Pějme píseň dohola

Mám velkou chuť dát pět hvězdiček. Každopádně, kdo nezná poetiku divadla sklep a zároveň nezažil několik pionýrských táborů, asi nemá příliš šancí film pochopit a nebo alespoň plně docenit. Brutální nadsázka se zde velmi těsně snoubí s mnoha téměř naturalistickými momenty. Jednotlivé postavy vedoucích i dětí velmi přesně popisují skutečně odpozorované typy. Podobné je to i se situacemi, počínaje obligátními nočními hlídkami na bráně, přes podivné, až nepochopitelně nepovedené výlety, trapné scénky a rádoby vtipné hry u táborového ohně, trapasy při nástupech, kanadská noc, vyvolávání duchů, stezka odvahy, šikana i buzerace, místy těžká nuda a jindy těžká pohoda... Uznávám, že to všechno je slovy nesdělitelná zkušenost, koneckonců stejně jako tento film... Zajímavé komentáře: Boogeyman, uzzi, jahol, ad, Tamten, Romadoor, cyright (13.07.2008)

Paráda. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že i na začátku devadesátek to chodilo na pyonýrákách takhle. Stezka odvahy, didžina, dvoudení výlet, vojenské cvičení, táborák, olympiáda a drbání hlavy. A to mi ještě kámoš zpětně říkal , že viděl herce, který zřejmě "vrozeným" talentem zahrál postavu BOBA, v pořadu peříčko Sáry Saudkové, kde obhajoval své zaměstnání striptéra. :D. (08.06.2009)

Nemohu si pomoci, já se prostě bavil a jako dlouholetý skaut znalý táborů tato tuzemská parodie na pionýrské tábory byla pro mě o to veselejším zážitkem. Nádherně dokonalé a zároveň úmyslně nedokonalé charaktery postav vedoucích, jenž téměř žádný z nich nemá všechny potřebné znalosti či povahové rysy důležité pro vedoucího tábora. Dva vykreslené a spíše odlišné, než propojené světy dětí - účastníků a dospělých - vedoucích, které řeší podobné problémy, ale odlišnými metodami řešené a přesto jistým způsobem tak ukazují, že se vedení od účastníků vlastně ani moc neliší. Nádherná sonda parodující vše, co jsem od mládí zažíval. Moc rád si tuto komedii od Ondřeje Trojana zopakuji. 80% ZAJÍMAVÝ KOMENTÁŘ: JARDAHONDA (06.05.2013)

"Pionýři, pionýři, malované děti, když je kopneš do pr**le, jako šipka letí." - Co toto? LeGRační říkanka k táborovému ohni; co jiného? Proč toto zde? Alespoň máte, milé dětičky, co pět - v mezidobí mezi šmírováním ve sprchách, dálkovými pochody do nikam, hraním flašky (šest košil to jistí), diskoškou, vyvoláváním duchů (myslím seanci, vy trapní puboši!) a koupáním se v rybníce za mlhou hustou tak, že by se dala krájet -, dokola (via orgiastický Slunovrat), dohola či dohola dokola, fantazii se meze nekladou. Jen se přitom, pěkně prosím, nekopejte do zadniček (jelikož jste se ještě neseznámili s poezií Honzy Krejcarové, nemůžete tušit, že do zadku to bolí) - myšleno tedy vzájemně, kolektivně, rituálně; fakt to za to nestojí. Chcete-li zjistit, jak vypadá šipka v letu (kdo by nechtěl; ještě to nevíte, ale strašně po tom toužíte), obětujte ze svého středu, resp. ze všech myslitelných středů Jirku Stracha! 75% (14.03.2021)

Sled nezáživných historek, které možná nostalgicky osloví jedince, kteří zažili něco podobného. Ale ani to nezastře fakt, že jako film tomu chybí dramaturgická linka, nějaký jednotný ksicht, a po pravdě si po letech pamatuji asi jen jednu dvě scény, které samy o sobě nijak extra silné nejsou. Asi jsem suchar, ale ani vtipné mi to nepřišlo. Podobně ambiciózní, a přitom bezobsažný a nevtipný mi přišel film Eliška má ráda divočinu. (28.10.2012)