...a tutte le auto della polizia

Už v roce 1975, tedy v období po největším boomu gialla (71 až 74), tvůrci hledali jakým způsobem v tomto žánru dále pokračovat. Přeci jenom oblíbené giallo náměty byly už v té době zpracovány několikrát a tak Mario Caiano jako i Sergio Martino přichází s mixem gialla a poliziotteschi. Jde tedy o údernou (předvším v Martinově podání) detektivku s klasickými prvky gialla. V Calling All Police Cars jde o vyšetřování zmizelé, potažmo v pozdější fázi filmu zavražděné mladé dívky. Tu zabije neznámý vrah velice hrubým způsobem (ohledání této mrtvé dívky považuji za nejlepší část filmu) a policejní tým se snaží ono monstrum vypátrat. Ve filmu jsou poměrně detailně a i celkem věrohodně vyobrazeny detektivní postupy, které nebývají v giallo žánru až tak běžné. Především díky tomu, plyne první polovina filmu velice pomalu a vrah zatím pouze vyčkává na další oběti.....Jak již zmiňuje Kangax, Caino se silně inspiruje Dallamovou triologií, kterou tento režisér/scénárista dovedl skoro k dokonalosti. Především Solange v tomto ohledu patří ke špičce žánru a porovná-li se tento snímek s jakýmkoliv z již zmiňované triologie, nemůže se jim vůbec rovnat. Největší vinu na tom dle mého názoru nese nulová atmosféra, odfláknutá pointa a stále se opakující podprůměrná hudba. No nezbývá než konstatovat , že Caino není žádný Dallamo a už vůbec ne Martino. Velice dlouho jsem váhal, kolik udělit tomuto fláku hvězdiček, ale protože jsem mnohem povedenějším dal tři hvězdičky, zde musím jít dolu. (30.03.2011)

První dvě třetiny filmu jsou tempem dost pomalé, první vraždu ani neuvidíme a její oběť je nalezena až po půlhodině filmu. Šedesát minut tak probíhá nejprve pátrání po nezvěstné dívce a pak hledání jejího vraha. Až poslední třetina se nese v duchu klasického gialla: břitva a detailní záběr pronikání břitvou do těla, nahé slečny (jsou i dříve, ale výjimečně), mrtvé nahé zkrvavené slečny, vražda v koupelně… celkově je zde více akce, ale působilo to na mne přílišnou snahou vyhrotit závěr filmu. Vyšetřování policie je natočeno věrohodně a i postavy detektivů (z nichž je jedna žena) nejsou žádná paka, jak jsem to u italských detektivek už mnohokrát viděl. Jenže protože film nebyl prakticky vůbec napínavý a spíš jsem se nudil, nemůžu hodnotit příliš vysoko. (17.02.2009)

Ľahko nadpriemerné giallo, svojim námetom silne pripomínajúce " Schoolkiller trilógiu" od Dallamana sa rovnako ako u spomínanej trilógie točí okolo mladučkých dievčat a sexuálnych radovánok pracháčov s nimi. V celom filme je len zopár vrážd, navyše tú najdôležitejšiu, ktorou to všetko začalo, uvidíme až v samom závere ako retrospektívu. Film nad priemer vyzdvihujú kvalitné výkony hercov a atmosféra okolo vrážd, škoda, že sa tak deje až v druhej polovici filmu. Najviac sa toto giallo podobá filmu http://www.csfd.cz/film/89310-enigma-rosso/, námetom, aj celkovým spracovaním, ale Enigma Rosso je temnejšie a celkovo určite vydarenejšie. Žiadnych výraznejších prekvapení som sa nedočkal, a akčnejší zaujímavý záver to už moc nemohol zachrániť. (07.01.2011)

Tematicky dost podobne filmu La Polizia chiede aiuto 1974 od Dallamana ak orezisera. caiano opat vo sveje pozicii rezisera rutinera, nijak nesklame, no zase netreba od neho cakat kulty svetovej kinematografie, ze jo. Taky roztomily mix dzalla a poliziotteschi. herci su utu tuctovi, dialogy sa tiez moc nepredviedli ...... strata casu to nie je, strata casu su vyjebane chlastacky s obycajnymi ludmi po hospodach, to je ta prava strata casu - a ide to hodne do penazi  : 56 % (26.02.2022)

Klasickej Caiano, inteligentní režisér, který zpravidla nezklame, ani neohromí. Neviděl jsem od něho ještě vyloženě špatný film. Námětem prostituce nezletilých dívek velmi podobné přeci jen o třídu kvalitnějšímu filmu Dallamana La Polizia Chiede Auto, ale to zase není tak špatná kritika, jelikož tento Dallamánův film patří k úplné špičce a dle mě je i jeho nejlepší. I zde se jedná o jistý mix žánrů polizio a gialla, ale z toho gialla je zde opravdu jen naprosté minimum a z polizia nečekejte automobilové honičky ani přestřelky. Nejpříznačněji se dá zařadit prostě do kolonky procedurální krimi podobné například Tessariho Una farfalla con le ali insanguinate. Bavil jsem se velmi dobře skoro po celou délku filmu, který ve svém průběhu obsahoval povinné sociální témata doby, což je možná na fimu to nejlepší, zde velmi trefnou a dobře implementovanou kritiku společenského zřízení, výchovy mládeže, tlačení na vyšetřovatele z vyšších míst, aby byl případ rychle uzavřen, chyby policie, stav zdravotnictví ("Potřebuji operaci. Jaké je tohle místo?" - ˇVždyť to vidíte sám. Je odporné." - A co to doktor?" - "Dobrý, když dostane úplatek, jinak řezník."), jen ten konec s odkrytím vraha byl takový odbytý, málo promyšlený a to znatelně filmu uškodilo, protože do té doby to pěkně gradovalo a když pak přijde takový scenáristický oslí můstek, jak to celé zakončit, tak to zamrzí dvojnásob. Sabato se do role hodil, Salerno spíše trochu v pozadí ve vedlejší roli nepříliš sympatického komisaře, kterému jde víc o vlastní postup než o vyšetřování. (31.05.2020)