mnoho zaostávající Polanski v konverzační krimi o jedné podivné noci, ve které se stane zločin, jeden vyslýchaný slavný spisovatel, druhý vyšetřující kapitán, za jedné noci plné deště, na policejní staré stanici, do které zatéká jako přes řešeno a ke všemu vypadne elektrika... Co znamená ztráta paměti, změna vzhledu a protimluv? Bylo by to skvělé, ale za to věčné šero, které mi ukrutně vadilo, dávám hvězdu dolů:-) ale dabing byl luxusní! ()
Jeden vyslýchá druhého - kromě několika flashbacků a ještě pár scén jsme po celý film zavřeni ve vyšetřovací místnosti na odlehlé zchátralé policejní stanici. Přesto se ani na chvíli nenudíme. Důraz je na mluvené slovo, ale to co dělá ten film zajímavým a strhujícím (přes tu jednotu místa) je zvláštní atmosféra, která jak se dozvíme, tu není samoúčelná. Tornatore film i napsal a stříhal (zvláště ve vzpomínkách jde o dost šílený střih), velice zajímavou hudbu složil Ennio Morricone - na konci tu písničku zpívá sám Gérard. ()
Ty žánrovky z jedné místnosti mají něco do sebe. Pouhá formalita je herecký koncert Gérarda Depardieu s výborným dabingem a utečence Romana Polanského (toho obalamutit nechcete). Film, který moc lidí nezná (jen 900 hodnocení!) a přitom je to jasný důkaz, že francouzská kinematografie je po, s Hollywoodem spřažené, Británii nejvyspělejší v Evropě. I tak mistr natočil ještě lepší kousky. ()
Reklama