Jabka

Grékom tieto bizarnosti proste idú. Aj v tomto prípade to bol skutočne kvalitný námet, ktorý mal na to, aby sa rozvinul do parádnej drámy so satiricko-tragickým podtónom (ako to Gréci dokážu). Ale mám pocit, ako keby sa to celé utopilo v takej ťažkopádnosti a nevýraznosti. Chýbala tomu taká nejaká živelnosť a vitalita, ktorá by to nejakým spôsobom spestrila a okorenila. Ale treba uznať, že filozofický rozmer to malo celkom slušný, takže aspoň za túto esenciu som naozaj vďačný. No celkovo to malo na viac, takto aspoň solídne 3* (30.12.2021)

Divné je mi slovo divný.          Být distributorem (nebo pojmenovatelem filmových vln), žádný snímek bych adjektivem divný nestigmatizoval, už kvůli jeho pejorativnímu přízvuku a vzhledem k tomu, že – naštěstí! - nikde není kodifikováno, co je a co není v umění divné, a do třetice proto, že přece i nejrázovitější filmový vzmach může být švenknutím pod povrch, k jádru, do jiné perspektivy; a o to, myslím, v umění jde.          Ovšem přišpendlit divný k filmu Jabka, to mě (po)píchlo, protože ať čenichám jak čenichám v jeho vypravěčském stylu, užitých motivech a Arisových motivacích nic, co by dělalo dlouhý nos na filmové standardy, necítím. Film se děje civilně, lineárně, promyšleně, jako když jedním tahem nože oloupete celé jablko. Vůbec se nechce vymykat, spíš se přimknout k divákovi příběhem o osamělé, naveskrz nesnadné vnitřní cestě od nejhlubšího zoufalství k jeho pozvolnému tání, o cestě od Arisova úmyslu podetnout paměť - jako jabloň ověšenou plody-vzpomínkami, k prozření, jakou fatální ránu by tím svojí bytnosti zasadil.           Arisovo revidování vztahu k vlastní paměti připomene, že jen my jsme jedinými autonomními a odpovědnými správci své dospělé paměti, my máme s rozvahou a citem soudit, co je v jejím obsahu hodnotné, živé a relevantní (a čím), - a současně musíme tato práva bystře střežit před těmi, kdo by si je mínili, jakkoli nenápadně, osobovat. (31.10.2021)

Vôbec by ma neprekvapilo, keby režisér bol inšpirovaný tvorbou Aki Kaurismäkiho. V niečom tento film bol s jeho filmami podobný. Rozhodne úspornosťou dialogov ako i zariadením bytov, podivínskym chovaním postáv, kamerou, istými scénkami (twist na disco) atd'. Navyše film The Man Without a Past akoby bol i samotnou predlohou. Avšak Jablká som narozdiel od 'Chlapíka bez minulosti' zase tak moc ''nežral'' . (09.10.2021)

Věčný svit neposkvrněné mysli (SPOILER!!! stejně jako zde, tak i tam, se hlavní hrdina pokouší začít nový život tím, že se "zbaví" bolestivých vzpomínek SPOILER) na (novovlnný) řecký způsob. ___ Film ukazující, že některá pouta (svazující nás s vlastní minulostí, ukována z naších tu menších, tu větších osobních tragédii) nelze přetnout a že nic není absurdnějšího než se pokoušet žít dle cizích, normalizovaných manuálů na život, protože kde je v tomto zglajchšaltovaném světě místo pro - na rovině charakteru - osobitost (kupř. neuhasitelnou chuť na jablka) či - na rovině jednání - vlastní iniciativu? Solidní, empatický a promyšlený debut. Řecká divná vlna se pro mě pomalu stává podobnou sázkou na jistotu jako rumunská kinematografie. 75 % [dafilms] (02.08.2023)

Melancholicko-flegmatická povaha hlavného hrdinu nemusí sadnúť každému. Dá sa teda skonštatovať, že čím bližšie vášmu naturelu Aris bude, tým viac sa vám film bude páčiť. Atmosféra je síce pochmúrna, ale určitý čierny humor, možno v štýle Kaurismäkiho, film odľahčuje. Postavy sa chovajú mierne štylizovane, divák sa môže pobaviť nad Arisovými úlohami, ktoré sú trápne podobne, ako sú trápne naše každodenné činnosti. Ani sami si v tom zhone neuvedomujeme, že sú nám istým spôsobom prikázané ako jemu. Možno bude najlepšie si tiež urobiť chvíľku pre seba a ošúpať si radšej jablko než poslať ďalší mail. (05.07.2022)