Režie:
Ondřej TrojanKamera:
Asen ŠopovHudba:
Jiří KřivkaHrají:
Václav Chalupa, Ulrika Kotajná, Ladislav Brothánek, Jan Procházka, Radek Říha, Jiří Strach, Jitka Andělová, Aňa Geislerová, Martin Janouš (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ještě ani ne osmnáctiletý Ondra přijede se svým kamarádem Markem na pionýrský tábor. Ondra si slibuje, že právě tady přijde konečně o své panictví. Marek se tam vloni seznámil se svou zdravotnicí Vendulkou a to je důkaz, že pionýrský tábor je pro sexuální začátky tím pravým místem. Už seznámení s vedením tábora je pro Ondru velkým zážitkem. Tábor vede svérázný Bizon, který má k ruce několik vedoucích, zdravotnici Vendulku a táborovou uklízečku. A tak Ondra během následujících dvaceti dnů zažije šmírování ve sprchách, sundávání vlajky ze stožáru, zapalování ohně či táborovou diskotéku. Marek po hádce s Vendulkou z tábora odjede, a tak má Ondra volné pole působnosti. Tou pravou, která by ho mohla připravit o panictví, je právě Vendulka. Jenže o ni stojí i jiní, a tak má Ondra co dělat, aby se prosadil. Jeho situaci komplikuje i dívka Lucie, která se právě do něj beznadějně zamilovala... (TV Nova)
(více)Recenze (316)
Příšerný postsynchron, a ne vždy je patrné jestli jsou výkony stylizované nebo špatně zahrané... Ale vizuálně je to nádhera (kompozičně, barevně + věrohodná prostředí jsou využita na maximum) a celé to má velmi příjemnou atmosféru podivnosti předrevolučních dob. A k tomu nemalou měrou přispívají i krásné koláže Davida Vávry. ()
Tak tenhle výlet mezi tábořící pionýry mě neoslovil, a to zdaleka nejen pro to, že jsem se nikdy žádného pionýrského tábora nezúčastnil a mám k podobným hromadným akcím jako bytostný individualista značný odpor. Toporné a naivní herectví protagonistů filmu mi nesedlo a humor v něm použitý jakbysmet. Druhá hvězdička je vlastně jen za zajímavé koláže, které film doprovodily. Celkový dojem: 35 %. ()
Každý film spojený s Divadlem Sklep na mě vždycky působí z větší části jako amatérská záležitost, ale tak nějak zvrhle mě to baví. Tady to už některé herecké výkony zahnaly až do extrému, ale kdo film viděl, musí uznat, že empatický romantik a poeta Bob by byl naprosto nenahraditelným elementem. Kromě Boba mě naprosto dostával ještě démonický Saďour Jiřího Stracha, jeho suché komentáře táborových činností byly dokonalé. U výletu jsem málem už i já padl vysílením, ale celou sáhodlouhou pasáž zachránil parádní závěr s pohraničníky a souškou. Snímek trpí mnohými bolestmi, přesto mu původní čtyři kousky ponechám, páč jsem se opět bavil. HU!! ()
Pionýrské tábory jsem ani historicky zažít nemohl, ale vatrínám, věšení vlajek a večerníkám ani společným sprchám jsem ani tak nikdy nepropadl. Tím pádem mě zkarikaturování a zesměšnění některých klasických táborových prvků občas určitě pobavilo, a veřím, že ten kdo pamatuje ještě Pionýry se bude bavit ještě lépe. Jde o celkem zábavou hříčku, ovlivněnou a zpracovanou hodně stylizovanou poetikou a la Divadlo Sklep. Pokud si zvyknete na velmi svéraznou formu, tak se se sem tam určitě pobavíte. Navíc tady začali čtyři důležití tvůrci budoucí porevoluční české kinematografie (Jarchovský, Hřebejk, Trojan, Geislerová.)Ale skoro dvě hodiny stylizovanou skečů tábora s (povětšinou) neherci s přehlídkou karikaturou bez hutnější dějové línie na mě byly trochu moc. Některá místa trochu působily jako nudná vata, která se vypaří rychle nebo jsou jenom obměnou předtím viděného. ()
Vtipná česká komedie, kterou musím hodnotit ještě více subjektivněji, než ostatní filmy, protože jsem na onen tábor (kde se film natáčel) jezdívala jako dítě a pak i jako vedoucí. Takže se člověk v lecčem vzhlédl. Zajímavost: kamna z místní klubovny byla později zapůjčena na natáčení filmu Vetřelec vs. Predátor. ()
Galerie (3)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (13)
- Pějme píseň dohola mělo původně být drama z reálného socialismu, ale Sametová revoluce, jež proběhla během příprav, přinutila režiséra Ondřeje Trojana záměr přehodnotit. Jan Hřebejk a Petr Jarchovský, kteří začali psát scénář na Silvestra 1989, nakonec udělali z Pějme píseň dohola komedii s občasným rýpáním do právě skončené socialistické éry. (Šéfik)
- Scénárista Jan Hřebejk vzpomínal, že když se na Pějme píseň dohola vydal poprvé do kina, prodavač lístků film zkritizoval a snažil se Hřebejka od nákupu lístku odradit. (Šéfik)
- Scénárista Jan Hřebejk řadí Pějme píseň dohola mezi své oblíbené filmy, protože je podle něho „trapný a ošklivý.“ (Šéfik)
Reklama