Jabka

Divné je mi slovo divný.          Být distributorem (nebo pojmenovatelem filmových vln), žádný snímek bych adjektivem divný nestigmatizoval, už kvůli jeho pejorativnímu přízvuku a vzhledem k tomu, že – naštěstí! - nikde není kodifikováno, co je a co není v umění divné, a do třetice proto, že přece i nejrázovitější filmový vzmach může být švenknutím pod povrch, k jádru, do jiné perspektivy; a o to, myslím, v umění jde.          Ovšem přišpendlit divný k filmu Jabka, to mě (po)píchlo, protože ať čenichám jak čenichám v jeho vypravěčském stylu, užitých motivech a Arisových motivacích nic, co by dělalo dlouhý nos na filmové standardy, necítím. Film se děje civilně, lineárně, promyšleně, jako když jedním tahem nože oloupete celé jablko. Vůbec se nechce vymykat, spíš se přimknout k divákovi příběhem o osamělé, naveskrz nesnadné vnitřní cestě od nejhlubšího zoufalství k jeho pozvolnému tání, o cestě od Arisova úmyslu podetnout paměť - jako jabloň ověšenou plody-vzpomínkami, k prozření, jakou fatální ránu by tím svojí bytnosti zasadil.           Arisovo revidování vztahu k vlastní paměti připomene, že jen my jsme jedinými autonomními a odpovědnými správci své dospělé paměti, my máme s rozvahou a citem soudit, co je v jejím obsahu hodnotné, živé a relevantní (a čím), - a současně musíme tato práva bystře střežit před těmi, kdo by si je mínili, jakkoli nenápadně, osobovat. (31.10.2021)

„Jsi si jitá, že umíš řídit?“ - „Myslím, že ano.“ Čekal jsem něco na způsob Dokonalého smyslu, ale dostalo se mi podívané snad ještě zajímavější. Tím spíš, že jde o velmi jistě vedený celovečerní debut, který dost staví na dávkování informací a práci s publikem. Zdá se totiž, že je na tom divák stejně jako hlavní hrdina. Ale stačí podezřelé setkání se psem a náhle se vše začne jevit jinak. A neznalost pointy je výhodou, takže ji nebudu víc pitvat. Každopádně se z toho vyklube posmutnělá společenská satira a sociální sonda, která ve mně doznívala ještě dlouho po zhlédnutí. Za slabší považuju nevysvětlení jistých detailů (minimálně se asi každý sám sebe zeptá: „Z čeho žijí?“), ale nejde o nic, co by mi extra vadilo. Dám silné 4*, bavilo mě u toho přemýšlet, i přes to pomalé tempo a trochu odtažitý přístup k publiku (ačkoliv např. „Let‘s Twist Again“ pasáž je čirá radost). „Je vaše žena naživu?“ - „Je. Zapomněla. A je neustále doma. Proto mě navštěvuje jen dcera.“ - „Možná je to takhle lepší. Bude to pro ni jednodušší. Nebude na vás muset zapomenout.“ (13.05.2023)

Melancholicko-flegmatická povaha hlavného hrdinu nemusí sadnúť každému. Dá sa teda skonštatovať, že čím bližšie vášmu naturelu Aris bude, tým viac sa vám film bude páčiť. Atmosféra je síce pochmúrna, ale určitý čierny humor, možno v štýle Kaurismäkiho, film odľahčuje. Postavy sa chovajú mierne štylizovane, divák sa môže pobaviť nad Arisovými úlohami, ktoré sú trápne podobne, ako sú trápne naše každodenné činnosti. Ani sami si v tom zhone neuvedomujeme, že sú nám istým spôsobom prikázané ako jemu. Možno bude najlepšie si tiež urobiť chvíľku pre seba a ošúpať si radšej jablko než poslať ďalší mail. (05.07.2022)

Odtažitý snímek se očividně nesnaží získat divákovy sympatie. 1)  SeanLSD**** ve svém komentu pěkně rozebírá možnosti, jak film vyložit._____ 2)  Spoiler. Film vskutku nabízí různé možnosti, jak jej chápat. Tvůrci nešli cestou běžné mainstreamové produkce postapokalyptické společnosti, která trpí masovou amnézií. Nikdo očividně nepátrá po příčině katastrofy, po tom, jak ztrátě paměti zabránit. Nedozvíme se příliš mnoho ani o rozsahu pandemie. Tato podivná alternativní společnost prostě masovou amnézii bere jako přírodní úkaz a řeší čistě jen následky._____ 3)  Spoiler. Prostředí, kde se děj odehrává, pochází z nějaké alternativní reality. Lidi se chovají lhostejně a pasivně. Není jasné, kdo dlouhodobou nemocenskou i postnemocniční péči platí a kde na to bere peníze. Auta jsou dnešní, ale mobily a počítače zcela chybí. Fotí se na Polaroid. Ovšem na první pohled žádná bída nepanuje, lidé prostě žijí jako někdy před 50 roky._____ 4)  Nemám rád filmy, které nejdou po základním problému. Je jistě zajímavé sledovat, jak se postavy v podivné situaci chovají, ovšem spíš bych chtěl vidět, jak se zachová společnost jako celek, společenský systém. Chtěl bych tu obvyklou linku, kterou díla žánru obvykle nabízejí: nejdřív ukázat problém, pak definovat jeho projevy, následně příčiny, najít řešení a aplikovat ho. Spekulace o tom, jak si film vyložit, mě většinou neuspokojují. Ani tento film mě neuspokojil. (25.10.2021)

Vôbec by ma neprekvapilo, keby režisér bol inšpirovaný tvorbou Aki Kaurismäkiho. V niečom tento film bol s jeho filmami podobný. Rozhodne úspornosťou dialogov ako i zariadením bytov, podivínskym chovaním postáv, kamerou, istými scénkami (twist na disco) atd'. Navyše film The Man Without a Past akoby bol i samotnou predlohou. Avšak Jablká som narozdiel od 'Chlapíka bez minulosti' zase tak moc ''nežral'' . (09.10.2021)